Již přes patnáct let režisérka Ivana Bufková v souboru Divadelní klub mladých vštěpuje mladým studentům z českolipských středních škol hravou formou základy divadla. Každý rok s nimi premiéruje novou inscenaci a, pokud vím, nikdy žádný rok nevynechala. Ačkoli jsou vždy nově příchozí středoškoláci bez větších divadelních zkušeností, vznikne inscenace, která nepotřebuje jakékoli omlouvání z nezkušenosti.
Mladistvá energie a spontánnost, osobitý přístup k jevištním formám či zkušená práce režisérky vždy vytvoří představení, z něhož čiší radost a divadelní um. Loňský rok ukázal, že současný herecký ansábl převyšuje kvalitami region. Jejich cena za představení Pojďte a poslyšte… na národní přehlídce amatérských souborů je toho zřejmým důkazem. Po roce však nazrál čas na novou hru.
Ivo, jak bys charakterizovala novou inscenaci?
Italské šťavnaté skotačení a pletichaření v duchu commedia dell'arte. Divadelní hru Treperendy, jinak také Drbny, napsal klasik Carlo Goldoni už roku 1751, a až se člověk diví, jak zůstaly aktuální. Je možné, že v té době, jako zralý muž, měl své zkušenosti. Jak název napovídá, Treperendy se strefují do oblíbené lidské zábavy pomlouvání, klepaření, prostě roznášení drbů.
Proč právě tato inscenace? Jaký inscenační klíč jste zvolili?
Mám ráda tvůrčí rozmanitost, nerada se při své práci vracím k autorům nebo typům divadelních her, které jsme již nastudovali a předali divákům. Tentokrát ale došlo poprvé ke změně. Po jedenácti letech jsem se vrátila opět ke Goldonimu. Tehdejší Náměstíčko mělo super obsazení. Jména jako Petra Horváthová, Markétka Holá, Ondřej Landa nebo Verča Sabová mluví za vše. Představení se, myslím, tenkrát povedlo. Ráda na tuto hru a na všechny divadelní kamarády kolem ní vzpomínám. A právě proto, že tu již Goldoni byl, rozhodli jsme se, že půjdeme jinou cestou – méně klasického divadla a více pohybového právě ve stylu commedia dell'arte. Tedy přesněji více spontánnosti, živelnosti a nadsázky. No, snad se to povede. (smích)
Jak probíhalo zkoušení inscenace?
Časově celkem jako vždy. Papírově čtyři měsíce, jeden den v týdnu. Intenzivně asi poslední měsíc. Podstatné je, že jsme požádali o profesionální pomoc Budilovo pohybové divadlo v Praze, jmenovitě Vendulku Burger ze slavné Budilovsko–Steimarovsko–Polívkovic rodiny a její kolegyni Hanku Strejčkovou. Obě skvělé dámy jsou absolventky pařížské divadelní školy Jacquese Lecoq, specializující se na pohybové divadelní formy. Obě mají bohaté zkušenosti na prknech nejen v zemích českých, ale i ze zahraničí. Absolvovali jsme s nimi, naprosto nadšeni, několik workshopů a musím říci, že to byla skvělá škola.
Bylo potřeba se v průběhu zkoušení vypořádat s něčím nečekaným?
V průběhu nastudování jsme museli hledat tři alternace, což pochopitelně není nic povzbuzujícího, ale ti, kteří zaplnili bílá místa, se s novým úkolem vyrovnali se ctí.
Jak reagovali na výběr hry herci, studenti?
Studenti byli nadšení. Spontánní a vtipné dialogy je dostaly. Po loňských spíše vyprávěných pověstech ve hře „Pojďte a poslyšte…“ je tato goldoniáda obrat o sto osmdesát stupňů. Nabízí více možností si jaksepatří zablbnout.
Když už jsme se vrátili k předchozí inscenaci „Pojďte a poslyšte…“, kterou jsi nastudovala s takřka stejnou partou herců, jak se hře dařilo u diváků?
Mám radost, že tato hravá inscenace podle pověstí Aloise Jiráska byla přijata velmi pozitivně, a to nejen domácím publikem. Zahráli jsme si v Mladé Boleslavi, v Českých Budějovicích, v Hradci Králové, na krajské přehlídce Dospělí dětem v Novém Boru, odkud nás se třemi cenami rekrutovali na národní přehlídku souborů hrajících pro děti Popelka Rakovník, kde jsme získali Čestné uznání za kolektivní herectví. Na loňském Českolipském divadelním podzimu jsme odehráli plánovanou derniéru.
Máte domluvené již nějaké reprízy Treperend, pokud diváci nemohou přijít na premiéru?
Kromě premiéry a představení pro školy v den premiéry a o den později si koncem dubna zahrajeme pokrácenou verzi v Hradci Králové na festivalu Prkna, 2. května reprízujeme v Novém Boru, v polovině května pak na festivalu Prima sezóna v Náchodě a v červnu, na pozvání Vendulky Burger, bychom měli hrát ve vesničkách poblíž Nymburka, zatím nevím kde a kdy. To je nejbližší budoucnost. Moc bychom si přáli, aby vše dobře dopadlo a diváci byli spokojeni. Takže, držte nám palce!
Carlo Goldoni: Treperendy – DKM, 7. 4., 19:00, Jiráskovo divadlo