Fanfárově majestátní bombardino v Mimoni

Verze pro tisk |

V neděli 14. října zavítal festival Lípa Musica do kostela sv. Petra a Pavla v Mimoni. Stalo se tak podruhé v jeho sedmnáctileté historie a potřetí na koncertní podium Lípa Musica přivezla ochutnávku prvního českého orchestru, České filharmonie, její pozounovou a tubovou skupinu, která již řadu let vystupuje i samostatně pod názvem Sdružení hlubokých žesťů. Družná skupina sympatických hudebníků zaplněnému mimoňskému svatostánku představila pestrý repertoár od dob renesance až po současnost.

Úderný název koncertu Bombardino odvozený šířeji od basové tuby, neboli bombardonu, avizoval zvukově intenzivní zážitek, který hráči plně za využití nejrůznějších žesťových nástrojů včetně méně známého čimbasa návštěvníkům zprostředkovali. Nedělní podvečer otevřela fanfárová kompozice z pera budyšínského barokního pištce interpretovaná na basové trubky. Zajímavým zastavením byla úprava Monteverdiho Adoramus te Christe, ve které umělci nabídli prostorovější zvuk tuby. Tu vystřídala další úprava původně vokálně-instrumentální Bachovy skladby Jesus bleibt meine Freunde, ve které pusobivě vyznělo vrstvení jednotlivých hlasů žesťovým sextetem.

Pohlazením po duši byla populární Franckova píseň Panis Angelicus v sólovém podání aranžéra tělesa Břetislava Kotrby na basovou trubku.
Franckův Chléb andělský byl předělem koncertu směrem k novějšímu repertoáru. Ten reprezentoval Antonín Dvořák a jeho rané Tři duchovní zpěvy, které skladatel zkomponoval na nedalekém Sychrově. Žesťové sdružení jímavé zpěvy provedlo na altové pozouny. Nápěv Ave Maris Stella, který Dvořák zhudebnil se slovanskou jemností, následoval ještě v hudební úpravě Edwarda Griega, která zaujala větší mohutností a severskou syrovostí.

Další kapitolou večera bylo zastavení u hudby 20. století. V tomto případě nezazněly skladby aranžované, nýbrž přímo komponované pro žestě. Nejprve jí byla chorálová vzpomínka na Antona Brucknera, jež podtrhla osobnost tohoto skladatele v celé jeho grandióznosti, poté česká rozjímavá kompozice Ivana Zelenky opírající se o literární předlohu.

Závěr večera, kterým slovem posluchače provedl pozounista Robert Kozánek, patřil nymburskému rodáku Bohuslavu Matěji Černohorskému, který reprezentuje vrchol českého baroka a předjímá již hudbu klasicismu. Svižnou a zpěvnou aranží jeho Reginy Coeli se nedělní podvečer v Mimoni uzavřel. Slavnostní a majestátní zvuk žesťů, který v ryzí sólové podobě není příliš často ke slyšení, a to nejen v českém, ale i mezinárodním měřítku, mimoňské publikum potěšil a umělci se dočkali velmi vřelého přijetí.

foto: Lukáš Marhoul

alt
alt
alt
alt
alt
alt
alt
alt
alt
Nahoru