Myslím, že hudbu trochu poslouchám. Tomáše Hobzeka i proto považuji za jednoho z nejlepších, ne-li nejlepšího bubeníka u nás. Možná, že to je i tím, jaký je člověk – skromný, pracovitý a originální. Tomáš se angažuje v mnoha jazzových i bluesových projektech a také skládá autorskou hudbu. Se svou kapelou Organic Quartet vyhrál soutěž na Phillips International Jazz festivalu a získal cenu Anděl v kategorii Jazz & Blues.
Do klubu U bílýho černocha přijede v prosinci s Gerald Clark Blues Bandem, v jehož čele stojí zpěvák a bluesový kytarista Gerald Clark z Johannesburgu. Ten patří k předním představitelům jihoafrické bluesové scény. Na kontě má k dnešnímu dni čtyři alba a na koncertě se můžeme kromě skladeb v afrikánštině těšit také na klasické Mississippi delta blues a známé skladby, jako např. It Ain’t You, Black Water, Hallelujah, Stand by Me či Elandsbaai. Clark vystoupí s velmi talentovaným bluesovým kytaristou Jiřím Maršíčkem, basistou Matějem Černým a právě Tomášem Hobzekem.
Tomáši, kde jste se s Geraldem potkali a domluvili na společném turné?
Upřímně, s Geraldem jsem se osobně ještě nepotkal. Turné je na vrcholu příprav, už jsme obdrželi noty a nahrávky skladeb, které budeme hrát. Moc se na to těším, protože Geraldovy písničky se mi moc líbí. On sám je skvělý kytarista a charismatický zpěvák. Jeho hudba mě oslovuje a jsem rád, že si s ním budu moci zahrát. Není tomu tak dlouho, co byl v Čechách na své první šňůře, tenkrát spolu s Lukášem Kytnarem na basu, Lukášem Martínkem na kytaru a Romanem Víchou na bicí. Řekl bych, že to byla dost úspěšná šňůra a na jejím základě náš manažer postavil další. Tentokrát s jiným personálním obsazením.
Přijedete ve čtyřech. Co můžeš povědět o ostatních?
Snad jen to, že se jedná o skvělé muzikanty a bude mi ctí s nimi sdílet pódium. Matěj Černý je můj dlouholetý kamarád. Záhy potom, co přišel do Prahy, jsme se seznámili a ještě s dalším kontrabasistou jsme sdíleli byt v Nuslích. Postupně se vypracoval na jednoho z nejlepších basistů a jsem rád, že přijal pozvání do tohoto projektu. Jirka Maršíček je neskutečně nadaný mladý bluesový kytarista. Na scéně není ani tak dlouho, ale už má vytvořený svůj vlastní styl, zvuk a projev, což mnoho jeho starších kolegů postrádá. Těším se, že se s Geraldem budou skvěle doplňovat.
Co tě baví na téhle hudební spolupráci?
Baví mě, že mám možnost doprovázet různorodé jazzové a bluesové muzikanty z celého světa, se kterými bych se jinak nemohl seznámit. Každý takový muzikant mě vždy nějakým způsobem ovlivní a já se snažím z toho co nejvíce naučit. A také jsem rád, že díky tomu mohu intenzivně trávit čas se svými kamarády muzikanty, který bychom jinak nenašli. Každý den jsme spolu minimálně dvanáct hodin, což není zrovna málo.
Jsi i hudební skladatel. Kde hledáš inspiraci pro svoji vlastní tvorbu?
Především mě inspirují mí hrdinové, mezi které patří Brad Mehldau (am. jazzový pianista, 1970), Kurt Rosenwinkel (am. jazzový kytarista a hráč na klávesové nástroje, 1970), Jeff Ballard (am. jazzový bubeník, 1963) a dříve mi ukazovali cestu i mí kamarádi, jako David Dorůžka, Vojta Procházka a Petr Zelenka. Někdy napíšu píseň na základě silného emocionálního zážitku, ale někdy mě také prostě napadne melodie nebo harmonie, která vyjde z mého pokusu o improvizaci na klavír. Vlastně to je mi asi nejpřirozenější. Už jako malého kluka mě hrozně bavilo sedět u piana a objevovat zvuky a melodie. Měl jsem touhu a ambici vytvořit nějakou skladbu a hrát ji v kapele. (smích)
Všiml jsem si, že jsi jednou u nás v klubu sáhl po knize z knihovničky. Co rád čteš?
Mám moc rád romány a výhoda turné je, že mám na ně alespoň trochu času. Právě teď čtu Egypťana Sinuheta. Mika Waltari si mě už před časem získal Pádem Cařihradu, a tak jsem si řekl, že si dám trochu opáčko povinné četby. (smích) Ale mimo to miluju Kunderu, Dostojevského, Tolstého a spoustu dalších. Kdybych měl víc času, tak bych asi četl hodně.
A tvoje nejoblíbenější domácí práce? (smích)
Jsem tak trochu kutil, takže největší radost mám, když třeba udělám stůl nebo postavím zeď. (smích) Zrovna jsem ve fázi rekonstrukce domu, takže mám docela vyžití. Ale je pravda, že je toho trochu moc a bez pomoci přátel a řemeslníků bychom to nikdy nedodělali.
Předpokládám, že hudba je tvůj nejpřirozenější vyjadřovací prostředek.
Hudbu miluju ve všech podobách, je a vždycky byla nedílnou součástí mého života. Já osobně se snažím co nejvíce zdokonalit ve svém bubenickém projevu. Dále mě zajímá i klavír, ale tam jsem sotva u abecedy.
Na závěr by mě zajímalo, kde se vidíš za pět let?
V domě vedle své přítelkyně, jako otec několika dětí. (smích) Mimo to bych rád vydal další desku se svým Organic Quartetem a jinak se nechám překvapit, co budoucnost přinese.
Gerald Clark Blues Band (JAR), 17. 12., 21:00, U bílýho černocha, předprodej v klubu