Za rekonstruovaným vodovodem nemusí zůstat (s)poušť

Verze pro tisk |

Nelze nic namítat proti pokračujícím rekonstrukcím vodovodních řadů v České Lípě. Určitě naopak. Jestli pak bude dodávka vody spolehlivější, jestli ubude poruch a havárií, situací, kdy musí lidi běhat s kýblem přes půl sídliště k nejbližší cisterně za náhradní dodávkou, jestli se přestane spousta vody ztrácet někde na trase mezi zdrojem a koncovým spotřebitelem, který pak musí ztrátu zaplatit, no tak sláva!

Jen by si měli všichni zúčastnění, majitel a správce sítě, dodavatelské firmy, které vodovodní řady rekonstruují, úřad, který vydává stavební povolení a další, uvědomit, že ani ta chvályhodná rekonstrukce neomluví lautr všechno.

Bez vody není života – alespoň v nám známém vesmíru. Jenže zrovna tak není života bez možnosti dýchat. Dost tedy šokuje, když se sice na jedné straně zlepší spolehlivost vodovodní sítě,ale na druhé straně přijdeme o spoustu životodárné zeleně, a když leckdo se ještě tváří, že není jiné možnosti. Vyber si, občánku, jestli chceš pít či dýchat! Děkuji pěkně za takový „výběr“!
Teď zrovna tahle Sophiina volba padla na školu Lada. Vlastně nepadla. Představitelé školy nejsou účastníky řízení, tak mnoho možností věci ovlivnit nemají. Jsou postaveni před hotovou věc. Budovu školy od frekventované komunikace odděluje a před smogem, prachem a hlukem budovu a děti a zaměstnance v ní aspoň zčásti chrání zelený val z mladých, výstavních jírovců a ještě i živý plot ze vzorně sestřihaných keřů.
To vše ale prý musí pryč, protože to roste nad stávajícím vodovodním řadem. Nějaká zeleň je sice ještě v oploceném areálu školy, ale ta funkci té popsané určitě nenahradí. Co hůř, Lada jsou školou se sportovním zaměřením, sportoviště jsou tedy i mimo budovu školy. Při sportování pak samozřejmě toho člověk nadýchá víc, než když sedí, nebo při běžné chůzi. Ale nejen vzduch, také všechno, co se v něm nachází. Například i rakovinotvorné benzo(a)pyreny, jejichž zvýšená koncentrace byla naměřena nedaleko od školy při oficiálním měření na podzim roku 2016. 

Když se škola stavěla, projektant určitě dobře věděl, proč sem tu ohroženou zeleň naprojektoval. Bylo by naprostou nezodpovědností teď zase všechno vykácet. Byl by to hazard se zdravím dětí i všech ostatních. A řešení není v tomto případě ani náhradní výsadba. Jednak to trvá desítky let, než nová zeleň začne plnit funkci té vykácené. Hlavně ale, ta zeleň by se nemohla vrátit na místo té stávající. A jinde by svou ochrannou funkci plnila asi jako deštník, který sice máme, ale bohužel zapomenutý doma. Nadto déšť většinou nemívá na naše zdraví tak devastující vliv jako zplodiny z automobilové dopravy. Zvlášť když jsme jim vystaveni den co den celé roky.

Nikdo mě nedonutí věřit, že neexistuje jiná možnost, že nelze nechat staré, zrezivělé trubky v zemi a nový vodovodní řad vést vhodnější trasou. Nebylo by to ostatně nic nového. Podobně to před časem proběhlo při rekonstrukci vodovodu v ulici Antonína Sovy na Slovance. Chce to jen dostatek dobré vůle zúčastněných a trošku přemýšlení.

Miroslav Hudec
předseda Výboru pro životní prostředí zastupitelstva města
  

alt
alt
Nahoru