Nesměle a pozvolna se v sobotu 21. března 2015 zaplňoval klub Progres v České Lípě. Přitom menu servírované na sobotní večer bylo opravdu znamenité: novoborská partička LKP, již dobře známá po domácích luzích a hájích, si pozvala do Progresu hosta – elektronickou alternativní havířsko–pražskou trojici říkající si Gagarin.
Z očekávaného příjemného večera u dobré hudby se stala událost, která naprosto rozstřelila všechny, kteří přes prvotní nesmělost dorazili a na parketu odevzdali vše, jak se sluší a patří.
Jakoby se ani klukům z LKP tak nějak nechtělo probudit ze zimního spánku, začali poměrně vlažně. V průběhu zhruba hodinového koncertu se však pěkně rozparádili, zahráli všechny svoje hity, které si již našly svoje stálé, mladší i starší publikum. Kromě zpěvu, zvuku kláves, kytary a bicích se přítomní několikrát pousmáli nad ukázkami ze slavných filmů, které jednotlivé písně doprovázely.
Chlapci z kapely Gagarin mezitím v koutku a pospolu postávali u baru. Ti, co zrovna nepařili na LKP, se jen tak nesměle občas podívali jejich směrem. Divné, kapela, co přijede přesně na smluvený čas, dá si pivo, kafe, potichu mluví a spíš tam před koncertem jakoby není. Vzhledem ke zvláštně ospalé náladě, která v Progresu navzdory koncertu LKP panovala, to bude teda jak v nedělní škole, říkala jsem si. To jsem teda děsně zvědavá.
Až po deváté se ze sálu začnou ozývat zvuky, které jsme v Progresu do té doby neslyšeli. Zvědavě se jdu juknout do sálu. V koutku se trčí pár prvních nedočkavců, kluci již mají všechny své hračičky rozbalené na jevišti. Bez jakéhokoli varování začnou hrát. Aha, zvukovka, hm. V půlce písně mi dojde, že to je všechno možné, ale zvukovka rozhodně ne. Zpěvákovi Radimovi naběhne žíla na krku ze zběsilého zpěvu, který ze svého hubeného hrdla dokáže vyloudit. Kytarista, klávesák a krotitel elektronických hračiček Lukáš se ohýbá do zvuků písně a bubeník Roman se šibalským úsměvem buší do činelů a bubínků.
Sál vybuchne! Veškerá ledová opona se roztříští na miliardy malých kousků, a každý z nich se poslušně zahryzne do kůže každého z přítomných. Chytne mě to okamžitě. Jediné chvilky, kdy procitnu z hypnotické fascinovanosti, jsou momenty, kdy už vidím zpěváka Radima zamotaného do šňůry od mikrofonu bořícího tu bicí, tu stojan, tu ostatní spoluhráče. Křečovité pohyby, které doprovázejí jeho zpěv, jsou až neskutečné, jemu jako by to však bylo úplně fuk. S naléhavostí náboženského fanatika křičí, chraptí a zpívá brutální texty do publika. A to se pod jeho taktovkou poslušně vlní jako kobra pod píšťalkou fakíra.
Na jevišti jsou najednou úplně jiní lidé, ne ti klidní a tiší kluci od baru. Jako by odhodili masku a při koncertě odhalili sebe až na kost a svoje zdrcující a upřímné texty dostávali k publiku zabalené do luxusního elektronického disko alternativního balíčku. Tiší hoši se však objeví znovu v momentě, kdy se publikum dožaduje přídavku, a kytarista Lukáš se suše podívá na mobil a s konstatováním, že je již po desáté, koncert nekompromisně ukončí.
Po koncertě jsou hvězdy večera již hovornější, dokonce je mrzí, že se nemohou zdržet do rána, aby s fanoušky řádně zapili svůj koncert. Zkrátka, slovy jejich vlastní písně: ušpinit, poškrábat, rozbít na malé kousky… Díky kluci, přijeďte nás rozbít znovu!
Foto: Štěpán Kňákal a Filip Švácha