10. výročí od povodní

Štístko a Poupěnka: Ať žijí pohádky!

Verze pro tisk |

Byli nebo nebyli? Určitě byli, protože jednoho dne se potkali dva broučkové, jmenovitě Štístko a Poupěnka a řekli si, že je čas pořádně rozezpívat všechny děti u nás.

Že to zní jako klišé? Ale vůbec ne – původní hudební představení, které dali před lety dohromady mladí nadšenci Bára a Lukáš pod originálním názvem Štístko a Poupěnkamá nejen ambice nadchnout nejmenší ratolesti, ale i slušně rozesmát dospěláky. Originální dětské písně pro malé i velké, vtipné texty a veselé scénky s divadelním přesahem, které připomínají klasické pohádky, avšak moderním způsobem pojaté – to vše a ještě mnohem více nabízí mladá hudební dvojice Lukáš Kunz a Barbora Waschingerová. Zpívají a hrají nejen na dvou DVD Jedeme na výlet a Ať žijí pohádky, ale i ve svých zábavně-hudebních pořadech, které již několik let úspěšně představují naživo po celé zemi. Jejich společné účinkování v českolipském Jiráskově divadle proběhlo v listopadu loňského roku a protože bylo velmi úspěšné, s oběma umělci jsme nedávno pořídili následující rozhovor.

Dobrý den Štístko a Poupěnko! Jak se dnes máte a kam cestujete? 

Dobrý den, máme se pracovně a přesto báječně, tento týden máme každý den představení, teď zrovna cestujeme do Jablonce nad Nisou.

Jak se Vám hrálo v České Lípě? Podle ohlasů dětských diváků se akce moc povedla…..

V České Lípě byla úžasná atmosféra. Bylo to jedno z těch představení, kdy se zapojovali a velmi se bavili i rodiče. Z toho máme vždy ohromnou radost, přeci jen tam máme fóry i pro ně a těší nás, když je naše představení společným rodinným zážitkem JV České Lípě se navíc přihodila taková nezvyklá věc, a to že nám do sálu v listopadových dnech vletěl motýl, který zde celé představení poletoval, sedal si na nás a vyrušoval, z čehož vznikaly komické situace, které diváci samozřejmě ocenili.

Když porovnáte vystoupení v době, kdy jste pomalu začínali, a dnes, kdy plníte sály, co byste řekli? Nejste ještě třeba nervózní i po těch letech?

Veřejně vystupovat jsme začali teprve před dvěma a půl lety, a to ve školkách. Nebyli jsme ještě tolik v povědomí dětí, o to těžší bylo udržet jejich pozornost, zvlášť v jejich přirozeném prostředí. Školka byla nejlepší škola JNaučili jsme se pracovat s dětským divákem a zároveň o sobě dali vědět. Až po určité době mohly přijít velké sály. Pamatujeme si naše první představení v divadle v Praze, byli jsme hrozně nervózní, postupem času se to ale lepšilo, jsme si jistější, víme, jaké situace mohou nastat (teda, až na tu s tím motýlem u vás v České LípěJ) a hlavně jsme se spolu sehráli a víme, že se jeden na druhého na jevišti můžeme spolehnout. Samozřejmě lehká, taková ta zdravá nervozita, je tam vždycky.

Mám na Vás pár společných otázek: jak jsi ty Štístko, přišel ke kytaře, a ty Poupěnko ke zpěvu – učili jste se od dětství, měli jste vzory?

Lukáš:Na kytaru jsem se začal učit ve svých 15ti letech, kdy jsem tuhle dovednost měl prokázat ve stejném období na talentovkách na Pražskou státní konzervatoř. Nakonec po mě tu hru vůbec nechtěli, stejně jsem ale rád, že jsem s tím začal. Kytara mě chytila a hru na ní jsem rozvíjel dál jako samouk.

Bára: Od devíti let, co jsem chodila na divadlo, jsem měla hlasovou průpravu a velmi často a rádo se v našem divadelním studiu zpívalo. Ve čtrnácti letech jsem začala chodit na hodiny zpěvu a o rok později jsem začala studovat hudební gymnázium. Vyloženě vzor jsem asi neměla, pěveckou modlou ale pro mě už velmi dlouhou dobu je Jeff Buckley.

Jak jste se VY DVA vůbec našli a rozhodli, že budete společně tvořit písně pro nejmenší děti?

Oba:Nutno říct, že to není naše iniciativa. S nápadem na dětský projekt přišel Jarda Mottl, slovenský herec, režisér, hudebník, skladatel, prostě renesanční člověk. Všiml si, že v Čechách něco takového chybí, proto zde uspořádal na hereckých školách konkurz. Na konzervatoři našel Štístka a Poupěnka se hledala dalších půl roku. My dva jsme se navzájem předtím neznali, jen z doslechu přes Poupěnčinu kamarádku, která jí dodatečně zařídila, aby mohla Jardovi poslat svoje konkurzní videa, která hodnotil už i Štístko.

Dětský svět je studna inspirací – neinspirovali Vás třeba slovenští Smejko a Tanculienka?

Smejko a Tanculienka jsou právě dílem pana Mottla, takže se dá říct, že se inspiroval sám sebou. Čerpat se dá například z lidových pohádek, říkanek, ale také z běžných situací, kdy stačí být vnímavý a kreativní, což Jarda Mottl je. Jeho nápady jsou úžasné.

Jaká je Vaše nejoblíbenější činnost mimo zpívání/hraní:

Lukáš: Cestování

Bára: Jóga

Nejoblíbenější písnička z vaší tvorby:

Lukáš: Jájájá

Bára: Čert a káča

Tu velmi milují i naše děti (pozn. red.), je vskutku povedená! A co Vaše nejoblíbenější pohádková postava:

Lukáš: Hurvínek

Bára: Ronja, dcera loupežníka

To jsou už dnes klasické postavy, ale kdo přišel s nápadem zařadit už na první DVD bytost mluvícího busíka Maxíka?

Jarda Mottl chtěl do našich písniček zařadit něco, co by většinu z nich spojovalo a sloužilo jako naše sídlo a leitmotiv. Přišel tedy s originálním nápadem, že to bude auto, které zajistí, že budeme mobilní a otevře se nám tak spoustu možností, a jaké vybrat jiné auto do pohádkového světa, než Volkswagen T1. Na tom jsme se hned všichni tři jednohlasně shodli.

Jak jste vybírali písně na nové DVD? Vím, že se tam objevují klipy k již audiopísním z prvního CD (Pejsek a kočička nebo Tiktak), ale zbytek je úplně nový, pouze klipový….

Na písně „Pejsek a kočička“ a „Tiktak“ jsme natočili videoklipy až teď po dvou letech, proto se objevují na nově vydaném DVD „Ať žijí pohádky!“, jinak současně vyšlo i stejnojmenné CD, takže nejde jen o klipy, ale i audio. Co se týká těch novinek, máme tam pohádky, taneční písně a písničky o kamarádství, cestování a přírodě, zrovna tato témata jsou pro náš nový film stěžejní.

Máte nějakou dohodu, se kterými dětmi budete klipy natáčet anebo je to vždy náhodné? Je možné se třeba někde přihlásit nebo registrovat?

Pokud máme v okolí (kamarádi, rodina) děti, které mají chuť točit, rádi pracujeme s nimi, ale dáváme šanci samozřejmě i ostatním. Na sociálních sítích jsme už několikrát vyhlásili konkurz, takže pokud by to někoho zajímalo, může si naši stránku přidat na Facebooku nebo Instagramu, natáčíme vždy v létě.

Jaký máte největší sen, který si chcete splnit?

Lukáš: Přinášet lidem radost způsobem, který mě baví a naplňuje. Být šťastný. Jsem vděčný, že se mi oboje zatím daří. Jinak sny do budoucna zatím nemám, jako třeba kde se vidím za 10 let. Žiji přítomností a snažím se z ní dostat co nejvíce.

Bára: Dělat naši práci co nejdéle to bude možné a zároveň to skloubit tak, abych si založila v nějakém mezičase vlastní rodinu.

Máte nějaké životní motto, které byste na závěr vzkázali našim čtenářům?

Lukáš: Rozhodně “Kdo chce hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.”

To je výstižné – milujete Jana Wericha?

Bára: Rozhodně! Přidávám se k Lukášovi, protože moje motto zní: „Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“

Děkujeme za rozhovor!

Štístko a Poupěnka se měli původně vrátit na Českolipsko už v tomto měsíci, divadlo v Novém Boru mělo jejich vystoupení Ať žijí pohádky uvést 28.3. 2020. V důsledku současných událostí a možné koronavirové nákazy bylo však toto představení zatím do odvolání bohužel odloženo.

alt
alt
alt
alt
alt
Nahoru