Jmenujme alespoň některé z jeho nesčetných aktivit. V roce 1926 byl jmenován inspektorem českých státních škol na území velikosti přibližně dnešního libereckého kraje. O rok později organizoval přípravu Hraničářské výstavy českého severu v Mladé Boleslavi. Jako předseda výstavního výboru provázel po expozici prezidenta republiky T.G.Masaryka. Shromážděné výstavní doklady této výstavy se staly základem českého muzea, a proto v roce 1928 vznikl Muzejní spolek pro kraj Českolipský pod předsednictvím J.Maštálka.
Byl rovněž nadšeným sokolským funkcionářem, kde pracoval až do rozpuštění Sokola v roce 1941.
Vlastivědný časopis Bezděz, který začal vydávat Muzeiní spolek a jehož redaktorem se Maštálko stal, uveřejňoval statě z problematiky české menšiny, články vlastivědné a jubilejní.
Ve 30. letech se intenzivbně zapojil do činnosti péče o mládež, kterou se zabýval i v období poválečném. Po skončení války, kdy se natrvalo vrátil do České Lípy, se osobně podílel na otevření prvních českolipských jeslí v Dubické ulici a zřízení dětského domova v Mariánské ulici.
Předsedou obnoveného Českého muzejního spolku se stal v červenci 1945. Měl silný vztah k lužickosrbské národnostní menšině. Jeho zásluhou vzniklo Lužickosrbské státní reálné reformované gymnázium, které se později přestěhovalo do Varnsdorfu. O Lužici hojně psal na stránkách Bezdězu. V roce 1930 byl v České Lípě uspořádán první lužickosrbský kurz pro učitele, kde hlavní osobností byl lužickosrbský učitel Michal Nawka ( po němž je nazvána i jedna českolipská ulice).
Maštálko se snažil vyhledávat a poskytovat pomoc i sociálně slabým rodinám volyňských Čechů, a to prostřednictvím Svazu národních jednot a matic v Čechách. Delegace tohoto svazu v čele s Maštálkem byla v roce 1946 přijata prezidentem Dr.E.Benešem. Jménem této jednoty pronášel Maštálko projevy, v nichž se kriticky vyjadřoval o poměrech v pohraničí, kde převažovalo stále více obyvatelstvo „matné inteligence, chabého charakteru a nízké morálky“. Tvrdil, že do pohraničí patří jen ti nejlepší, ale stále častěji viděl opak.
Publikoval v Zemědělských novinách ( r.1949 ), kde byly zveřejňovány jeho vlastivědné články. Věnoval se problematice počešťování místních jmen, z významných bylo prosazení názvu Hradčany místo Kumr. Jeho poslední článek vyšel v roce 1950 u příležitosti 100. výročí úmrtí T.G.Masaryka, k jehož odkazu se hlásil.
V říjnu 1950 Josef Maštálko zemřel. O nedůstojném rozloučení českolipských svědčí to, kdy pohřební auto zastavilo v Moskevské ulici, a řečník začal před hloučkem přátel mluvit. V tu chvíli spustil někdo motor auta, aby nebylo proslovu rozumět. Byl to už asi důsledek politického tlaku, kdy Maštálko začínal být pro některé politické kruhy nepřijatelný svým smýšlením.
Proto si Josef Maštálko zaslouží, aby na něj bylo vzpomínáno jako na člověka , který se svým životem a svými činy zasadil o rozvoj kulturního, společenského a politického dění u nás. A rovněž proto se uvažuje o možnosti umístění jeho pamětní desky na vile na Slovance, kde žil, eventuelně i do interiéru školy v Tyršově ulici, kde působil jako inspektor. Slavnostní odhalení by se mělo uskutečnit 28.10.2002.
( Zpracováno podle materiálu Mgr. Ladislava Smejkala )