Erasmus spojuje. Mně Turecko v Evropě nevadí. Na skok v Mariboru. Lípa Musica posvěcena. Na Rodinném filmu. Příští týden Polednice, Saulův syn či Taxi Teherán.
Minulý týden jsem deník nestíhal, vrátil jsem se z Mariboru, kam jsem vezl syna na jeho půlroční pobyt v rámci projektu Erasmus. Hynka jsem ukecal, aby nám dělal dopisovatele do rubriky Českolipané v tahu (zde), tak jako to dělalo už několik jiných studentů.
S tímto projektem vycestovaly desítky mladých lidí, aby poznaly život v jiných státech Evropy a aby se seznámily se svými vrstevníky z jiných zemí. Zajímavé je, že v projektu je kromě států EU zapojeno i Turecko. I proto mi přijde humorné, když pesimisti v diskusích brojí proti tomu, aby se uvažovalo o Turecku jako o členovi Unie. Vždyť v Turecku byli třeba i žáci ZŠ Špičák v rámci jiného projektu. A Turci pobývali i v České Lípě. Vlastně i Hynek byl ještě jako středoškolák na akci v této euroasijské republice. Podle mě je velkou chybou Turecko izolovat, stejně jako je chybou izolovat Rusko. Republika má v Turecku větší tradici než v některých státech současné Evropy a obrazy velkého reformátora Kemala Atatürka visí v domácnostech i obchodech velmi často. A obdivuji Turky, jak dokázali přijmout několik milionů Syřanů. A neříkají jim uprchlíci, migranti apod. Říkají jim hosté. Vnímal jsem to například při krátké návštěvě Izmiru, o němž se v současnosti hodně hovoří jako o městu, ze kterého Syřané často cestují do Evropy. Mimochodem jeden takový migrant mi pomohl najít kešku. Myslel jsem si, že za to ode mě bude něco chtít, ale on se po úspěšném odlovu jen usmál a šel zase prodávat vařečky.
Nesmíme vnímat Turecko jen podle toho, jak se v našich médiích píše o jejich současném prezidentovi. Vždyť i já nechci být vnímán v okolních státech jen podle toho, jak se tam píše třeba o Zemanovi. Nebo před tím o Klausovi.
Ještě pár slov k Mariboru. Pokud uvažujete o nějakém pěkném čtyřdenním, pětidenním výletu, pak je Maribor ideální cíl. Po rakouské dálnici se do něj dá dojet za necelých osm hodin. Ceny jsou sice nepatrně vyšší než u nás, ale kdo hledá, najde ubytování ve srovnatelné cenové hladině. V hospodách většinou točí Budvar nebo Staropramen. Přestože venku byla nula, před většinou hospod byly zahrádky a kalilo se do rána. Jeden den vystačí na procházky podél řeky a na návštěvu památek. Pak doporučuji túry do pohoří nad Mariborem – to je i důvod, proč se tam chystám vrátit. A samozřejmě víno. Došel jsem si všude pěšky, ale poměrně rychle jsem pochopil místní dopravu, která zajíždí i na vrchol lyžařského centra.
A teď zase něco k Lípě. Vypadá to, že další ročník festivalu Lípa Musica bude nejnabitější v historii a podporu posvětilo i středeční zastupitelstvo. Byť diskuse byla často až nedůstojná a musela se přerušit přestávkou. S více informacemi si počkám na zápis, jednání jsem poslouchal během vyřizování jiných věcí.
Než mě položila „rýmička“, kterou i nyní zaháním zázvorem a antibiotiky, stihl jsem zajet do Doks na Rodinný film. Po dlouhé době český snímek, který mě opravdu zaujal, přestože je velmi rozporuplný. Pohybuje se na pomezí klasického artu a skutečně rodinného filmu. Shodou okolností ho režíroval slovinský režisér, který však vystudoval českou FAMU. Už minule jsem v deníku naznačil svou obavu, že je přerodenovováno a obava se potvrdila. Obzvlášť poslední scéna, při níž tento herec vítá svého robinzonálního psa je hodná parodování. Jenže parodii by asi nikdo nepochopil, protože v Lípě prý film přilákal pět diváků, v Doksech nás bylo do dvacítky. V dokském kině jsem byl poprvé v životě a je to zážitek. Budova je zrekonstruovaná a působí skutečně jako biograf. Miloslav Lomič, který kino provozuje, se navíc snaží, aby kino i vzdělávalo. Tento týden si například můžete dopřát dvojprogram, který zahájí vylepšený western Sedm statečných a ukončí eurokomedie Zbrusu Nový zákon.
A co jiného tento týden podnikat? Já se soustředím na páteční ples mé třídy, o kterém se mi už dnes v noci zdálo. Obzvlášť když tento pátek 4. A nasadila laťku poměrně vysoko.
Po Rodinném filmu dávali v Doksech Saulova syna, v pondělí máte možnost ho vidět v Novém Boru. O den později promítají na stejném místě další ověnčený kousek - Taxi Teherán. Ve středu proběhne ve Vlastivědném muzeu vernisáž výstavy Johanna Siegerta, dalšího ze zapomenutých umělců České Lípy. Ve čtvrtek vstupuje do kin Polednice s Annou Geislerovou v hlavní roli nebo také Ave, Caesar bratří Coenů. V sobotu pořádá Vlastivědný spolek Českolipska procházku po levém břehu Ploučnice.
<