Druhé festivalové setkání letošní Lípy Musicy nabídlo zcela mimořádný zážitek. Poprvé se českolipské publikum setkalo s barokní operou v dobové interpretaci a vůbec poprvé se publikum české mohlo setkat s novým projektem mobilní scény barokního divadla umístěné ve zcela jiném interiéru. Večer plný očekávání se naplnil v pondělí 22. září v Kulturním domě Crystal.
Kdo očekával spektákl plný nejrůznějších pro oko zajímavých fines, mohl být zklamán, avšak prvoplánová efektnost není účelem tohoto projektu. Jak poznamenal na úvod i sám autor a realizátor této ojedinělé myšlenky, cílem je zachytit esenci krásy tak, jak byla vnímána v baroku. V krystalicky čisté podobě, bez nepatřičných vjemů a s pomocí náležitých jevištních prvků. A to Florea Theatrum plní už ve své premiérové první fázi základní podobě převozné scény.
Scéna navržená a zkonstruovaná podle dobových postupů a praktik byla od soboty stavěna nemalým týmem hudebníků i techniků a vyžádala si celou řadu úprav kulturního domu. Výsledkem bylo divadlo na divadle oděné do malovaných kulis s hloubkovou perspektivou vytvářenou důmyslnou kombinací bočních kulis, prospektů a sufit, kterému pro dokonalou iluzi jevištní architektury historických divadel chybělo snad pouze měkké nasvícení světlem svíček. Poetiku a autentičnost provedení dotvořili dobové kostýmy pěvců a tanečníků a zvuk dobových nástrojů ansámblu.
Vybraný titul z odkazu hudebního skladatele Giuseppe Scarlattiho nepatří k nejznámějším, byť téma z Tassovy literární předlohy Osvobozený Jeruzalém, které zpracovává je v hudební literatuře velmi populární. Příběh lásky, zrady, pomsty i přátelství je na ploše lidského trojúhelníku důmyslně hudebně vystavěn a je příkladem reformních snah předmozartovské opery, kdy se zdobné baroko začíná pomalu transformovat v klidnější klasicismus. Ansámbl Musica Florea předvedl pod vedením Marka Štryncla vynikající výkon, kterému nechybělo napětí, jiskra, razance ani citlivost. Úctyhodný výkon předvedl zejména sám Marek Štryncl, který se nejen v předchozích dnech podílel na stavbě scény, ale zejména netradičně a ne zrovna jednoduše od violoncella celé představení řídil a jeho energické, vervní gesto udávalo celé inscenaci spád. Trio sólistů nezaostalo za hudební doprovodem, zkušenosti renomovaného tenoristy Jaroslava Březiny v roli Utalda doplnily mladé hlasy představitelek Armidy a kalhotkové role Rinalda – Alice Martini a Lucie Rozsnyó. Zvláště výkon Alice Martini zaslouží ocenění při vědomí její zdravotní indispozice.Hudební předivo doplnil rej nymf v baletním podání ansámblu Hartig pod vedením profesorky Heleny Kazárové.
Detailní rekonstrukce a obnovená premiéra takřka dvěstěpadesátileté opery, která ležela řadu let v archivu na zámku v Českém Krumlově, se snaží přiblížit co nejvěrněji její podobu. Význam a přínos tkví právě v komplexnosti nastudování celého díla, které tak oproti polovičatým ztvárněním, jež vytrhují z kontextu jen některé prvky barokní divadelní praxe, nikdy nemohou postihnout skutečnou estetickou hodnotu díla v jeho plné šíři právě tak jako rozvíjející se „Gesamtkunstwerk“ Florea Theatrum. Přejme tomuto počinu mnoho štěstí a úspěchů do budoucna!