Tak co dodat? Byli jsme velký kousek od obrovské ostudy, která by v historii českého florbalu neměla obdoby. Estonský tým už dávno nepatří mezi žádné outsidery, přesto by měl být ve srovnání s českým mužstvem ještě někde jinde - za námi.
Důležitý je však výsledek, jak se říká: historie se neptá, zda to bylo vítězství jasné nebo spadlé z nebes.
Vezmu-li v potaz, co by se stalo, kdybychom zápas neotočili a Estonci místo nás postoupili do plánovaného semifinále? Fanoušci, kteří si koupili drahé lístky na finálové dny, mají přiletět pátečním speciálem. Koukat se na zápasy bez naší účasti by nebylo asi nic moc.
Hodně mi naše účinkování připomíná loňské slavné vítězství hokejistů na MS, také hráli „tužku“ a nakonec celý šampionát vyhráli. Tak třeba se zadaří. Přežili jsme druhou klinickou smrt, nejdříve ubráněná remíza s Norskem, nyní drama s Estonskem, snad jsme dopadli konečně na dno, před pátečním semifinálem se super silnýma Finama by to bylo dobré.
Korunku dnešnímu výkonu dalo skoro hodinové čekání na autobus, který se někde zasekl, a zamčené dveře od hotelu.
No snad bude pátek lepší.