Rande na Spalovači

Verze pro tisk |

Kterak studenti Gymnázia Česká Lípa navštívili prolog Českolipského divadelního podzimu Spalovač mrtvol v Jiráskově divadle. 

Ahoj, jmenuji se Dominik a jsem studentem gymnázia v České Lípě. Na tento ústav chodím již osmým rokem, takže se to na mé osobě začíná dost silně podepisovat. Laxní přístup ke všemu a všem. A přesto jsem se rozhodl, že se chopím příležitosti zkusit psát pro i-noviny. Protože velmi rád navštěvuji koncerty a veškeré kulturní akce, rozhodl jsem se toho využít a snažit se vystihnout atmosféru těchto akcí, ale ne jenom to! Předpokládám, že každý už někdy četl nějaký článek a skoro pokaždé je to stejné: „Paní Eva Nováková se zasekla pod kořenem!“, „Leoš Mareš si pořídil nové auto!“, „Zdeněk Troška opět natočil nejzbytečnější film ve všech exitujících galaxiích!“. Samozřejmě tyhle články jsou nejčtenější, ale já se rozhodl šířit osvětu a budu se snažit podávat trochu zajímavější informace svým vlastním stylem. (Čtěte, budu se snažit být vtipný, ale ne vždy se to povede...)

A ahoj, já jsem Pavlína a již jste si ode mě mohli přečíst článek „Je gympl adrenalin?“. Píšu zde svůj vlastní seriál Studentlajf, tak ho neváhejte sledovat každé druhé úterý/středu!

Na začátek je důležité říci, že filmovou adaptaci od Juraje Herze jsem viděl asi dva roky zpátky. Film mě i přes vysoká očekávání vůbec nenadchl. Je dost možné, že mě za to spousta lidí bude pranýřovat, ale já nikomu taky nevyčítám, že poslouchá Michala Davida 24/7.

Fajn, to byla trochu lež, ale myslím, že podstatu mé myšlenky jste pochopili. Každopádně navzdory tomu všemu jsem se rozhodl jít se podívat na Spalovače do divadla.

První věc, která mě zaujala, byla obsazení hlavní postavy pana Kopfrkingla Norbertem Lichým. Tento herec mi k postavě opravdu sedí a ukázalo se, že můj předpoklad byl správný. Další zajímavostí byl spot vytvořený čistě k této události. Co mě nejvíc rozesmálo, ano, můj humor je asi trochu zvrácený, je fakt, že celé toto představení sponzorovalo Krematorium zvířat v České Lípě.

Ale upřímně nejvíc jsem se těšil na skutečnost, že na sobě budu mít svůj oblíbený oblek. Člověku to dodává takový pocit, že je gangster ze začátku 20. let a jde zařizovat nebezpečný obchod. Samozřejmě pokud oblek nenosíte každý den do práce, to se pak spíš těšíte, až budete ve svých oblíbených trenkách sedět doma před televizí.

Teď přejdu k samotnému představení. Přeskočím všechny záležitosti okolo šaten, hledání místa atd. Vše začalo příchodem pana Kopfrkingla na scénu, už v tu chvíli jsem věděl, že času stráveného na tomto představení určitě nebudu litovat. Monology, které hlavní postava vedla, byly velmi uvěřitelné a emotivní. Sedíte v publiku a sledujete, jak se z prakticky neškodného, ale trochu úchylného pána stává vraždící monstrum vytvořené nacistickou propagandou. Na děsivé náladě přidávaly i zvukové efekty vytvářené pomocí kontrabasů, které byly používány i jako kulisy rakví. I když jste si občas připadali spíše, jako kdybyste se ocitli na koncertě Apocalypticy, bylo to opravdu geniální. Kulisy obecně se mi velmi líbily. Herecké výkony byly na jedničku, zejména výkon pana Lichého.

Německá propaganda, kterou ze sebe chrlí kamarád Willy, je opravdu děsivá. A pokud nejste příznivcem Tomia Okamury nebo kapely Ortel, tak se chytáte za hlavu a říkáte si, jak je něco takového vůbec možné.

Takže jak bych zhodnotil představení? Rozhodně na výbornou, toto představení dokonce změnilo můj názor, že Spalovače už asi nikdy nepotřebuji vidět.

Hned ve středu, tedy dva dny po této akci, byla možnost Spalovače mrtvol vidět v kině. Zajímavostí je, že k této projekci náležela i přednáška s herečkou Vlastou Chramostovou a kameramanem Stanislavem Milotou. Bohužel tohoto představení jsem se nemohl zúčastnit kvůli jiné akci. Tou byl standup U Bílýho Černocha. O té ale až příště…

A co Pája?

Co, co já? Na rozdíl od Dominika formality nepřeskočím, protože můj zážitek ze Spalovače začal pouhou snahou koupit nám lístky. Většinou si všechno strašně rozmýšlím, často jsem pak odkázaná kupovat v poslední vlně drahé lístky na fesťák a potupně psát po facebookových událostech „Někdo dva lístky?????“

Tentokrát mi ani nepřišlo, že jdu pozdě, ale zjevně ano, seděli jsme ve čtrnácté řadě, přičemž v Jiráskově divadle jich je patnáct. Nojo, divadlo se bohužel nerovná kino, kde se všichni perou o poslední řadu, aby je nebolelo za krkem, takže jsme jen mohli doufat, že se atmosféra bude přenášet až do poslední řady a neutlumí nám to zážitek. Přece jen i předposlední řada chce mít svoje lidi, stejně jako první.

S Dominikem se rozhodně shodnu na tom, že se mi líbilo obsazení. Jak hlavní role, která mě úplně uchvátila, protože Norbert Lichý zahrál tak přesvědčivého podivína, že jsem to v divadle jaktěživ neviděla, tak i výkony dalších herců. Prostě se mi líbili, nepřehrávali a postavy si mě dokázaly tak nějak získat. Možná, že zapomínali text trošku častěji, než jsem zvyklá, ale já si doteď nejsem schopná zapamatovat ani básničku, takže budiž jim to odpuštěno.

Co se týče děje, ten já vždycky hodnotím podle toho, kolikrát si udělám tu práci a sehnu se do kabelky pro hodinky. Spalovač má naprosto šokující bilanci - ani jednou! Nebyl čas, celou dobu jsem seděla jako zařezaná. Děj probíhal v podstatě stejně jako v knížce či filmu, až na pár aspektů, které byly v divadle neproveditelné, či pár věcí, které byly upraveny pro umělečtější dojem.

No ale kdybyste viděli, jak dlouho mi trvalo pochopit, že ty kontrabasy ležící na stolech jsou „jakože mrtvoly“, no potěš pánbůh…

Nejvíc mě štvalo, že pan Kopfrkingl u sebe neměl pověstný hřebínek na česání nebožtíků a následně sebe, pro mě je to nejvíc ikonická věc z filmu. Zas na druhou stranu chápu, že není tak lehké česat kontrabasy, tak asi proto.

Ne, teď vážně. Byla tu jedna věc, která mě na jednu stranu malinko mrzela, na druhou stranu jsem ráda viděla, že se dá adaptovat i jinak. Z filmu a knížky vám musí být naprosto jasné, proč Kopfrkingl vraždí. Celou dobu se divíte a malinko morálně zvracíte z toho, že zabíjí, protože jeho rodina podle něj trpí. Trpí prý tím, že jsou Židé. V divadle to bylo v podstatě jen tak nejasně naznačeno jen tím, když Kopfrkingl pořád vyprávěl, že člověk může umřít mladý, pokud v životě hodně trpí, a to jsem si připadala spíše jako u proslovu vraha Roubala.

Celkově ale divadlo hodnotím velmi pozitivně. Byl skvělý pocit zažít něco takového v Lípě. Díky pořadatelům a brzy na shledanou na nějakém z dalších představení Českolipského divadelního podzimu!

Další texty od studentů Gymnázia Česká Lípa o Českolipském divadelním podzimu:

Týden ve znamení Spalovače mrtvol (Dita Landovská)

Nahoru