Cizincem v Božím Daru. Nechybějí někomu děti, co se válejí na schodech v Albertu? Město chystá úklid i opravy komunikací. Kauza Půta. Poměry u komunistů. Opět foto hádanky.
Před odjezdem na hory jsem si ještě stihl přečíst odkazy, na které mě upozornili diskutující pod minulým deníkem (zde). Obzvlášť výživný je tento ze Severočeské pravdy (Listu pokrokových občanů), ve kterém Radka Kotoučková popisuje poměry panující mezi krajskými představiteli Komunistické strany Čech a Moravy. Pokud snad někdo ze čtenářů i-novin uvažuje o volbě komunistů, neměl by si příspěvek nechat ujít.
Odjel jsem na hory a doufal, že až se vrátím, bude k dispozici zápis z posledního jednání zastupitelů, a já vás tak nebudu muset obtěžovat svými turistickými zážitky. Deník dávám dohromady v sobotu večer a zatím jsou písemně k dispozici jen usnesení z první půlky zasedání (zasedání bude pokračovat ve čtvrtek 2. března).
Co se dá dělat. Po dvou letech jsem opět zamířil do Božího Daru. Toto zimovisko mě přitahuje množstvím běžeckých tratí protažených v poměrně nenáročném terénu. Problémem je, že se jedná o destinaci, kterou využívají zejména zahraniční turisté – Němci, Holanďané a Rusové. A především jim jsou přizpůsobeny ceny. První den jsme v restauraci prakticky nenarazili na Čechy, nepočítám-li personál. V jídelních lístcích převládají houskové a bramborové knedlíky s pečeněmi všeho druhu.
S běžkami to letos nebylo moc slavné – buď pršelo, nebo řádila vichřice (anebo obojí). A tak jsem většinou vyrážel se sněžnicemi na kešky. Nachodil jsem za nimi dobrých padesát kilometrů. Pokud mohu nějakou náhodnému čtenáři doporučit, pak wherigo s názvem Ježíškova cesta – kvůli ní nemusíte být ani registrovaní hráči geocachingu, stačí si do mobilu stáhnout aplikaci s názvem wherigo a pak se nechat strhnout. Patnáct kilometrů, spousty úkolů, překvapení. Zábava na půl dne.
Cesta domů byla hororem opepřeným lovem dalších krabic. Hororově se chovalo auto – nešel mu zavřít kufr, utíkal vzduch z pneumatiky. Pak mi v Litoměřicích do křižovatky vlítlo auto na červenou. Teď jsem si jistý, že mám ABS, na brzdu jsem se skoro postavil. Důchodce zamával a jel dál. A už jsme v Lípě – poflakující se omladina ze Špičáku mi vběhla před auto, když jsem zabočoval k Albertu. A ještě u toho gestikulovala. Objel jsem parkoviště a šel si s nimi ujasnit naše názory. Nicméně není to pěkný pohled, jak se část náctiletých povaluje na schodech nákupáků s mobily a maximálně pokřikuje po kolemjdoucích.
V týdnu mě z Českolipska zaujalo několik zpráv. Asi nejvíc, jak někdo jezdí po městě a stříká po lidech z jedoucího auta ocet nebo olej. Asi příbuzný inteligenta z předchozího odstavce, který už nějakým záhadným způsobem získal řidičák (anebo taky ne).
Město na svých stránkách slibuje, že už brzy začne oprava výtluků. To si dají, také jsem se v poslední chvíli v zatáčce na Okružní vyhnul neoznačené díře o hloubce 8 – 10 cm. Snad to nedopadne podobně jako se zimní údržbou. Ale toto není jen problém České Lípy – největší tankodrom je za Mimoní ve směru na Mnichovo Hradiště.
Už po neděli město také zahájí jarní úklid komunikací (tisková zpráva je zde). V měsíčním předstihu oproti minulým létům. Přejme si všichni, ať už se zima nevrátí a vše klapne.
Samozřejmě ani mně neunikla zpráva, že policie navrhla obžalovat hejtmana Půtu (zde je příspěvek na iDnes). Už před posledními krajskými volbami jsem se podobného vývoje obával. Pravdu se zřejmě nikdy nedozvíme, ať už to celé dopadne jakkoliv. Pro krajskou politiku to ale není dobře. Další voliči si řeknou, že politikům se nedá věřit a půjdou volit Babiše … anebo raději nikoho.
V minulém deníku někteří z vás poznali Podsemínský most. A co tentokrát? Poznáte, kde jsem sbíral cestou do Lípy keše?
