Mé dětství v socialismu

Verze pro tisk |

Dostala se mi náhodou do ruky stejnojmenná knížka vydaná k
25.výročí Sametové revoluce.Musím se přiznat, že mě stálo dost přemáhání ty "vzpomínkové vyprávěnky" dočíst. Autor knížky
Ján Simkanič oslovil více než 60 - povětšinou dnes novinářů a řekněme lidí blízkých profesí médiím, aby napsali svou osobní vzpomínku . Mě ty jejich vzpomínky otrávily.
Přispěje někdo další svým názorem ? Pokud si to ještě někdo kromě mě přečetl :-)

Přehled témat Nové téma

Komentáře

Re: Mé dětství v socialismu

Většina autorů byli podle svých vzpomínek dětští disidenti .

Nahoru

Re: Mé dětství v socialismu

To je normální, po válce zas byli všichni posránci, arizátoři a kolaborantíci hrdinnými partyzány. A někteří po 9.květnu na Václaváku zaživa opékali chycené Němce. Ovšem ne ty největší nacistické lumpy, esesáky a gestapáky, protože ti byli dostatečně protřelí, aby si dokázali představit, co a jak, a tudíž včas zmizeli.

Nahoru

Re: Mé dětství v socialismu

Já to vidím tak, že normální není, aby po více než 25 letech od převratu 1989 nebo 46 let od osmašedesátýho
autoři nahlíželi dobu tak, že zapamatovatelnými událostmi jejich dětství byly právě tyto politické události. To vidím velmi zkreslené , mají-li to být vzpomínky z dětsví a ještě spíš účelové, aby to zapadlo do idey knihy a
eventuálně mladým čtenářům vysvětlilo, co jim možná rodiče neřeknou.
Mám dotaz, četl jste to ? Nemyslím si totiž , že někdy v 70. letech ( 25 let po válce) by někdo na válku vzpomínal tak, jak vy píšete.

Nahoru

Re: Mé dětství v socialismu

Nečetl a myslím že ani nebudu. Přečetl jsem si už pár jiných vzpomínánek dnešních třicátníků či čtyřicátníků na dobu před rokem 1989 a tu dobu jsem v nich nepoznal. Musím toho ještě hodně přečíst, co stojí za přečtení, a skoro nestíhám. Tak nechci ztrácet čas něčím, co za to moc nestojí. A co se týče vzpomínek na rok 1945, ty mám od své tety (ročník 1910), která ho v Praze zažila. Nikdy se s tím traumatem nevyrovnala a to vyprávění byl takový podvědomý pokus o psychoterapii. Samozřejmě neúspěšný. Podobně se s tou dobou zkoušela vyrovnat řada dalších lidí. Jako jezedácký brigádník jsem dělal právě v těch 70.létech závozníka kočímu, který se stále vracel k tomu, jak mu v Terezíně dal Rojko (proslulý surovec i mezi ostatními nacistickými dozorci, po válce dostal doživotí, ale právě v 70.létech ho z vězení pustili a dožil se v klidu devadesáti let) takovou facku, až mu prorazil ušní bubínek. Člověk by řekl, prkotina, ve srovnání s tím, co se stalo jiným lidem i v tom Terezíně, ale těžko může soudit, co sám nezažil.

Nahoru

Re: Mé dětství v socialismu

Úhel pohledu na dobu minulou se bude lišit podle toho, kdo na jaké straně barikády stál. Jinak ten pobyt v Terezíně viděl bývalý vězeň a jinak Stefan Rojko. Ten možná jako 65-ti letý důchodce vzpomínal po propuštění v pivnici ve Štýrském Hradci na službu v Terezíně jako na nejlepší léta svého života. Zrovna tak se budou lišit vzpomínky lidí na komunistický režim. Děti řezníků, zelinářů, státem placených fízlů, stranických funkionářů a jiných komunistických prominentů asi v té knížce prostor nedostali. Těžko se dnes ztotožní s jiným popisem té doby.

Nahoru

Re: Mé dětství v socialismu

Máte recht Mirku, nemá cenu to číst. Vrátím se zpátky k diskuznímu tématu : Mé dětství v socialimu a
uvedu jiný příklad vzpomínek na tu dobu, který mě neirituje jako výše zmíněná knížka, spíš právě naopak.
V reklamním měsíčníku Českých drah je pravidelně 5 stránek RETRO z příspěvků , fotografií čtenářů s popiskami a dobových novinových článků na danné téma. Je to takové milé, skutečně dětské a zábavné i když se do lecčeho taky opřou, není to prvoplánové. Pravda, tyhle příspěvky jsou od daleko prostších lidí .
Předpokládám, že jezdíte vlakem, takže ten časopis možná znáte.
Ano,v knize nevzpomínají děti řezníků a zelinářů ( to by mohlo být zajímavé :-), ti nebyli osloveni, ale dost dětí tehdejších funkcionářů a jiných komunistických prominentů a dobové elity. Nade vše trapné mi přijde, jak se někteří autoři vytahují, že jejich rodiče (mazanější prominenti ) okulili ty hloupější prominenty státního aparátu.Dodnes v tom vidí hrdinství a tak to směle dávají k lepšímu.
No IVK vydal knihu Václava Klause taky k 25.výročí pádu komunismu - Chtěli jsme víc než supermarkety.
A to je vážné čtení . Odcituji jako návnadu k přečtení V.Klause ze str.29 : Určitě nejsem sám, kdo si myslí,že ač mnohého bylo dosaženo,dnešní svět -kolem nás i u nás - se začíná tomu minulému podobat více, než by kohokoli z nás před 25 lety mohlo napadnout.

Nahoru

Re: Mé dětství v socialismu

Jo, pod tu poslední větu se podepíšu. A nemám ten poznatek z knih, ale z každodenní praxe. Změnil se slovník, ale nezměnily se (zejména na malém městě typu České Lípy ne) povahy a poměry. A leckdy ani konkrétní osoby, pokud ještě jsou naživu. Mýlí se ti, kdo si myslí, že před rokem 1989 tu byl komunistický režim. Z definice už vůbec ne, ale i ta otravná komunistická frazeologie a reklama byla jen vnějším nátěrem toho samého, co tu bylo před rokem 1948, ba i před rokem 1945. Někdo předlistopadovou husákovskou normalizaci nazval druhým biedermeierem. No tak ho tu máme potřetí. Ale bohužel ne ty jeho lepší stránky, jimiž byl poklid, neuspěchanost, platnost pravidel, jakoliv nemusela být ideální, určitá poctivost a spolehlivost, nýbrž ty horší. Jánabráchismus, měření podle kabátu, ovládání místní politiky rodinnými a rodovými klany a svazky klanů, prosazování skupinových zájmů, zavilé až surové bránění jakýmkoliv změnám, jakémukoliv průvanu, který by byť i jen teoreticky mohl narušit privieligia místní oligarchie. Ono to klausovské odmítání EU nebylo jen samoúčelná stařecká svéhlavost, mnohým našincům vycházelo z duše, což Klaus přinejmenším tušil. (Aspoň) Odtud to nepříjemně fičí, odtud hrozí, že by se ty po desetiletí zabetonované malomětské poměry MOŽNÁ, TROŠIČKU mohly začít proměňovat. A to ty místní mafie správně chápou jako smrtelné ohrožení. Jo, prachy z EU, sem s nimi, ale zavírat za jejich zneužití, za to hezké české starodávné "malá domů", jak už se tu a tam děje? TAK TO PRRR, VY NÁM NEBUDETE KECAT DO TOHO, CO MY BUDEME S VAŠIMA PRACHAMA DĚLAT!

Nahoru

Re: Mé dětství v socialismu

Tak, tak. Jak kdysi řekl Milouš Jakeš : "Soudruzi, my vám dáme peníze, ale jen na to, na co chceme my.“

Nahoru

Re: Mé dětství v socialismu

Vám už nechutná svoboda a demokracie?

Nahoru

Re: Mé dětství v socialismu

Já se teda přiznám, že bych si za takových podmínek nevzal peníze ani od komunistů ani od EU. Ať si je nechaj. Pořizoval bych jenom to , co považuju za potřebné já a teprve až bych na to našetřil nebo si na nezbytné případně půjčil.Píšu já ,ale zobecnil jsem to , myslím tím města , kraje a tak dál. Přijde mi dost nesmyslné budovat kupříkladu koňské stezky a podobné kočičiny , protože je na ně 90%dotace EU, ale využití je minimální.
Vedle toho běžné silnice a chodníky zůstávají dál samá díra.

Nahoru

Re: Mé dětství v socialismu

Proti demokracii nemám nic. Máme ji ale? Řekl bych, že po krátkém období 1989-1992 to s ní jde dost z kopce. Však jsme o tom už mluvili výše.

Nahoru