L. Šmoldas: Guillermo mě inspiruje svou uvolněností

Verze pro tisk |

Zkraje měsíce zahraje v prostorách klubu U bílýho černocha český jazzový kytarista Libor Šmoldas s významným argentinským zpěvákem a kytaristou Guillermem Rozenthulerem. Co o společném koncertu říká držitel ocenění jazzová skladba roku?

Kdy a kde jste se s Guillermem poprvé setkali?

Poznali jsme se, když jsme společně učili na jazzové dílně v německém Saarwellingenu v létě 2011. Později taky na workshopech v Anglii a Itálii. Guillermo umí výborně pracovat se zpěváky, taky vedl lekce jógy a uvolnění těla pro všechny instrumentalisty.

Čím tě jako hudebníka zaujal a ovlivnil?

Je jedním z těch přirozených hudebníků, kterým můžete dát do ruky jakýkoliv nástroj a říct si o jakoukoliv skladbu a on to zahraje. Přirozený talent. Začal jako jazzový zpěvák a postupně se začal orientovat na latinskoamerickou hudbu, je koneckonců z Argentiny, ale už nějakou dobu žije v Londýně. Hraje skvěle na kytaru, hlavně mě ale inspiruje svou uvolněností a přirozeným přístupem k hudbě. Má hodně zkušeností, poslouchá, zkrátka je radost s ním hrát. Navíc se věnuje hudbě, se kterou se já zas tak často nesetkávám, takže je vždycky co nového se od něj naučit.

Na jaký repertoár se máme těšit?

Budeme hrát směs brazilských, argentinských a jiných latinskoamerických písniček a taky jazz. Možná i nějaké vlastní skladby. Guillermo bude hrát na klasickou kytaru a zpívat, já budu hrát na jazzovou kytaru. Posluchači můžou zůstat klidní, já zpívat nebudu. (smích)

Má oblíbená otázka: Myslíš, že moderní technologie ničí hudbu?

Ne. Pokud se bavíme o možnostech dělat hudbu na počítači, myslím, že je to jen další nástroj, který máme v ruce, a záleží na každém, jak ho použije. Dobrá hudba vždycky nakonec vypovídá o tom, kdo je jejím autorem. Jestli muzikant dokáže vložit svoji osobnost do hudby, tak je jedno, zda k jejímu vytvoření použil moderní, nebo tradiční technologii. Je to už spíš otázka vkusu.

Neztrácí tím hudba své kořeny?

Myslím, že ne. Hudební vývoj je nevyhnutelný a nová hudba vždycky přímo navazuje na tu, co byla předtím. Myslím, že se snad ani nic nového vymyslet nedá. Jde spíš o nové a originální kombinace již objevených věcí za použití nových zvuků. Kořeny jsou tam pořád. 

Tvoje písnička se stala jazzovou skladbou roku, kde jsi k ní vzal inspiraci?

Skladba se jmenuje Letter Home, napsal jsem ji pro svoje album Intuition, je věnována mé manželce a dvěma synům, zachycuje moji náladu, když nejsme spolu. Pomyslný dopis domů, když jsem na koncertním turné. Jsem vděčný Bohemia JazzFest, OSA a porotě, že vybrali zrovna mou skladbu. Rádi ji s Guillermem U bílýho černocha zahrajeme.

3. 12., 21:00, U bílýho černocha, KD Crystal 

Nahoru