Jedním z významných zahraničních hostů, který přispěje k oslavám 15. výročí Lípy Musicy, bude lipský vokální ansámbl amarcord, který se na festival vrací po osmi letech od svého debutu v Liberci. Vokální program měl festival připravený v podání dua Kchun i pro úterý 27. 9., tento koncert se však v tomto termínu neuskuteční a bude z důvodu zdravotní indispozice interpreta přesunut na nový. Amarcord tentokrát přiveze program romantický i lidový a představí se v prostorách Zámku Děčín ve čtvrtek 29. září. Při příležitosti návratu amarcordu na Lípu Musicu jsem si povídali s tenoristou Wolframem Lattkem.
Poprvé jste se na MHF Lípa Musica představili v roce 2008, jak vzpomínáte na tento koncert v Liberci a jak se těšíte na návrat do České republiky?
Ach ano, pamatujeme si velmi dobře ten úžasný koncert v srdci Liberce. Uvedli jsme tehdy krásný program s duchovní hudbou, který velmi dobře korespondoval s tímto místem. Do České republiky se velmi rádi vracíme, je zde velmi milé a vstřícné publikum, které nás vždy velmi vřele přijímá.
V letošním roce se na festival vracíte při příležitosti 15. výročí, kdy si připomínáme významné hosty, kteří se na festivalu doposud představili. Na jaký program se naši návštěvníci mohou letos těšit?
Je to pro nás velké potěšení se na Lípu Musicu při příležitosti jejího výročí vrátit! Uvedeme tentokrát významné ukázky hudby z období romantismu - písně Roberta Schumanna, který žil, pracoval a komponoval v našem rodném městě, dále Camilla Saint-Saënse nebo Leoše Janáčka, který zkomponoval úžasný cyklus 4 písní pro naše obsazení. Je to opravdu hudba, která pro nás hodně znamená. V druhé polovině pak návštěvníky vezmeme na malý výlet kolem světa s lidovými písněmi, které již léta sbíráme na našich cestách.
Přesný seznam lidových písní v programu neuvádíte, bude Váš výběr dílem momentální inspirace a improvizace daného večera, nebo si výběr dopředu sestavujete?
Nezpíváme písně vyloženě na přání publika, finální výběr většinou sestavujeme těsně před koncertem. Ale jsou i výjimky, reagujeme například na náladu publika v ten který večer a upravujeme nás výběr třeba ještě během přestávky, abychom vyšli publiku vstříc a potěšili je.
V programu najdeme již zmíněného Janáčka. Jaký vztah máte k tomuto českému skladateli a jak se vyrovnáváte s obtížností češtiny?
Janáček studoval v 19. století na Lipské konzervatoři a jako lipští hudebníci máme tedy zcela přirozený vztah k tomuto skvělému skladateli. Jsme velmi rádi, že napsal také skladby přímo obsazení, jako má náš ansámbl. Čtveřice mužských sborů z toku 1886 je skutečným klenotem v našem repertoáru. Zajímá nás hudba různých druhů i z různých regionů, přirozeně se tedy zajímáme i o tu českou. Pravidelně uvádíme Dvořáka a Janáčka a rádi bychom do našich programů zařadili i skladby od Bohuslava Martinů. A s ohledem na to, že do České republiky jezdíme relativně často, přibrali jsme do našeho repertoáru i české lidové písně. Co se týká jazyka, ano je velmi těžký, protože obsahuje řadu speciálních souhlásek, které v němčině nemáme, ale bereme to jako výzvu!
Od vašeho festivalového debutu v roce 2008 jste dosáhli řady ocenění včetně ceny ECHO Klassik, nebo třeba "a cappellový Oscar". Jak se váš ansámbl od té doby změnil a rozvinul?
Řekl bych, že se náš ansámbl co se týká aspirací a cílů nijak zásadně neproměnil. Sestavili jsme ale řadu nových programů, konceptů a CD, která získala řadu zajímavých cen. Jsme velmi rádi, že se nám od té doby podařilo procestovat s koncerty velkou část světa - v roce 2009 jsme byli ve střední Americe, o tři roky později v Austráli apod. Jsme šťastní, že se nám podařilo natočit alba, která jsou tématicky blízká našemu srdci, jako Bachovy moteta nebo gregoriánské zpěvy spjaté se sv. Tomášem nebo album "Folks & Tales", ze kterého zazní ukázky i na koncertě v Děčíně.
Jaké máte ambice a plány do budoucna?
Musím říci, že neumíme a nechceme odpočívat. Máme před sebou řadu velkých projektů, hodně hudby jsme doposud nezazpívali a je také řada krásných míst, kde jsme doposud nevystoupili a kam bychom se rádi vypravili. V tuto chvíli pracujeme na schubertovském albu, které vyjde ještě v tomto roce. Pro příští rok připravujeme řadu projektů v souvislosti s 500. výročí reformace a větší turné po Indii, Japonsku a USA.
V roce 1997 jste založili také vlastní festival věnovaný a cappella zpěvu. Co vás k tomu přimělo? Musí být komplikované kombinovat organizování festivalu s aktivním zpíváním. Věnujete se festivalu stále osobně?
Festival je jedním z našich nejmilovanějších dětí vedle vlastního zpívání. Trvá jeden týden na jaře, kdy jsme vždycky doma v Lipsku, což oceňují i naše rodiny. Festival jsme založili v pátém roce naší existence, kdy jsme chtěli naše výročí oslavit týdnem s a cappella hudbou. Pozvali jsme ansámbly, se kterými jsme se sami setkávali na soutěžích, workshopech a se kterými jsme se stali přáteli. Podobně jako řada věcí u našeho ansámblu, i zde na začátku stálo přátelství. Velmi záhy jsme vyhodnotili, že bychom v této aktivitě chtěli a měli pokračovat. Příští rok se náš festival bude konat již po osmnácté. Je to neuvěřitelné číslo pro festival tohoto typu. A musím s pýchou přiznat, že jsme měli snad všechny: The King’s Singers, Bobby McFerrin, Take 6, The Hilliard Ensemble, abych jmenoval jen pár největších hvězd. Ale náš festival není jen o hvězdách, jsme si vědomi toho, jak se scéna vyvíjí a zveme i mladé, neznámé umělce, pokud nás zaujme a přesvědčí jejich umění. Na začátku festivalové historie jsme dělali skoro všechnu práci, od vyzvedávání umělců na letišti, vyvěšování plakátů až po přípravu cateringu. Díky bohu to již nyní dělat nemusíme, už máme svůj tým, který odvádí skvělou práci a moc nám pomáhá, což je pro nás nesmírně důležité, abychom se mohli plně soustředit a věnovat se uměleckým záležitostem. Stále se však staráme o program, dojednávání termínů s umělci a poslední slovo máme i co se týká PR prezentace. Na festivalu nás potkáte každý den, dohlížíme na celý proces a radujeme se pak společně z koncertů. Atmosféra je velmi rodinná. Jedním z našich hlavních cílů je posílit a cappellový svět a podpořit mladé skupiny, aby začali vážně pracovat na tomto poli. To nás přivedlo i na myšlenku uspořádat soutěž pro nové vokální skupiny, která má a na festivalu své pevné místo už od roku 2007.
Čím vás festival nejvíce těší?
Myslím, že nás šťastnými činní zejména inspirativní a rodinnou atmosférou, muzikantstvím i přátelstvím na vysoké úrovni. A je zajímavé pozorovat, jak festival inspiruje i ostatní vokální skupiny, třeba jako se právě nyní děje v Praze...
Úspěch vašeho ansámblu jistě vysoce závisí na vašich mezilidských vztazích, jak je udržujete zdravé a vitální? Trávíte spolu také volný čas nebo jsou Vaše vztahy spíše profesionální?
Abych na to dokázal odpovědět, musím se vrátit k našim kořenům. Všichni jsme byli členy Svatotomášského chlapeckého sboru v Lipsku, s výjimkou Roberta, řadu let jsme se zde potkávali. To vytvořilo přirozené prostředí pro rozvoj našich vztahů. Pocházíme ze stejného sociálního prostředí, máme stejný humor, což je mimochodem velmi podstatné pro skupiny našeho typu - mít společný smysl pro humor. Robert je mnohem mladší, ale i on chodil do lipského sboru, a tak mluvíme stejným jazykem, i když jsme do sboru chodili v jiných obdobích. Začali jsme jako přátelé a přáteli jsme doposud. Všichni máme ale samozřejmě své rodiny, a tak si užíváme i čas, kdy nejsme na koncertních šňůrách, ale doma se svými rodinami. Potkáváme se však i ve volném čase, na oslavách a party, jako přátelé. Máme de facto všichni dvě rodiny, tu vlastní a amarcord.
Jak se vyvinul váš přístup k interpretaci. Snažíte se být maximálně loajální záměrům skladatele nebo cítíte, že je nezbytné přinášet prostřednictvím hudby vlastní poselství?
Obojí. Vždy začínáme s tím, co se dáno partiturou a co skladatel zamýšlel. To nám dává odpovědi na to, jak rozumět tomu, jak skladatel sám chtěl hudbu slyšet a jak interpretoval slova. A od toho se pak odvíjí naše interpretace. Je samozřejmě velký rozdíl, pokud děláme třeba hudbu renesanční, kde není v partiturách uváděno žádné tempo či dynamika, anebo naopak hudbu romantismu, kdy nám skladatele zanechali mnoho instrukcí, které reflektují skladatelovy záměry. Ale abych se vrátil, k Vaší otázce, obojí považujeme za důležité, na mysli máme skladatelův záměr a současně se snažíme hudbě vnuknout i naše sdělení.
Zvuk a umění vašeho ansámblu jsou velmi vysoce kriticky ceněny. Nicméně změny jsou nevyhnutelné. Jak si případně vybíráte nové členy. Jaké hlasové a umělecké charakteristiky musí mít zpěvák anarcordu?
Díky Bohu jsme se za 24 let naší existence příliš neproměnili, naše jádro o čtyřech zpěvácích zůstalo za 20 let beze změny, což mluví samo za sebe. Ale jak jsem již řekl, naše osobní životy se vyvíjí mimo amarcord, a to může způsobit dynamiku a také to, že se neočekávaně může stát, že se někdo rozhodne jít s někým jiným směrem, což doufáme, že se znovu nestane. Hledáme ale také dodatečné zpěváky, abychom mohli rozšířit náš repertoár a mohli se věnovat i skladbám pro 8-12 hlasů. Za důležité považujeme mít čistý hlas, schopnost zpívat bez vibrata a vysokou úroveň muzikality. Nový zpěvák musí umět naslouchat a odpovídat tomu, co slyší, protože konec konců dělat hudbu s námi je vlastně takový rozhovor. Posloucháte, odpovídáte zpěvem, víte, kdy to "říci" více nahlas či naopak tišeji a měkce. Musíte být schopen také být součástí skupiny a respektovat druhé v každém ohledu.
Více informací včetně přesunu úterního koncertu najdete na www.lipamusica.cz či v posledním vydání festivalových novin. Vstupenky na čtvrtek jsou ještě v prodeji.