Nejen divadlem je živ ochotník. Všeobecně řečeno, většinou má rád veškeré světské radosti. Věrni tomuto heslu dumali jsme, jak oslavit to naše velké, převelké výročí založení. Deset let. Všichni jsme o tento počet let starší, samozřejmě krásnější, ale rozhodně ne rozumnější.
Se speciálním divadelním představením by bylo moc práce. A vzhledem k tomu, že veškeré naše síly napínáme do zkoušení nové hry s příznačným názvem Přežívat nebo žít?, rozhodli jsme se s něčím tak složitým neztrácet čas. Vyhrál tedy nápad uspořádat divadelní ples. To bude brnkačka, každý udělá něco... a dohromady budeme mít ples. :-)
Představa o organizování se přirozeně lehce rozpadla. Jako vždy největší díl odpovědnosti ležel na naší předsedkyni, Juditě, která zařídila opravdu moc, moc věcí. Ale nakonec se našlo hned několik členů souboru, kterým nebyl osud divadelního plesu fuk a přiložili ruku k dílu.
Několikaměsíční snaha vyvrcholila samotným slavnostním večerem 29. března. Sál ve Skalici u České Lípy, kde má náš soubor oficiální sídlo, se nesl v barvách našeho krásného loga. Místnost se tak zahalila do černé, bílé, šedivé a červené, my herci jsme se zase zahalili do nejroztodivnějších kostýmů. K vidění tak byl kapitán Jack Sparow, krásný Ivan, přísný čert, kouzelná gejša, anebo pořádně rozmázlá cikánka. Hosté se většinou drželi zkrátka a v kostýmu jich šlo jen několik.
Základem úspěchu každého plesu je kapela. Tu jsme vybírali s největší pečlivostí. Partička okolo Pavla Kožániho nezklamala a hosté trsali jako o život. Na úvod nás rozhýbaly roztomilé mažoretky, o půlnoci roztočili své světelné náčiní Filip s Petrem.
A... ano, i na divadlo došlo. Sehráli jsme dvě scénky, takové letem světem naší historií. Zkoušeli jsme to před plesem jen jednou. A samozřejmě zkouška dopadla katastrofálně, takže se na plese lidé alespoň trochu bavili. Opět se tak potvrdilo známé divadelní pravidlo – pokud zkouška nestojí za nic, představení se (většinou) povede.
Na to, že jsme ples chystali několik měsíců, uběhl nechutně rychle. My si ho však užili. Doufáme, že vy také. A nebojte, další divadelní ples uspořádáme. Možná. Jednou. Za hodně dlouhou dobu. :-)
Foto: Jiří Čejka