10. výročí od povodní

Štafeta: Rudolf Živec

Verze pro tisk |

Dělat rozhovor s vydavatelem novin, pro které je seriál určen, mi nepřišlo standardní. Když už mi ho ale doporučil třetí člověk, dohodli jsme se. Známe se dlouho, respektujeme se, ale jsme jiné nátury, máme na řadu věcí jiné názory. Jasné však je, že Ruda patří mezi lidi, bez kterých by toto město bylo o mnoho chudší. A nemyslím to finančně.  

V září to bude dvanáct let, kdy jsme spolu dělali první a zatím poslední rozhovor. Vykali jsme si a právě skončil koncert Elánů, asi největší koncert, který se v novodobé historii v České Lípě konal. Měl jsi v hlavě spoustu plánů na další koncerty, ale nechtěl jsi je prozrazovat. Prozradíš je aspoň tentokrát? Koho dalšího jsi chtěl na českolipský stadion dostat?

Jé, to už je to dvanáct let. Co na to říct? Elán, to byla pro mě jen práce. Třeba to udělalo někomu radost. Bylo mi dvacet osm, viděl jsem svět jinýma očima. Mě osobně Elán moc nebere a po tom, co jsem je poznal osobně, už asi nikdy brát nebude. Jsem upřímný, ale je to tak.

Před dvaceti lety

Moje kroky se už dávno ubíraly jinam a jsem rád, že teď dělám kulturu hlavně prostřednictvím festivalu Lípa Musica, který mě naplňuje nejvíc. Je to práce, která má smysl.

Hezky jsi mi utekl z otázky. Už nevíš, koho dalšího jsi po Elánech chtěl do Lípy dostat?

Fakt už, Milane, nevím. Už bych střílel od boku.

Zrealizoval jsi spoustu jiných plánů. Víš z i-novin, jak miluji statistiky a žebříčky. Zvládneš udělat nějaké top five věcí, které si za těch dvanáct let dotáhl do konce?

Mám Top osm, seřazené ale nejsou podle důležitosti.

1. Měsíčník Lípa - vychází 10 let a moc nás baví na něm pracovat (zde).

2. Dvanáct zastávek v Poděbradech s Atilou Vörosem oceněných cenou Grand Prix na veletrhu Reklama Polygraf.

 

3. Vjing pro velké taneční i jiné akce včetně filmového festivalu v Karlových Varech nebo ve Veletržním paláci.

4. Dotažení loga města Česká Lípa.

5. Vydání knihy Českolipská satisfakce (zde)

6. Vše, na čem děláme společně s Atilou Vörosem. Ať už foyer v základní škole Partyzánská nebo Karel H.

7. A šťastné číslo 7 - Lípa Musica.

8. Malá role ve filmu DOGHOT

 

Mohli bychom si udělat nějakého fóra na dalších dvanáct let. Co bys rád uskutečnil v horizontu dalšího dvanáctiletí?

Chtěl bych pokračovat v tom, co dělám. Firma Deus by měla dál fungovat, pokud to půjde a Bambiš nás úplně nezastaví. Přeju si, aby se festival Lípa Musica rozvíjel dál a my měli pořád tu chuť, kterou máme i po patnácti letech, se mu věnovat. Připravujeme druhý díl knihy Českolipská satisfakce.

Točíme dokument Severní vítr o počátcích před a porevoluční undergroundové kultury v České Lípě. Učíme se pořád něco nového.

Ten náš tehdejší rozhovor se motal také kolem reggae festivalu. Doposud, když mluvím s někým úplně mimo Lípu, tak se občas stane, že si kromě autodromu v Sosnové vzpomenou na regéčko. Proč vlastně festival skončil?

Festival vyrostl a zabral nám všem hodně času a energie. Bavilo nás to, dokud se opravdu nerozrostl do obřích rozměrů. Hledali jsme vhodného nástupce, který by to zvládl za nás. Ale začala světová krize a bylo vymalováno.

Festival obsadily velké firmy a začaly se chovat tak tržně, že se to celé začalo komplikovat a my už do ničeho nemohli zasahovat. V životě je několik fází a jedna z nich je rodina. Každý z nás pořadatelů ji měl a nechtěl podstupovat to každoroční riziko, které bylo opravdu velké. Jednoduše se celý český festivalový svět začal měnit a já si čím dál víc uvědomoval, že festival s ochrankou a plotem je vlastně o ničem.

A i když kvalita dramaturgie šla opravdu nahoru, pro mě už to nebylo. Parta lidí, která festival startovala, ho chtěla mít jiný. Agentura, která ho převzala po nás, dojela na to, že se prodala společnostem, které ji vysály zevnitř. A to je celý příběh. Ale jak by to bylo, kdyby nebylo, už je dnes jedno. My máme Všudybud, festival Banát a Lípu Musicu a to je super.

Celé to má i spoustu krásných epizod. Například koncert skupiny Caňaman, kteří přijeli bez bubeníka, protože ho na letišti nepustili do letadla - byl Kubánec. A celý koncert odehrál jiný bubeník, který se to den před tím učil.

Večer je paní recepční nechtěla pustit do hotelu, protože se bála černochů.

 Jamajský zpěvák Luciano v neskutečném koncertu všem ukázal, co vlastně je ROOTS REGGAE

 

Mimochodem požadoval na pokoji telefon s rotačním ciferníkem.

Derrick Morgan, zakladatel SKA a spolupracovník Boba Marleyho (ROČNÍK 1940), byl neuvěřitelný, slepý a výjimečný. I spoustu lidských příběhů a legrací, kterých jsme si užili. Třeba nejkurióznější průchod bránou zadarmo byl v popelnici. To mě moc pobavilo. Nebo stany vypůjčené za láhev rumu a následná mobilizace vojenských zásob. Zapomenutý kožich Dana Nekonečného. A takhle bych mohl pokračovat dlouho.

 

 

 

Každopádně tohle bylo Reggae Ethnic Session. Doba se změnila a dle všeho je pořád dost festivalů, které za to stojí! Jen vyrazit.

 

Moc čtenářů asi nebude vědět, že tvým koníčkem a trochu i zaměstnáním je experimentování s prezentací hudby pomocí různých vizuálních efektů. Přiznám se, že nevím, jak to přesně nazvat. Můžeš představit tuhle stránku svého já? Jakých akcí ses například účastnil? Kam ses jako videodídžej všude dostal?

 

Začátky byly u nás doma v České Lípě v roce 1999 v Kulturním domě Crystal. Hledali jsme nové směry, jak obohatit hudbu ještě něčím. A přes různé pokusy jsme dospěli k živému mixu obrazu z různých zdrojů v reálném čase pomocí počítačů, kamer, videomixů a různých udělátek. To nikdo jiný neuměl. V té době to bylo něco hodně zábavného a zároveň efektního. Nejslavnější éra asi byla ve dvou s Jirkou Gottlieberem, který se to naučil skvěle, a mockrát jsme se doplňovali a s obrazem jsme si doslova hráli. Možná dokáže odpovědět i pořad České televize Z ROKU 2009 (to to letí). (Zde).

Aktivně jsem se tomu věnoval od roku 1999 do roku 2014. Neskončil jsem ale úplně. Jedno z posledních vystoupení bylo v klubu Progres nebo na festivalu United Islands v Praze s kapelou VYJAKOMY. A každoročně na čertech v Žizníkově mapujeme interiér naší kapličky. To mě baví. V současnosti pracujeme na projekcích pro duo KCHUN s Martinem Prokešem a Markem Šulcem.

 

 Kde všude jsem byl, si už asi za ty roky nepamatuju. V zahraničí to bylo v Londýně v klubu Slimelight.

Potom nejčastěji v Sasazu nebo ve Veletržním paláci, ale i v menších klubech, fabrikách... Cross, Retro Music Hall atd. Filmový festival v Karlových Varech, ale i filmová studia na Barrandově nebo festival Colours of Ostrava. No, byla to fuška, ale myslím, že to stálo za to. Těch počítačů a mixů a kabelů, co jsme se natahali.

Z pozice majitele reklamní agentury a propagátora kultury se musíš zaplétat s politiky. A oni se stále mění... Jak tě to baví? Nemáš někdy pocit, že ses zapletl až zbytečně moc?

Politici. Je to zvláštní parta, která tady vlastně je, protože ji asi chceme mít, nebo já už nevím, jak to je, ale jsou tu. Nerozděluji je, ani nesoudím. Některé mám rád, jiné nechápu a ani se o to nepokouším. Každopádně volím pravidelně. Mě štvou ty řeči o tom, že my teda to uděláme jinak. No vlastně je třeba dobře uklidit, rozsvítit a postarat se o slušný vývoj města za rozumných podmínek. Smůla je v tom, že to každej vidí jinak. No a pak je v tom spoustu třecích ploch, které miluje Karel H. Takže beru vše s humorem, a když mě kdokoli z nich osloví a něco potřebuje, udělám to jako pro kohokoli jiného. Jo a kampaně, to je moje práce, jestli myslíš tohle propletení. Takže logicky někdy musím.

Nikdy tě nenapadlo, že by ses mohl v politice angažovat více?

Já si myslím, že politika pro mě není. Žiju jinak a tuhle práci rád nechám na nich a vážím si jich za to, že jsou ochotni dát se do práce vlastně pro nás všechny. Ať jsou, jací jsou. Ono se to vyvíjí časem a vše se ukazuje až po letech. Ti, kteří křičí, zjišťují, že vlastně to všechno může být trochu jinak, než se zprvu zdá, jsou pak překvapení.

A mně se tu žije docela dobře. Obchody narvané vším možným, do Prahy kousek, do Liberce taky, kina, hospody. Zkusili jste už pivo u Kocoura na Škroupáku? Nebo kafe ve Florianu? Nebo se jít projít jen tak do lesa! No prostě to tu mám rád! A je mi momentálně jedno, jestli to myslej tak nebo tak. Já se necítím být tím, kdo by měl rozhodovat o bazénu nebo jiných věcech. Jsem rád, že mám práci a rodinu.

Velkým projektem minulého roku byla kniha Tomáše Cidliny s podtitulem Českolipský underground. Jak je úspěšná? Finančně i co se týká ohlasů.

Sen se naplnil, kniha vyšla a prodává se! Kdo ji má, ví, kdo ji nemá, ten si ji může stále koupit. O knize se napovídalo hodně moc. Možná je dobrá tato recenze.

Je to přes deset let práce několika lidí, samozřejmě i tvoje. Mrzí mě, že odešel Petr König a Pavel Šplíchal, ale hřeje mě, že jsme to stihli a oni zůstanou napořád s námi i pro další generace. Pořád děkuji Pavlovi Krausovi a Tomášovi Cidlinovi za skvělou práci! Co se týče financí, je to první kniha, náklady se stále nevrátily, ale s tím jsem počítal. Muselo to vzniknout a časem se to snad srovná. Ohlasy mě moc těší. Zrovna začátkem roku jsem ji roznášel partnerům a našim inzerentům, ti byli nadšení. Udělalo mi to radost!

Navíc právě teď děláme s Tomášem a s Pavlem na pokračování knihy s pracovním názvem Uraňáci. Bude to o vlně novodobého osídlení České Lípy lidmi, kteří přišli dolovat uran, jak už název napovídá. Těšíme se na jejich příběhy a zároveň na to, jak se to celé vyvine!

Když teď vidím celý rozhovor pohromadě, tak si říkám, že jsi taky deformovaný. Já jako učitel furt někoho poučuju a ty dokážeš z rozhovoru udělat jednu velkou reklamu. Bojím se zeptat, jestli děláš nějaký sport nebo ho třeba sleduješ. Koukáš na fotbal? Já se těším na jaro i kvůli tomu, že třeba se zase jednou dožiju toho, jak Slavie bude aspoň chvíli před Spartou, byť to bude stát Číňany dost peněz.

Reklamu? Je to moje práce a vše se okolo ní točí, protože jsem v tom denně. Na fotbal nekoukám vůbec. Hokej jen když je mistrovství. Ale teď hodně krasobruslení nebo lyžování. Nemám na to tolik času a radši si pustím film nebo Kosmo s Trpaslíkem. Lyžuju a hraju tenis, někdy, když mám čas.

Taky s rodinou cestuješ. Máš nějakou oblíbenou destinaci? Pokud možno nějakou, které neděláš reklamu. Hele a co tip na výlet po Českolipsku? Stíháš? Máš zamilovaná místa?

Cestování je pro mě relax, klid a zároveň dobrodružství. Oblíbenou zemi nemám. Rád poznávám nová místa. Na Českolipsku tip na výlet taky nemám, na to jsi největším odborníkem ty, ale rád chodím na houby za barák do lesa.  Pro mě je podzim to nejkrásnější období v roce. 

A co lidi, Českolipané? Už jsme asi dohodnutí, koho dalšího představím, ale koho bys ocenil ty cenou starosty? 

Ty, které znám, tvoří mé blízké okolí a tím mi zpříjemňují čas, ten volný i ten pracovní. Je jich hodně druhů a to mě baví. Pořád je co se od nich učit. I od mých dětí se neustále něco učím. Koho bych ocenil? Ty mi dáváš... Asi tebe samozřejmě, tvé přesně mířené otázky se dokážou hodně zakousnout a mají kolikrát několik významů. Nebo Atilu za to, co vytvořil a dokázal. Ale toho by ranila mrtvice. Takže opravdu nevím. Ocenění, které bylo uděleno letos, mi přišlo spravedlivé. Ludmila Doležalová si získala můj opravdový obdiv a úctu. Hrdinové jsou ti, o kterých nevíme.

Nahoru