Počasí nepřeje výletům, tak můžu pár hodin po premiéře napsat, co si myslím o nové hře Václava Klapky s názvem Maratův Sade, kterou v pátek uvedl DK Jirásek.
Nechala ve mně velké množství dojmů, takže to nebude jen hezké vs. ošklivé. Předcházelo ji velké očekávání. Na scéně se mělo objevit na amatérské poměry hodně lidí, jestli jsem to dobře spočítal, tak 15. Jak starých matadorů, tak mládežníků z českolipské i novoborské farmy.
Šlo o přepis divadelní hry Petera Weisse s původním názvem Marat/Sade. Václav Klapka už před jejím uvedením prohlašoval (zde), že se ji pokusil aktualizovat, aby více vypovídala o současné době. Nic proti tomu, ale to se nakonec ukázalo jako největší slabina. Často to bylo až křečovité, to zdůrazňování (minimálně dvojí), jak jsme zvonili klíči, na mě působilo příliš polopaticky. Narážky mě vracely do divadla třicet let zpátky, kdy se i v karlínské operetě čekalo na okamžik, kdy si někdo rýpne do komunistů nebo sovětské armády. Je však pravda, že mezi diváky bylo i dost mých studentů a jak je znám, těm se přežvýkávání mohlo hodit. Jako úplně mimo mi připadaly narážky na Islám.
Ale nechtěl jsem začít kritikou, protože ve výsledku bylo představení bombou. Především vizuální. Když jsme přišli, na scéně nebylo vůbec nic. Jak kdybychom se do divadla dostavili pět hodin před představením. Říkal jsem si: „A sakra, asi moc kulis nepotřebují. To bylo řečí a nakonec to bude slabší než školní představení za pade.“
Opak byl pravdou. Stačilo pár „klecových lůžek“ (ve skutečnosti nemocniční dětské postýlky) s jejich kolečky a otvíracími postranicemi a jeviště bylo neskutečně plné a hlavně efektivní (i efektní). Do toho světla, kostýmy a hudba nachystaná jedním z největších českolipských talentů Davidem Maškem. Mimochodem, pod scénografií jsou podepsáni Renata Grolmusová a Václav Klapka, za světla zodpovídal Jiří Žírovnický.
Shrnuto, podtrženo, velké plus za scénu. Skutečně působila, divák často ani nevnímal text a vychutnával si to přeskupování lůžek, tance s nimi, hledal podobenství, která tam zřejmě ani nebyla, sledoval, kam zrovna míří světla, jak se zrovna který blázen tváří.
Další skutečností, která se naprosto vymykala průměru, byl výkon Pavla Landovského. Ze začátku tam jen tak seděl ve svém lůžku, namaskovaný a tvářil se nadvěcně. Až jsem se bál, že to tak bude do děkovačky. Postupně se ale rozjel k mimořádné show, za kterou by se nemusel stydět ani na úplně jiných prknech. Bohužel mu tentokrát nedokázal sekundovat František Zborník v roli Marata. Já vím, Maratovi zbývalo pár hodin života, hnisal, krvácel, ale on představoval revoluci, která do země zadupe všechno to staré tmářství. Pro sebe jsem si představil, že by Pavel Landovský hrál Marata a do role de Sada se vcítil Jirka Gottlieber … jenže oni jsou typologicky podobní, takže možná bude nakonec lepší, když to zůstane, jak je.
Co ostatní herci? Kdybych měl dělat žebříček (já vím, už je to tu zas), tak bych si na druhé místo dal Terku Lačnou v roli vražedkyně Cordayové. A zaujala opět především vizuálně, skutečně vypadala zneužívaně, rozervaně, zklamaně. Když promluvila, byla trochu kňoura, ale jinak jí role sedla. Vidím scénu, jak ji na pódium přivezli v kleci poprvé, to byla instantní deprese. Ještě když zespodu lůžka visel Štěpán Kňákal. Trochu mě rušila svým pitvořením Radka Jechová, ale na druhou stranu mě udivovala svým pohybem po scéně, s čímž měli někteří problém. U šaten padlo, že rušivým elementem byl ředitel blázince, který občas hru zastavoval, nechal rozsvítit, umravňoval pacienty, teda klienty. Ale já za něj byl rád. Z mého pohledu hrou provázel úspěšně. Kdybych měl někoho dát na třetí místo žebříčku, tak bych asi vybral Vlaďku Zborníkovou v roli Simony (bůhvíkolikátá manželka Marata), ale možná je to tím, že se mi zkrátka líbí jako ženská. A také měla dostatek prostoru, protože ostatní byli hodně týmovými hráči.
Ještě bych chtěl napsat, že všichni zúčastnění mají můj obdiv. Přijde mi až neskutečné, že se představení dalo secvičit v amatérských podmínkách, obzvlášť když vím, jaké další povinnosti aktéři mají. Představení bylo bez přestávky, takže se jednalo i o slušný fyzický výkon, především pro čtveřici bláznů. Navíc bylo skvělé, že si divák nemohl vydechnout a nepřišel o atmosféru, která gradovala.
Fotografie z představení naleznete zde.
Co se týká diváků, tak super. Jiráskovo divadlo bylo takřka plné (volná místa byla údajně prodaná) a příchozí na poslední chvíli museli na balkon. Samozřejmě se drbalo, že chybí vedení města, obzvláště ti, co před volbami tvrdili, že Lípa je kulturně mrtvá. Ale nechme politiků, ti mají jiné jeviště a asi i jiné diváky.
Snad najdu ještě dost sil, abych večer zašel na výroční koncert Papír Sklo Plasty. Možná do té doby vyjde i další díl Karla – pokud stihne Atila dodělat obrázky. Má být pozvánkou na tento koncert.
Co příští týden?
Špatná ženská ..., tak se jmenuje hra o tom, jak přežít manželství. Hrají Ilona Svobodová a David Matásek v novoborském divadle v úterý. O den později na stejném místě vystoupí Ondřej Havelka. Ve čtvrtek v Crystalu uvede Zdeněk Troška třetí pokračování Babovřesk, ale možná bude lepší jít na devátý večer s Jazzovou farmou. V pátek proběhne Reprezentační ples města, ale troufám si tvrdit, že více lidí bude na našem letos prvním maturitním plese. V sobotu vystoupí v Crystalu (lépe napsáno U Bílého černocha) Petr Čtvrtníček s Buzerant Quintetem.