Žánrově těžko zařaditelná kapela Vložte kočku je po šesti letech existence jedním z nejzajímavějších úkazů české alternativní scény. Držitelé ceny Vinyla za druhé album Seat (2013) na začátku března zahrají v České Lípě. Můžeme se tak těšit na jejich kombinaci elektrických houslí, kláves, bicích a vyrapovaných surreálných textů. Na několik otázek nám odpověděl bubeník Cyril Kaplan.
Před pár dny jste vydali nové album Hedvika. Na co se můžeme těšit a jak se liší od svých předchůdců?
Je o něco delší. Jinak mně se naše tvorba těžko posuzuje, když od desky nemám aspoň dvouletý odstup. I tak, myslím, že nová deska je barevnější a dobře vytvarovaná, zvukově pevnější a čistší, větší? Začali jsme zkoušet koncertní set a nové věci nás baví a vypadá to, že naživo budou fungovat.
Vaše předchozí alba byla kromě CD k dostání i na originálně pojatých flashkách nebo kazetách. Máme se na něco podobného těšit i v případě Hedviky?
Ano. Konkrétně na USB klíče příjemné na stisk, v limitované edici 50 ks.
Každého na první pohled zaujmete velmi originální kombinací nástrojů (bicí, klávesy, housle a elektronika), hrajete takhle už od začátku, nebo se složení nějak měnilo?
Původní složení je rap, bicí, housle a postupně se zvětšující sekce krabiček a synťáků. Piano přibylo záhy, pár koncertů jsme před lety odehráli taky se dvěma bubeníky.
Dalším vaším poznávacím znamením jsou komplikované a metaforické texty. Kdo je skládá a čemu se převážně věnují? Mají vaše alba nějaké sjednocující koncepty?
Skládám já. Texty musí přijít samy, objevit se, většinou za chůze, pak si je snažím zapamatovat a když vydrží, než se dostanu někam do klidu s papírem a tužkou, tak je už jenom zapíšu a nějak doladím. O obsahu bych nemluvil, to by mělo být na každém, jak to na koho působí. Samozřejmě je za nimi můj osobní pohled na svět a taky naprosto konkrétní hmatatelné zážitky.
Koncepty u alb existují. Předtím než jsme nahráli Seat i Hedviku (druhé a třetí album kapely, pozn. red.), byly hotovy všechny texty a pořadí písniček, jejich tempa, nálady a nejdůležitější melodie. Pak jsme teprve začli vymýšlet konkrétní podobu každé ze skladeb. Nejprve jsme měli strukturu, koncept. Hedvika je o dospělosti, životě a smrti, Seat o lásce, pádech a nerozhodnosti, Táta o prvních věcech člověka.
Nedávno jste natočili velmi působivý klip k písni Kostra. Jaká za ním stojí idea a jak probíhala realizace?
Kostra se zabývá tokem času. Natáčeli jsme tři noci v týmu zhruba dvaceti lidí. Přes den jsme připravovali, v noci natáčeli. Menší skupinka lidí na místě týden připravovala osvětlení, záběry, testovala animační postupy. Pro nás jedinečná zkušenost s novým druhem práce. V tuto chvíli akorát pracujeme na klipu k závěrečné skladbě z Hedviky. V menším týmu, jen kameraman, dva osvětlovači a my. Natáčení je zábava.
Osvědčila se vám metoda crowdfundingu, kterou jste použili na financování klipu?
Určitě děkujeme všem, co si něco koupili přes internet, ale neosvědčila se. Jenom se o tom hodně píše, ale ten zisk pro nás z toho byl, dá se říct, zanedbatelný a navíc kolem toho bylo dost práce a stresu. Pokud to budeme využívat příště, musíme se lépe připravit a hodně zvážit, co a jak prostřednictvím crowdfundingu prodávat. Je to v podstatě takový časově omezený e-shop.
Myslím, že celá ta instituce je lehce nadhodnocená. Není tak univerzálně platná, jak to může vyznívat. Opravdu může pomoct pouze ve specifických případech, jinak je to jen další čas prosezený u počítače.
Jakým profesím se věnujete mimo kapelu?
Já se věnuju vědě, Kryštof je sochař a Jirka je herec a grafik.
V České Lípě nebudete hrát poprvé, jak vzpomínáte na vaše minulé vystoupení v klubu Progres, které proběhlo před dvěma lety?
Skvělé to bylo. Tedy nejdřív jsme dorazili a na místě nebyl mixpult, nebo byl, ale nějaký miniaturní, nakonec někdo něco někde sehnal, dorazilo spousty lidí a byla velice příjemná atmosféra. Těšíme se na březen a jsme rádi, že Česká Lípa bude po Jablonci hned druhým místem, kam s Hedvikou přijedeme.
Vložte kočku, Flush Buttons, 6. 3., 19:00, klub Progres, 100 Kč