Rozhovor se Štěpánem Slaným, spoluorganizátorem hudebního Festivalu Banát, který se konal 22. 8. až 25. 8. 2013 již podruhé v česko-rumunské vesnici Eibenthál (Tisové údolí) v rumunské oblasti Banát.
V pondělí 26. 8. 2013 v 6:30 zastavil autobus Dunaj na zastávce U Jezu v České Lípě. Jednalo se o jeden z osmi festivalových autobusů, které vyrazily ve středu 21. 8. z České republiky. Z autobusu se po devatenáctihodinové jízdě vypotácela redakce i-noviny.cz, kapely Papír sklo plasty a VyjakoMy spolu se svými příznivci a přáteli. O čem je Festival Banát, kdo byl letošní rok na programu, kolik jej navštívilo lidí, jak se k němu staví domácí obyvatelé a další informace naleznete v našem bleskové rozhovoru.
Ahoj Štěpáne, jaká je odezva na letošní druhý ročník Festivalu Banát? Kolik návštěvníků letošní rok do česko-rumunského Eibenthálu dorazilo?
Vzhledem k tomu, že po skončení festivalu jsme připravili pro návštěvníky dotazníky, usuzujeme, že byli spokojeni. Drtivá většina je nadšena. Najdou se nějaké drobné výhrady k výběru hudby či k organizaci, ale myslím, že se podařil najít kompromis a všichni si to opravdu užili. Přesné celkové číslo návštěvníků zatím nemáme, protože místní mají na festival vstup zdarma, ale naše odhady šplhají k jednomu tisícu osob. Pro orientaci, loni byla návštěva přibližně 700. Naším cílem však není směřovat festival do megalomanských rozměrů. Areál totiž snese maximálně 1500 osob a vesnici by více lidí stejnak spíše uškodilo.
Jaká je odezva ze strany účinkujících? Jak se líbilo v Banátu jedné z hlavní hvězd, kapele Wohnout? Co závěrečný výpadek proudu a nevystoupení pěti kapel z důvodu bouřky?
Předně je mi líto těch kapel, které kvůli výpadku nevystoupily. Je to samozřejmě i naše chyba, měli jsme se na tuto situaci lépe připravit. Je to pro nás velké ponaučení. Na druhou stranu, naše finanční možnosti nesahají ani po kotníky českým festivalům, všechno připravujeme doslova na koleni, a proto to není tak jednoduché, jak se to může zdát. Co se týká Wohnoutů, myslím, že se s nimi ještě potkáme. S kluky, kteří kvůli dalším vystoupením přijeli o pár dní dříve, jsme si udělali menší dovolenou. Podle jejich odezvy na stránkách a facebooku to bylo hodně podařené. Máme z toho radost.
Jak hodnotíte festival vy? Jak jste si ho užili? Letos vás bylo vidět více mezi lidmi. V tvářích byla znát spokojenost.
Velká výhoda byla ta, že už oproti loňskému roku víme co a jak. Sice spousty věcí děláme intuitivně a věříme, že nějak vyjdou, ale je to rozhodně lepší, než loňský rok. Dost věcí se podařilo připravit dopředu, úkoly byly lépe rozdělené, a proto se našel čas i na zhlédnutí pár vystoupení. Základ dobrého organizátora je ten, že nemusí nic dělat. Do toho však máme ještě daleko. Co mě ale baví je jen tak proniknout mezi návštěvníky, autem je přiblížit a popovídat si nezávazně o festivalu. Mnozí ani nevědí, že to vlastně pořádám. I když nám to občas někdo vytýká, že nejsme moc vidět a že nikdo pořádně neví, kdo tuhle akci organizuje. Nám se na druhou stranu líbí, že ta akce tak nějak samovolně plyne. Letos už však bylo znát, že dost lidí přijelo podruhé a dokázali nás identifikovat. Trochu mi to připomíná sport, nejlepší rozhodčí ve sportu je ten, který není vidět do doby, kdy je to potřeba. Na našem festivalu nikdy nebudou lítat sekuriťáci, prudit návštěvníky, v Banátu to není třeba. Zatím se to tak ukazuje.
Co se vám po loňském roce podařilo vychytat?
Hodně jsme se řídili připomínkami návštěvníků a kapel, letos se objevily zase další problémy, na kterých budeme pracovat. Někdy to jsou prkotiny, které se připraví za pár minut, někdy to potřebuje složitější řešení. Připravili jsme větší počet záchodů, sprch, lépe se připravili na svozy zavazedel od autobusů do Eibanthálu a celkově dopravy od Dunaje. O něco se také zlepšily páteční výlety do jaskyní a k Dunaji, kde nebyly tak velké časové ztráty.
Co plánujete vylepšit na příští rok?
Zde je odpověď úplně jasná, nové pódium a pokusit se sehnat záložní zdroj elektřiny, to jsou zásadní věci, které musíme udělat. Dále pak chceme o něco lepší informační systém, moc se nám letos nelíbila doprava po vesnici, svozy nástrojů kapelám, chceme místním trochu vysvětlit, jak prodávat, za kolik a kde je rozumný poměr kvantita/cena, zkrátka je toho dost, na co se připravit lépe. Každopádně však chceme festival nechat takový jaký je, bez zásadní komerce, kde návštěvníci nedostanou nic zadarmo. Objevily se názory, aby všechno bylo u sebe, ale podle nás je v tom kouzlo, rozestupy mezi festivalovým areálem, stanovým městečkem a hospody U Medvěda jsou sice velké (jednotlivá místa jsou od sebe vzdálená vždy 2 km, pozn. red.), ale právě proto se zde mohou prezentovat místní a lépe se pozná naše vesnice a místní život. Kdybychom to dělali někde na louce nad vesnicí, nemá to pro vesnici žádný efekt.
Je nějaký okamžik z festivalu, při kterém sis uvědomil, žes uskutečnil něco mimořádného? Kdy tě štěstím zamrazilo?
Těžko vytáhnout jeden okamžik. Užíváme si však společně chvíle, když je na pódiu známá kapela a pod ní plná plocha. Máme hlavně radost z toho, že se nám podařilo vytvořit událost, na kterou lidé rádi přijedou, výborně se pobaví, odnesou si do Čech vzpomínky, pocit sounáležitosti. Hlavně ten zvláštní a těžko popsatelný pocit po návratu, kdy si doma připadáte jak mezi ufonama, kterým vůbec nikdo nerozumí, a chcete se vrátit mezi své banátčany, které přitom vlastně ani neznáte. Nenašli jsme pro tuhle nemoc termín, tak tomu říkáme "gitafobie". No a v neposlední řadě je nejdůležitější to, že se pomůže místním krajanům.
Jak je možné, že festival finančně utáhnete, když tam hrají Wohnout, Vlasta Redl, Už jsme Doma, OTK a musí jet za koncertem 1200 km? Dále máte perfektní ozvučení a další věci, to musí být strašná finanční zátěž.
Tak sranda to není, ačkoliv všichni vystupují bez nároku na honorář, nějak se o kapely musíme postarat, od dopravy, po ubytování a stravu. Většina kapel nám však vychází vstříc a spousta z nich nemá problém spát na zemi ve škole nebo v kempu s návštěvníky. Nebereme nikoho jako hvězdy, Banát nerozlišuje a myslím, že to je na chování vidět. O zvuk se nám starají kluci z TF Audio z České Lípy, všechno dělají jen za náklady na cestu a i přes letošní mokrou aparaturu vlivem bouřky, příští rok přijedou znovu. To se cení.
Festival trvá tři dny a koná se ve vesnici, kde jsou během roku zvyklí na klid. Jak ten nápor lidí zvládá vesnice?
Hodně lidí v Čechách si myslí, že se festivalem ničí kouzlo vesnice a Banátu obecně. Je to ale přesně obráceně. Lidé jsou smutní, že je vesnice prázdná. Když tam dříve fungovaly doly, tak ve vesnici žilo přes tisíc obyvatel a na každém rohu byly zábavy. Doly však spadly, stejně jako celá kulturní vyžití. I proto se na tuto akci těší celá vesnice. Výhoda je také v umístění areálu, je dál od vesnice a téměř nikoho neruší. Nejdůležitější však je to, že skoro celá vesnice je do festivalu zapojena, mnozí ubytovávají, prodávají, nebo jsou přímo v organizačním týmu. Letos jsme měli přes padesát brigádníků z vesnice. Místním to hodně finančně pomůže.
Máte nějaký vzkaz pro své příznivce?
Asi jediný a zásadní, přijeďte příští rok znovu, bude to stát za to! Nikdy jsem nezažil tak kamarádské prostředí jako je na této akci. Těch 1200 km je ideálním filtrem společnosti. K nám jezdí jenom lidé, které to zajímá, zbytek se může vyřádit na českých festivalech, kde utratí stejnak skoro stejně peněz jako u nás. Když si spočítáte, kolik vyhodíte za lístek například na Benátskou noc, kolik utratíte za pivo a jídlo a srovnáte to s kvalitou a zážitky z Banátu, tak si myslím, že se příští rok uvidíme na tom malém plácku v Ujbányji.
Pozn. na závěr: Když kvůli bouřce festivalu v sobotu v podvečer předčasně skončil oficiální program, hudebníci, kteří nepotřebovali k vystoupení elektrický proud, hráli festivalovým návštěvníkům unplugged až do brzkého rána. Takovýto program prostě jinde nezažijete.
Fotografie pod článkem: Š. Rybářová, V. Brzek, V. Vojáček. Obsáhlou fotogalerii z letošního ročníku naleznete zde.