Česko-japonský barokní duet si podmanil Nový Oldřichov

Verze pro tisk |

V Novém Oldřichově v kostele svatého Kříže se v sobotu konal druhý koncert letošního ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica. Vystoupila zde varhanistka Kateřina Chroboková s trumpetistkou Yasuko Tanaka. Nový Oldřichov přivítal festival již po páté a zdejší obyvatelé náležitě kvitují, když někdo přijede rozeznít místní kostelní varhany.

O specifičnosti tohoto nástroje hovořila před zahájením koncertu i sama Kateřina Chroboková, která je zvyklá hrát spíše na velké varhany chrámové. Popisovala, kterak jsou každé varhany odlišné co se týče bohatosti a barvy zvuku. O těch oldřichovských se vyjádřila jako o velice krásných malých varhanách velice jemné barvy a sametových tónů.

Na programu koncertu byla ponejvíce barokní varhanní hudba. Úvodním kusem bylo preludium k Te Deum od francouzského skladatele Marca Charpentiera, které je většině posluchačů notoricky známé jako znělka Eurovize. Každý zná začátek této skladby, ale už zdaleka ne každý slyšel někdy toto květnaté barokní dílo celé.

Následoval průřez tvorbou barokních skladatelů jak pro varhany sólové tak pro varhany a trubku, na kterou mistrně a jemně hrála japonská posluchačka HAMU Yasuko Tanaka. Udržet silně rozléhající se zvuk trubky na uzdě, tak aby nehrála příliš silně a náležitě vyzněly různé barokní variace je v prostoru s takto skvělou akustikou poměrně těžké. Yasuko Tanaka však byla ve hře obdivuhodně přesná a jistá, její trubka byla majestátní, ale přitom prostoru nevládla a naopak varhanám naslouchala a skvěle se s nimi doplňovala.

Svým způsobem objevná a částečně odlišná oproti ostatnímu baroknímu repertoáru večera byla Sonáta d moll pro varhany od Baldassare Galuppiho. Byl to zároveň kus relativně jednoduchý a velmi příjemný na poslech pro toho, pro koho je ortodoxní baroko Telemanna nebo Händela až moc.

Na program večera byla zařazena i skladba Pari Intervallo od estonského skladatele Arvo Pärta. Vždy, když slyším jeho hudbu, zaplaví mě podivný příjemný smutek a naléhavá melancholie. Je nepředstavitelé, co dokáží s lidskou myslí udělat Pärtovy jednoduché širokoúhlé variace. Barokní emoce svým způsobem hází posluchačem ze strany na stranu. Na proti tomu v současné hudbě Arvo Pärta je prostoru až moc a jednotlivé emoce se do sebe navzájem slévají.

Dlouho neutuchající potlesk na konci koncertu vyvolal i dva přídavky. Tím prvním byl varhanní experiment Kateřiny Chrobokové, který věnovala místním dětem, které před samotným koncertem dychtivě naslouchaly seznamování se varhanistky s nástrojem. Tento varhanní experiment doplňovala Kateřina Chroboková zpěvem, který zněl jakoby z dálek a přitom neskutečně silně. Oproti předchozím odehraným dílům se tak jednalo téměř o undergroundovou produkci, v jejíchž některých pasážích měly varhany zvuk málem elektronický. Překvapen jsem poslouchal, co všechno malé kostelní varhany pod rukama Kateřiny Chrobokové umí.

Nadšený aplaus vyvolal přídavek další, kterým se obecenstvo vrátilo do klasických vod a zazněla suita č. 3 d dur známá jako Air, která je jedním z nejklasičtějších děl z pera mistra všech mistrů J. S. Bacha. Malý příjemný kostelík na návrší v Novém Oldřichově během koncertu opět ukázal své akustické možnosti a samotná obec i díky bohaté návštěvě z řad místních obyvatel ukázala, jak si konání Lípy Musicy v kostele svatého Kříže cení.

Nahoru