Před devíti lety se parta přátel kolem českolipské kapely Czech Out rozhodla uspořádat pod dřevěným zastřešením u stánku s občerstvením v obci Zahrádky u České Lípy hudební dýchánek. Na konci dubna bude již po 40.
Rozára fest se za poslední léta stala třikrát do roka vyhledávanou akcí milovníků rockové hudby, dobrého pití, pečeného selátka, ale také rockověji založených rodin s dětmi, které využívají k zábavě i dětské atrakce na prostorách pozemku. Filozofie přehlídky se za celou dobu nezměnila a kapely zde vystupují bez nároku na honorář, jen za pití a pečínku, avšak nikdy se nevybíralo vstupné, ačkoli je technické zajištění již několik let na vysoce profesionální úrovni. Dan Jandáč, František Voleman a posléze příchozí zvukař klubu Progres Tomáš Trkal vyprávějí, jak to bylo, je a třeba i bude.
Kde se přesně vzal nápad na uskutečnění první Rozáry?
Fanda: Počáteční impuls byl ten, že my jsme ty lidi v Zahrádkách vůbec neznali, nevěděli jsme o co jde, ale kamarád Michal Máca pracoval v jedný firmě se zahrádeckýma klukama. Ty na ten stánek chodili pít. Stánek se jmenoval U Rozáry, protože majitelce se tak říkalo. Stánkař jim řekl, hele, vy tady máte ty kamarády, co maj tu kapelu, nechtěli by si tady zahrát? On nám to tlumočil ve zkušebně, my jsme řekli proč ne, zajeli jsme tam a řekli, že to bereme. Oslovili jsme kapelu Žito a Tahem zapni, přitáhli jsme komba, oni takovej malej zvukařskej pultík a hifi bedýnky a odehrál se nultej ročník. Pak jsme se začali poznávat přes Progres tady s Tomášem a proběhl zvukařský freundschaft.
Tomáš: My s Fandou vlastně zvučíme jako TF–Audio díky tomu. Dan byl v Progresu a zeptal se mě, jestli mu s tim pomůžu. Takhle jsem se k nim nakýbloval.
Fanda: Hned v tom roce jsme udělali pokračování. A pak jsme si řekli, pojďme to udělat velkolepější, pozveme i jiné kapely atd. Začalo se tam strkat víc a víc bedýnek a blikačky, rozkřiklo se to. A postupně tam zahráli snad všichni, co tady na Českolipsku hrajou. Začaly se tam tahat i kapely z mimolipska, který měly zájem.
Dan: Celkem tam za tu dobu zahrálo na 80 unikátních kapel, někteří potom za těch 40 Rozár víckrát.
Předpokladám, že první akce byla úspěšná, protože jste se tam zlili jako čuňata. (smích)
Tomáš: A to se dodržuje doteď. (smích)
Dan: Jsme tam spali v autech, na lavicích, ve stanech a tak všude možně.
Na začátku bylo dáno, že tam všichni účinkující vystupují bez nároku na honorář, pouze za konzumačku. Jak se to daří dodržovat?
Fanda: Hrály nám tam dokonce kapely, které vystupovaly v ten den na velkém festivalu Hrady.cz pod Bezdězem. Od tamtud jely zahrát rovnou k nám. (smích) Tam pobraly honorář, u nás hrály zadarmo.
Tomáš: A Dilated to měli zase obráceně. Ty nejdřív hráli na Rozáře a pak se jim nechtělo odjet na Hrady. (smích)
A kdo je oslovil?
Dan: Já jsem je někde viděl. Oslovil jsem je a oni shodou okolností hráli i tam.
Fanda: Ta filozofie ale stále platí a zabírá. Dej si pár piv a zbodni nějaký maso z prasete.
Já jsem hrál na Rozáře třikrát a nikdy jsem teda žádný maso neměl. (smích) Vždycky přijdu ke kostem.
Fanda: Ty nemáš čekat, až budeš mít hlad. Ty musíš žrát, když je to hotový.
Dan: Ty seš tim slavnej. (smích) Vy tam totiž hrajete vždycky začátkem sezóny. A to má každej na to maso ještě chuť. Já si třeba pamatuju, dva roky se tam místo vepřovýho dělalo jehněčí, bylo to už při závěrečné zářijové akci, a to maso už nikdo nechtěl, všichni toho byli přežraný. A já jsem to jehně sežral celý. Ráno sem se probudil a já jsem močil jehněčí, já jsem potil jehněčí, ve vlasech jehněčí, v kytaře jehněčí…
Tomáš: To byl strašnej smrad. To nešlo umejt, to bylo strašný.
Fanda: Ten lůj si měl v rukou, i když si byl hodinu ve sprše. (smích)
Na co lákáte interprety na Rozáru, když nejsou z Lípy a Rozáru neznaj? Na jehněčí? (smích)
Dan: Rozára je především pro českolipský kapely. Když fungoval Progres, který končil sezónu na začátku léta, tak Rozára umožňovala, aby tyhle kapely měly kde hrát i přes léto. Říkali jsme si, kapely budou zblízka, budou mít pivo a prase zdarma a všichni si to užijeme. A bude z toho mejdan. Na začátku všechny Rozáry končily společným jamem muzikantů.
Fanda: Byl to takový happening vystupujících muzikantů a byl to nádhernej ohromnej mejdan.
Dan: Cizí kapely byly vždycky jenom na doplnění. Žádný velký hvězdy tam nikdy nehrály.
Ale i tak, jakým stylem sháníš přespolní kapely, aby na Rozáře zahrály zadarmo?
Dan: Jsem někde na koncertě a na afterpárty tý kapele řeknu, byli jste skvělý, přijeďte k nám. Oni mi to přislíběj a já už se na to jenom odvolávám. Řikám jim, přijeďte si udělat mejdan, najděte si někde v okolí hraní za prachy. Jinak to ale máme i v průvodním e-mailu, aby to nevypadalo, že pak kapely poděláváme. (smích)
Třeba kapela Shoe Cut, ta je z Karlových Varů. Ti taky hrají zadarmo?
Fanda: Tam je to dáno freundschaftem. My jsme se s nima seznámili na Banátu, kde jsme si padli do oka. Začali jsme s nima jezdit zvučit s TF–Audio a oni jezdí hrát k nám.
Dan: Je prostě dobrý znát TF–Audio. (smích)
Tomáš: Je pravda, že víc jak polovina kapel jsou spíš kamarádi.
A původně, co si pamatuju, měly kapely zdarma dokonce i tvrdý, ne? Pak se to nějak vytratilo. Přitom my s Papírama na to vzpomínáme strašně rádi. (smích)
Dan: Zelenou, ne tvrdej. A zrušili jsme to, protože jsme přestali pít tvrdý. (smích)
Fanda: To bylo i tím, že v té době byla Rozára každej měsíc a klesala návštěvnost. A když tam pak bylo třicet muzikantů ze čtyř kapel a ani tolik návštěvníků, tak se z toho stal soukromej mejdan, kde všichni lemtali a žrali zadarmo a vůči provozovateli stánku to bylo nefér.
Máte nějaké výjimečné zážitky z prvních Rozár?
Dan: To je právě průser. My si nic nepamatujem, že jo. (smích)
Tomáš: Tak ty nejlepší storky si pamatuješ, ale ty jsou nezveřejnitelný.
Dan: Myslíš, jak jsme se my dva navzájem porvali? To si pamatuju. (smích)
Tomáš: No jasný, ale nevim, jestli je dobrý tyhle věci dávat ven.
Ne, tak můžete je říct a já je přinejhoršim nepoužiju.
Fanda: Už vidim ten titulek, organizátoři se mezi sebou rvou. (smích)
Tomáš: Tak máme i sametový. Třeba Křovák, kytarista z Czech Outů, pařil tak intenzivně, až ztratil botu. Pak se rozhodl, že pojede bez boty domů a na kole. A pak naboural policejní auto. (smích)
Dan: A to bylo ještě za světla. (smích)
Tomáš: Prej, já jsem je viděl, tak jsem zpomalill a najednou jsem na ně spad. (smích) A nebo víš, jak jsou ty záchody za stánkem? Tak tam jsou přes žumpu prkna, který ztrouchnivěly. A bubeník jedný kapely si po nazvučení, těsně před koncertem, odskočil a už se nevrátil. Propadl se až po prsa do sraček a jel se domů vysprchovat. (smích)
Fanda: Byl to týpek z jedný provodínský kapely starejch pardálů.
Dan: A oni se díky nám dali na rockovou dráhu.
Fanda: Oni viděli, že to jde u nás, tak že to půjde i u nich. (smích) Koupili si od nás naše starý aparáty a bicí.
Dan: Oni k nám jezdili do garáže, kde zkoušíme, a líbili se jim naše mejdany.
Fanda: Byli z nich unešený, tak si řekli, že si to udělaj taky tak.
Proč jste z původních cca šesti akcí do roka udělali tři?
Fanda: Přestával o to bejt takovej zájem, jakej byl ze začátku. Když jsme to dělali každej měsíc, tak byla menší a menší návštěvnost. Bylo to časově náročné, docházely kapely. Další fakt byl, že my s Tomášem jedeme druhou lajnu jako zvukaři, a pralo se to s termínama jinejch akcí, který my obsluhujeme. Řekli jsme si, že toho uděláme míň a plnohodnotnější. Delší, budeme na to víc natěšený, víc si to užijeme.
Dan: Docházeli nosiči aparatury. (smích) Zpočátku hrály na každé Rozáře cca tři kapely, teď jich je minimálně pět.
Fanda: Do toho nám začalo házet vidle tehdejší zastupitelstvo Zahrádek. Dead line v deset hodin, pět minut se přetáhlo a už tam byli policajti.
Dostali jste někdy pokutu za překročení nočního klidu?
Dan: To si nepamatujem. (smích)
Fanda: Jestli jo, tak nevim, kdo ji platil. (smích)
Tomáš: Křovák dostal pokutu, když naboural na kole do těch policajtů, ne?
Fanda: Ne, to ho jen odvezli domů. (smích)
Tomáš: Musíme ale říct, že policie k nám byla dost často shovívavá. Dost často jsme dělali afterpárty a oni k nám přišli, jestli bychom to mohli alespoň trochu ztlumit. Tak jsme to vypli a oni nám řekli, že vypínat to nemusíme, že je jim jasný, že až odjedou, tak my to zase zapneme, tak ať se domluvíme tady a teď na ideální hlasitosti. (smích)
Jaký vztah má nyní obec Zahrádky k Rozára festu?
Tomáš: Intenzivní.
Fanda: Čím dál tím horší. (smích)
To si na to ještě nezvykli? Vždyť u toho stánku nikdo nebydlí, ne?
Dan: No právě. Jim vadí, že jim tam rušíme ty prasata.
Tomáš: Tam je problém ta blízká bytovka.
Fanda: Dává to čím dál víc práce, abychom hráli déle než do desíti. Ale do zastupitelstva se dostává čím dál více mladé krve. Ti, co se za nás postaví. Vzhledem k tomu, že starší generace chce své akce a mladší chce zase ty své, tak hledají kompromis. Je nám přehnaně dáváno najevo, že si to obyvatelé nepřejí, ale když se s domorodcema bavíme osobně, tak nám říkají, že nic neslyšej, že je nic neruší. Naopak víc stížností jde z Provodína a z Jestřebí, jak se zvuk nese přes vody a močály.
A letos máte schváleny výjimky na všechny tři Rozáry?
Fanda: Zatím na dvě, na třetí se pracuje.
Kdo ještě pořádá Rozáru? Kdo je s vámi v organizačním týmu?
Fanda: Především Lukáš Kašpar, kterej převzal vládu nad stánkem, pak majitel objektu, kterej nám pomáhá s promo, autodopravce Martin Macho, jejich blízcí a blízcí naší kapely Czech Out.
Jakou nejvyšší návštěvnost jste v historii zaznamenali?
Dan: To bylo loni na čarodky. Ale to bylo strašný, to bylo až moc, to tam bylo cca 200 lidí.
Tomáš: Bylo úplně plný parkoviště a to tam nestály auta.
Fanda: Pamatuju si, tak před pěti, šesti lety, jak jsme byli unešený, když tam bylo jednou asi 120 lidí, což jsme se snažili ožralí spočítat. Ono, jak to jednu dobu upadalo, tak teď to naopak leze zase nahoru. A je to právě tím, že jsme to ořízli na ty tři akce do roka a lidi jsou víc natěšení. Před tím toho byly plný. Jé, to je zas Rozára? Vždyť jsem tam byl, jsou to tři tejdny. Opadal zájem.
Dan: Teď v dubnu to bude dobrý, bude tam šest kapel a samý dobrý věci. Přijede i Kaspar Melichar, kluci, co hrajou v První hoře.
Na co jste hrdý od té doby, co Rozáry probíhaj?
Fanda: Že se to furt děje. A že to člověk nedělá pod stresem, ale je natěšenej, že se to děje.
Tomáš: Že to je jedna z mála akcí, která je čistá. Že k tomu nepotřebujeme prachy, to je na tom nejlepší. Že nemusíme řešit rozpočty, nebo že jsme někde o půl hodiny přetáhli. Je to o pohodě. Je to takovej odlehčenej Banát, českolipskej Banát.
Fanda: A že během žádný akce nevznikl ani jeden úraz, jelikož je to u hlavního tahu na Prahu, kde je ohromná doprava a je tam tma.
Zažili jste někdy nevoli vůči vašemu pohodovýmu přístupu k organizaci? Já jsem byl třeba loni překvapenej, když jsem na konci našeho koncertu zjistil, že jsi, Tomáši, celej koncert skvěla nazvučenej koncert zvučil v celkem pokročilym stádiu opilosti. (smích)
Fanda: Tomáš? A opilej? Tak tomu nevěřim. (smích)
Dan: Já si pamatuju, že v jedný kapele nebyli spoluhráči spokojený s kytaristou a dali mu kombo a kytaru do krbu. Asi mu to chtěli spálit, nebo co. (smích)
Jako do hořícího krbu?
Fanda: Ale ne. My jsme uklízeli po akci a Dan neuklízel, protože už tam nebyl a nechal nám tam věci, že mu je máme odvízt. A strčil si věci do venkovního nefunkčního krbu, aby mu na to nepršelo. A my jsme si toho pak nevšimli.
Dan: A po týdnu se to tam našlo. Tam se nekrade.
Zahrádky, obec, kde se nekrade. (smích) Plánujete nějaký změny?
Dan: Rozhodně neplánujeme žádné změny. Chceme to udržet, tak jak to je. Chtěli bychom ale na všechny Rozáry udržet větší oheň s možností opéct si buřty. A bude jedno, jestli to bude na čarodky, v červenci nebo v září.
Fanda: Finské svíce jsou tam rozmístěný ve značném počtu a je skvělý, že lidi už nemusej bejt jenom tam, kde je světlo z reflektorů, ale můžou se rozmístit po areálu a ještě se ohřát.
Měli jste někdy nějaké komplikace?
Dan: Červencové akce jsou prokleté. Pokaždé nám prší.
Fanda: Ale za celou dobu se zrušila jenom jedna Rozára. To byl ale totál chcanec. Jsme přijeli, všechno jsme za toho deště naházeli pod tu střechu. Ve víře, že přestane pršet. Ba naopak to ještě gradovalo a tou střechou už teklo dovnitř. Kapely volaly, co se bude dít. Po hodině jsme to odpískali.
Dan: Jenže prase bylo a my jsme ho stejně museli sežrat. Takže jsme zalezli do bufiku a udělali jsme si mejdan. To jsem měl totiž zároveň oslavu před svatbou. (smích)
Tomáš: Jedinej problém, co tam byl, byl s friťákama. Protože v momentě, kdy začnou v kuchyni dělat krokety a hranolky a zapnou se friťáky, tak Rozára je zvukově unplugged. Jeden rok jsme to provoznímu vždycky při příjezdu všechno automaticky vypínali.
Fanda: Teď už se to neděje, teď si to vypíná sám dobrovolně. (smích)
Já věřil v pointu, že díky Rozára festu se na stánku udělala nová elektřina.
Fanda: Né, vůbec. (smích)
Co si na Rozáře nejvíc užíváte?
Tomáš: Já si každý rok užívám, když přijede nějaká kapela, která má už něco odehráno, jak já řikám tzv. kapela “přijeli jsme My”. Teď přijde k tomu stánku s děravou střechou, všechno kolem zarostlý. Tady my budeme hrát? Pak je hezký, když slezou z toho pódia, jemně cinklí…
Tam neni pódium. (smích)
Fanda: Z toho imaginárního pódia. (smích)
Tomáš: (smích) … a jsou úplně v pohodě a nadšený. Vždycky. A stává se to každý rok.