Dicgolfové hřiště - radost i starost. Tip na podzimní prodloužený víkend. Na stojáka za muzeem.
Opět jsem včera deník nestihl, ale dnes mám už opravdu poslední prázdninový den. Zítra už najedu ve všech směrech na pracovní režim a budu se pokoušet i-noviny pravidelně zaplňovat.
Ke konci prázdnin jsem různě popojížděl. S dětmi jsme si zajeli na Malou Skálu a půjčili si na Žluté plovárně kánoe a projeli se po Jizeře do Dolánek. Tam si pronajali koloběžky a zase se vrátili zpět k autu. Je to nenáročný jednodenní výlet. Jen když to sečtete i s pizzou k obědu, těžko se dostanete pod dva tisíce korun.
Koloběžky jsou vůbec fenomén. Se synem jsme dva dny jezdili po Polabské cyklostezce na inlajnech. I tam koloběžky vedly nad ostatními dopravními prostředky. Přemýšleli jsme proč. Jestli jsou prostě levné, jiné, módní, skladnější. Pohyb na nich mi přišel ne zcela přirozený.
Na čtyři noci jsem také zabloudil k Neziderskému jezeru. Ubytoval se v Maďarsku a většinu času trávil v Rakousku. V Maďarsku jsou totiž třetinové ceny, ale v Rakousku je lepší přístup k jezeru. Jde o méně známějšího sourozence Balatonu. Voda prakticky stejná, mělčina ještě kilometr od břehu. Jen lidí daleko méně. Na plážích spousta místa. Luxusní jsou cyklostezky, jet tam bez kola nemá prakticky smysl. Dají se sice půjčit, ale tři stovky na den je docela dost za lenost převážet svá vlastní. A z Lípy je to sedm hodin střídmé jízdy. Pokud samozřejmě v Čechách neuvíznete v zácpě. Tuto cestu jsem neplánoval, ale je to můj tajný tip pro ty, co třeba přemýšlejí, kam vyrazit o prodlouženém víkendu během teplého podzimu.
Ale i Lípa má novou aktivitu. Pro mě o to příjemnější, že ji mám prakticky u vchodu do domu. Discgolf. Byl jsem doma, tak jsme se syny přihlásili na úvodní miniturnájek. „Jamky“ mají par tři a my je většinou dávali na čtyři hody, takže se mi podařilo obsadit třetí místo a mám svůj vlastní lítající talíř. Jen mám stažený zadek z toho, jak hřiště skončí. Ceduli nějaký debil počmáral v noci před oficiálním otevřením. A ty kovové koše jistě budou lákat „magnety“ vděčné za každý šroubek v kontíku. Hřiště má ještě jeden problém – pejskaře. Část hřiště vede přes louku, kde je oficiálně povolené venčení. Pejskaři si také nejprve mysleli, že koše jsou určené pro ukládání výkalů. A pro hráče není úplně nejpříjemnější, když mu disk přistane v čerstvém bobku.
Hřiště je jinak super. Nikdy jsem nevnímal, kolik mám za domem břízek. Je to hodně o pohodě, mrsknout talířem a pak se půl hodiny proplétat mezi stromy a keři a snažit se dostat se od jamky k jamce na co nejmenší počet hodů. Jen se bojím, že jsem si hned na poprvé nasadil moc vysokou laťku. Celá trasa mi hodila na GPS přesně kilometr.
Od otevření jsem tam nikoho dalšího nepotkal. Nevím, jak budou lidé ochotní běhat do íčka půjčovat si talíře. Navíc za zálohu 500 Kč. Uvidíme časem. Mám nutkání udělat v hydeparku téma a průběžně informovat o svých poznatcích.
Jak se dá trávit poslední prázdninový týden?
V kinech buď drsárny nebo animované filmy. Já bych si asi vybral Bojovníka s Jakem Gyllenhaalem. V Lesním divadle bude zítra Rumcajs, můj oblíbený dětský hrdina (samozřejmě až po Vítkovi na výletě). Ve čtvrtek vystoupí na vodním hradě Fleret. V pátek začínají v Doksech EURo hry. V pátek se uskuteční v amfiteátru Vlastivědného muzea show s názvem Na stojáka. Slíbeni jsou Iva Pazderková, Josef Polášek a Ester Kočičková. Ve Skalici se milovníci přirody sejdou na další Noci pro netopýry. V sobotu jsou v Brništi Dožínky.