10. výročí od povodní

Lípa dříve a dnes 5. (Rosengasse - Růžová ulice)

Verze pro tisk |

Zaujal nás amatérský projekt Jiřího Kratochvíla s názvem Böhmisch Leipa. Jednou za měsíc můžete nyní i na stránkách i-novin porovnávat historický vývoj vám známých míst v České Lípě.

Ulice je prvně zmiňována roku 1785 jako ulice Barvířská, tedy Färbergasse. Toto jméno bylo užíváno až do roku 1836, kdy bylo jméno změněno na Rosengasse, s největší pravděpodobností to mělo souvislost s tak zvaným Růžovým dvorem. V roce 1945 ztratila původní Hrnčířská ulice z nepochopitelných důvodů své jméno, přesto bylo vhodné přece jen upotřebit tehdy volný název a volba padla na tuto uličku. Naopak v roce 1990 se název původní ulici Hrnčířské vrací a po takovém podivném mezidobí, kdy jsou Hrnčířské ulice vlastně obě, se v roce 1994 vrací uličce původní název Barvířská.

Ulice vybíhá z rozcestí u řeky na počátku ulice Hrnčířské. V minulosti cesta vedla po několika metrech odbočkou k městské katovně u dnešního Městského nádraží a v přímém směru pokračovala cesta přes luka kolem kapličky do nedaleké zemědělské obce Svárov. Ulička je svým názvem spjata s barvíři látek, kteří zde působili a bydleli. Stejně jako hrnčíři, měli i barvíři svá působiště pro práci s otevřeným ohněm v místech za městem, i když nakonec i zápach z barvících kádí jistě nebyl také příliš příjemný. Samozřejmě bylo vhodné místo s dostatkem vody, což i zde u staré řeky vyhovovalo. Cech barvířů je ve městě doložen k roku 1628, ze kdy pochází jejich cechovní řád. S rozvojem kartounek dochází k zániku cechu a barvíři začínají pracovat v nově vznikajících manufakturách. Jedna z nich vznikla na rohu ulice, kde se usídlila rodina Wedrichů a zde započala s později tak úspěšným podnikáním.

Rosengasse asi ve 30. letech:

 

Barvířská ulice 19.1.2008:

Zřejmě nejvýznamnější stavbou tohoto zákoutí byl však tak zvaný Růžový dvůr. Vchod do areálu byl přesně v levém dolním rohu dobového snímku, kde byla od silnice poodsazená vstupní brána. Pravděpodobně se jednalo o bohatý dvorec, protože usedlost byla rozlehlá a sestávala z několika budov. V roce 1795 zde Franz Graff založil manufakturu na potiskování látek. V období úpadku kartounek se objekt uvolnil a byl využit v roce 1879 k umístění Rolnické školy. Ta byla roku 1893 přemístěna do nových budov na konci města pod Špičákem. V následujících letech zde byly také byty a po druhé světové válce zde působila lidová škola umění. Bylo tomu tak až do demolice objektu v roce 1988.

V levé části snímku je několik chatrných domků, takříkajíc chatrčí. Tyto domky byly domovem barvířů a později pracovníků v okolních kartounkách. Počaly mizet v období meziválečném a poslední byly odstraněny během brigádnických směn v roce 1948. Na prázdném prostoru v levé části byla z budovatelských plánů uskutečněna pouze stavba spořitelny, ale prostor přiléhající k Barvířské ulici stále čeká na své využití. S největší pravděpodobností ale již zde nebude zbudována ani soudní budova, jak bylo plánováno původně, ani luxusní hotel, jak bylo plánováno následně. Ovšem druhá strana ulice měla více štěstí. Řada domů byla dostavěna v roce 2002 novou budovou banky na místě přízemních garáží s dílnami a o něco dříve krajovou administrativní budovou bytového družstva, zhruba tam, co byl na dobovém snímku plot. Nutno dodat, že dostavba je provedena poměrně citlivě a blok domů tak působí jednolitě a přirozeně.

Stránky autora naleznete zde.

Nahoru