Díky absenci našeho pravidelného festivalového „dopisovatele“ Tomáše Cidliny, mi připadl jako jednomu z týmu pořadatelů nelehký úkol, zhodnotit v pořadí již sedmý koncert letošního devátého ročníku Lípa Musica, konaný v sobotu 2. října v bazilice Všech svatých v České Lípě.
Díky úspěšně podanému grantu v rámci Visegrádského fondu mohli být v letošním roce pozváni právě umělci ze zemí Visegrádské čtyřky, z Maďarska, Polska a Slovenska.
Koncert vynikajícího a mezinárodně vysoce uznávaného klavíristy a varhaníka Istvána Mátyáse byl uveden pod záštitou velvyslance Maďarské republiky u nás, pana Dr. László Szöke a bylo velkou pořadatelskou ctí ho smět jako čestného hosta právě v České Lípě uvítat.
Hodnocení jakékoli akce očima pořadatele je vždy obtížné, neboť pohled organizátorský bývá zákonitě mnohem složitější než pohled posluchačský.
Jednak si z celého srdce přejete, aby koncert dopadl po všech stránkách dobře. A to jak pro návštěvníky, tak pro vystupující umělce. Nejen že si to však přejete, ale také děláte maximum proto, aby bylo vše zajištěno po stránce technické, aby včas a v pořádku dorazil v tomto případě pan István Mátyás z Vídně, aby mu byla věnována patřičná pozornost a zajištěno nejen osobní zázemí, ale aby mu byl dán dostatečný prostor pro nazkoušení programu, aby bylo vše připraveno pro natáčení záznamu Českého rozhlasu a aby bylo především pro koho ten koncert pořádat. Tedy neustále si v hlavě pomyslně odškrtáváte co je ještě třeba a na co nesmíte zapomenout a když se úderem sedmé hodiny bazilika zaplní téměř do posledního místa, začnete si už jen přát, aby se všem, kteří si zvolili právě tu naši nabídku jak strávit sobotní večer, vybraný program líbil.
Dalo by se říci, že publikum Lípy Musicy je posluchačsky velmi náročné a že děkovné aplausy vstoje nerozdává hned tak každému. István Mátyás však tentokrát „naše“ publikum okouzlil, oslovil a svou bravurní hrou, která vyvolávala dojem ne jednoho, ale několika varhaníků sedících kdesi nad námi, nás buď doslova přibíjel silou tónů do kostelních lavic, nebo naopak nás s nepředstavitelnou lehkostí nadnášel a houpal v chrámových prostorách.
Není mnoho nástrojů, které vám dokáží rozechvět vnitřek těla. Varhany v rukou tohoto umělce k nim však tento večer rozhodně patřily.
Obdiv a úcta, které se dostalo panu Istvánu Mátyásovi, když nechal dlouze doznít poslední tóny varhan a sešel ke svému představení a poděkování se před posluchače, byl obrovský.
Troufám si říci, že právě tento zvláštně charismatický a trochu plachý mladý muž, který již koncertoval na mnoha významných místech Evropy, kde získal mnohá vysoká ocenění a který kromě koncertní činnosti působí také jako pedagog ve Štýrském Hradci, by se svou plynulou angličtinou, němčinou a rodnou maďarštinou mohl být snad s trochou nadsázky i němý, neboť způsob hry, jakým dokázal promluvit k lidem, sedícím navíc zády k jeho umění, porozuměl ten večer snad každý a také každý mu to svým potleskem dal patřičně najevo.
Vrátím-li se však k hodnocení tohoto koncertu ještě jednou z pohledu pořadatelského, ráda bych napsala o mém osobním pocitu opravdové pýchy nejen nad skvělým varhaníkem, který přijal naše festivalové pozvání, ale také nad „naším“ publikem, které bylo tento večer opravdu výjimečné, laskavé a uznalé nejen k uměleckému zážitku, ale i k naší práci.
Mělo by proto právem vědět, že člověk, který jim dokázal svou hrou na varhany rozeznít duši, byl dojatý tím, že českolipské publikum bylo v jeho kariéře první, kdo mu v kostele aplaudovalo vstoje.
Proto Vám všem patří nejen naše velké poděkování, ale především další srdečné pozvání k návštěvě koncertů a projektů, které jsou pro vás i v rámci druhé poloviny mezinárodního festivalu Lípa Musica pečlivě a s přáním krásných prožitků připraveny.