Ian Ritchie je hudební skladatel a saxofonista, který mimo jiné absolvoval několik turné The Dark Side Of The Moon jako saxofonista po boku zakladatele Pink Floyd Rogera Waterse. Více než 30 let Ritchie figuruje na pódiích a ve studiu s řadou světových hudebních ikon. Nezaměnitelný zvuk jeho saxofonu je možné slyšet na nahrávkách The Beach Boys, Wham! či Boomtown Rats.
Jako vyhledávaný producent se podílel na deskách Rogera Waterse, Laurie Anderson či Big Dish. Mezi neopomenutelnou součást Ritchieho tvorby patří i mnoho památných TV motivů včetně hudby pro celosvětově proslulou série The Lonely Planet/Globetrekker. Člověk, který si svými virtuózními a hravými tóny podmanil ta největší pódia ve Wembley, Madison Square Garden či Buenos Aires, dokazuje, že hudba nemá žádné hranice, se po úspěšném turné vrací do Čech a na Slovensko a zahraje v polovině měsíce v jazzovém klubu U bílýho černocha se SOHO Project.
Jaké hudební vlivy vnášíš do svého SOHO Project?
Hlavní hudební vliv pro SOHO Project je vlastně klasik Erik Satie. Jeho výstřední harmonie a jednoduché, přesto efektivní melodie, jsou přístupem, který se odráží v SOHO. Mezi další muzikanty, kteří mou tvorbu ovlivnili, patří Maceo Parker, John Coltrane, Alice Coltrane, The Specials, The Meters, Dexter Gordon, Dr. John a Bob Marley. Vždycky jsem si užíval široký rozsah rytmů a rád je propojuji právě v jazzu.
Iane, budu tě brát jako nadžánrového hudebníka. Přeci jenom ale turné s Rogerem Watersem je ojedinělý a rockový hudební počin. Cítíš se v SOHO více jako rocker nebo jako jazzman?
SOHO Project je rozhodně jazz. Vidím se jako muzikant, který se přizpůsobuje situaci. Na turné s Rogerem Watersem jsem především oživoval úžasná sóla Dicka Parryho z desek Dark Side Of The Moon a Wish You Were Here. Dick je také saxofonista s jazzovou minulostí, ale tíhne k rocku. Se SOHO Project dávám své jazzové stránce více volnosti, ale pořád velmi rád tvořím silné rytmy a rozpoznatelné melodie, které vychází z mého rockového já.
Právě díky koncertování na tour The Dark Side Of The Moon Rogera Waterse ses dostal do širšího povědomí. Hraješ raději na velkých pódiích, nebo v klubech?
Zbožňuju oboje. Komu by se nelíbilo vyjít na pódium stadionu River Plate v Buenos Aires, kde před vámi osmdesát pět tisíc lidí skanduje “Roger! Roger!” Hrát saxofonová sóla před tak velkým publikem bylo neskutečně vzrušující. Ale hrát svou vlastní tvorbu před menším a uznalým publikem, to je sen každého muzikanta. Jsem opravdu šťastný, že mohu zažívat obojí.
Píšeš si vlastní písně. Kde hledáš inspiraci?
Jsem autorem téměř všech skladeb, které se chystáme během březnového turné hrát. Výjimkou je pár kompozic od Rogera Waterse, které jsme přizpůsobili pro kapelu se saxofonem, pianem, kontrabasem a bicími. Když skládám, nečekám na inspiraci. To je totiž chyba, kterou dělá spousta ctižádostivých skladatelů a autorů. Pro každé ze tří alb SOHO Project jsem psal jednu skladbu za den, a to do té doby, než jsem měl dostatek materiálu na celé album. Po pár dnech skládání jsem si všechny kompozice poslechl a vyřadil ty, které se mi nelíbily. Trvalo zhruba dva týdny dát dohromady skladby na každé z alb. Spousta skvělých autorů z Tin Pan Alley v New Yorku používala stejnou metodu a napsali jedny z největších hitů dvacátého století. Samozřejmě také vyprodukovali dost špatných skladeb, které později použili jako tzv. vatu do muzikálů. Měli je, jako já, vyhodit.
Na turné hraješ s československou kapelou. Můžeš nám ji představit?
Bubeníkem je Oli Lipenský, který se mnou hrál na všech předchozích turné. Má úžasný groove a jemnou interakci při mých sólech. Na kontrabas hraje Miloš Klápště, rovněž “veterán” z mých předešlých vystoupení v Čechách a na Slovensku. Milošova velká muzikálnost a osobitý projev v jeho sólech jsou velkým přínosem pro kapelu. Na piano máme novou posilu v podobě Jana Andra. Slyšel jsem Honzu hrát fantasticky s různými interprety a nemůžu se dočkat, až si zahrajeme společně.
Iane, na co se mohou těšit českolipští posluchači v rámci tvého koncertu?
Plánuji připravit pro návštěvníky pohodový a povznášející večer, který jim zanechá úsměv na tváři. Máme v kapele skvělé muzikanty, takže o parádní výkony nebude nouze. Připravili jsme si spoustu dobrých písní a pár hitů od Pink Floyd. Během večera dojde kromě jazzu i na reggae, hip hop, swing, latinu, funk a ska. Budeme jedině rádi, pokud bude mít publikum chuť tančit. Možná bude i příležitost si společně zazpívat.
Jak se vlastně na britských ostrovech daří jazzu?
No, jazz je zvláštní forma hudby. Hraje se po celém světě daleko víc než jakýkoliv jiný žánr, přesto od třicátých let se už nejedná o populární hudbu. Stejně tak tady ve spojeném království. Jediní muzikanti, kteří zaplní velké kluby nebo koncertní sály, jsou z Ameriky. Jeden z důvodů, proč se tak rád vracím do České republiky a na Slovensko, jsou právě vaši posluchači. Zdejší publikum má široký věkový rozptyl, na jazz u vás chodí i mladí lidé a jsou velmi otevření jakémukoliv hudebnímu stylu, pokud je zahrán poctivě a dobře. Umí to docenit. Tohle bohužel v Británii stejné není. Těším se, že přivítáme na SOHO koncertech v březnu spoustu lidí a všichni si to společně užijeme.
Ian Ritchie, 17. 3., 20:00, U bílýho černocha, předprodej v klubu