Pravidelný, letos již v pořadí čtvrtý, záhrádecký Rozárafest proběhl tuto sobotu 23. července na svém tradičním působišti. Oproti minulým festiválkům se tentokrát v mnohém vymykal od zažitého standardu a překvapil mnoha zajímavostmi.
O jeviště se vystřídaly pouze tři kapely, čímž každá z nich mohla předvést delší hudební blok. Pořádající CzechOut, Mára a Křoví a Wrata Wot Stodoli toho náležitě využily.
Úvodní hudební formace CzechOut se tentokrát představila velmi netradičně, s repertoárem pro posluchače zcela novým, nezvyklým a nutno říci, že velmi příjemně překvapili. Měkké, melodické a srdcem procítěné vystupování ocenily velkým zájmem i ti nejmenší diváci včetně mateřského doprovodu. Danovy písničky z minulosti, udělaly z CzechOutu zcela novou kapelu. Baskytarista Pavel Sládek, toho času na námluvách v Mongolsku, sice skupině chyběl, frontman Daniel Jandač, zpívající bubeník František Voleman a kytarista Milan Sehnoutek si s tímto výpadkem, díky volbě výše zmiňovaného repertoáru, dokázali směle poradit. Bouřlivé reakce publika to jen potvrzovaly.
Po krátké přestávce, během níž se návštěvníci i interpreti občerstvovali chutnými jídly i svěžím pivem za velmi příznivé ceny provázené příjemným vystupováním obsluhujícího personálu, následovalo vystoupení dalšího tria: alternativa jménem Mára a Křoví. Ti zaujali nejen hrou na netradiční bicí nástroje, originálním pojetím hudby jako takové, improvizací během defektu struny, především však stylově nezařaditelně, mistrně zhudebněnými texty Žáčka, Gellnera, ale i vlastní provenience. Jejich závěrečný, v pořadí třetí, přídavek pro diváky píseň Kotě nenechal snad žádné oko zcela suché. A pokud si refrén této písně někdo v onu chvíli nezpíval s nimi, bylo to jedině proto, že nádherný text více cítil, než poslouchal.
Třetí střídající hudební formace Wrata Wot Stodoli svým stylem zcela odlišného zaměření s naprosto neotřelými independentními názory na hudební interpretaci měla tentokrát nelehký úkol: Navázat na své předchůdce z jevišťátka a přitom nadále bavit publikum. A povedlo se jim to velmi dokonale! Tato varnsdorfská punková kapela, neopakovatelná už jenom tím, že ve svém hudebním parku má nástroje jako fagot či šalmaje, začala velmi lyrickou hrou. Šikovným přizpůsobením pořadí hraných skladeb tak postupně přilákala pozornost i té části publika, která se o punkovou hudbu příliš nezajímá. Do této kategorie posluchačů jsem patřil i já. Když poté vystříhli několik svižnějších kousků právě za použití pankově poněkud exotických nástrojů, dokázali zvednout z lavic a židlí i konzervativní posluchače a doslova je donutit prožít si tuto jedinečnou tvorbu přímo na parketě!
O kvalitu zvuku a světelné efekty se již tradičně staral Tomáš Trkal. Červencový Rozára FEST 2011 tak přinesl celkově velmi osvěžující, nečekané umělecké zážitky ve velmi příjemném prostředí. Nezbývá, než se těšit na další srpnové setkání konané dne 20. Třeba se tam potkám také s vámi.
