I. Bufková: Základem nové inscenace je spontánnost a živelnost

Verze pro tisk |

První inscenací šesté dekády středoškolského divadelního souboru Divadelní klub mladých (DKM) Kulturního Šumu pod vedením Ivany Bufkové, profesně učitelky chemie, fyziky a biologie, je adaptace populárního románu Marka Twaina Dobrodružství Toma Sawyera, klasiky americké dětské literatury 19. století. Kniha o osudech podnikavých chlapců je, stejně jako inscenace Kluci od Mississippi, nabitá napětím, humorem a neodolatelnou hravostí a je určená pro celou rodinu.

Ivano, kde se vzal nápad převést na divadlo Toma Sawyera a Huckleberryho Finna?
Najít námět pro novou sezónu studentského souboru není jednoduché. Musí se vycházet ze současného stavu souboru, z případné herecké zralosti studentů. Pravda ovšem je, že tentokrát to bylo jinak. Nakoplo mne úžasné představení brněnského městského divadla Monty Python's Spamalot, které jsem o letních prázdninách zhlédla s kolegyní Kamilou Rážovou. Dostalo nás to. Gejzír nápadů, neskutečné nasazení, anglický pythonovský humor zvedal diváky ze židlí. Tehdy jsem si řekla, že spontánnost, živelnost a přirozenost by měly být základem nové inscenace. Najít něco, kde by i začátečníci mohli být sami sebou, mohli si hrát, nemuseli se stylizovat. No a pak se teprve hledalo a vyhrál Tom Sawyer. Je to celé trošku přitažené za vlasy, nejsme brněnský soubor, skeče seskupení Monthy Python jsou originální a vyhraněné a Kluci od Mississippi mají poměrně daleko do Velké Británie, ale je to tak.

Najít něco, kde by i začátečníci mohli být sami sebou, mohli si hrát, nemuseli se stylizovat.

Jaké byly prvotní reakce studentů na text?
Studenty text oslovil hned na začátku, což je pro divadelní práci super. Myslím, že je zaujala právě ona zmíněná hravost.

Jakou partu mladých herců máte zapojenou do hry? Jak energičtí, únavní a neúnavní dokážou být?
Letos tvoří herecký tým široké spektrum, od matadorů po úplné elévy. Nicméně kandrdáskové jsou talentovaní a ještě nám ukážou. Energii, věřím, na jevišti vygenerují, únavní nejsou a více neúnavnosti bych brala, obzvláště teď ve finále. Náš problém není herecké nasazení, ale skloubení času středoškoláků, pracujících a zeměpisná rozmanitost vysokoškoláků.

Jaké vzpomínky si budete chtít uchovat právě na tuhle partu?
Parta Divadelního klubu mladých byla vždy výborná, bez ohledu na to, že občas někdo odejde. Důkazem našich přátelských vzájemných vztahů je, že někteří současní členové jsou stále s námi už několik let, zůstávají a hrají, i když je omezuje vzdálené studium na VŠ nebo zaměstnání. Mám je proto moc ráda.

Jak zpětně vzpomínáte na loňské oslavy 50 let DKM?
Oslavy 50 let byly skvělé. Splnily všechna očekávání a vloženou náročnou práci do jejich příprav. Bylo to povznášející a dojemné mít všechny divadelní kamarády kolem sebe, vidět jejich radost z toho, že se to povedlo, cítit tu pospolitost a lásku k divadelní práci.

Co pro mladé studenty znamená divadlo?
Co pro mladé znamená divadlo a DKM? Kupte si knihu o souboru vydanou k 50 letům Mladí, škola a divadlo. Tam je to všechno napsáno. (smích) Chodit do divadla se musí mladí lidé učit. V době moderních technologií je jednodušší sedět doma a koukat do bedny, což devadesát procent mladých bohužel dělá. Maximálně navštíví kino, ale divadlo je pro ně ztráta času. Většina členů DKM je vyšší level, zařadili se mezi milovníky divadla nejen na jevišti, ale i v hledišti. 

Takže má DKM smysl? Má to smysl.

M. Twain, R. Švehlík: Kluci z Mississippi, Divadelní klub mladých, 12. 4., 19:00, Jiráskovo divadlo, premiéra

 

Nahoru