Letošní parlamentní volby skončily. Dovolil jsem si na závěr do svého řadového deníku napsat pět plusů a pět minusů, které přinesly.
Plusy voleb
1. Českolipsko má v parlamentu tři poslance
Může mě těšit, že jsem měl dobrý odhad, neboť právě těmto třem jsem přidělil nejvyšší kurz v jednom z volebních deníků. I když všichni tři to měli tak trochu o vous. Cyril Zapletal jen těsně přeskočil pětiprocentní hranici preferenčních hlasů. Kdyby se tak nestalo, šel by před něho někdo jiný. Věci veřejné a KSČM překročily desetiprocentní hranici, což je v našem kraji hranice volitelnosti. Nemůžu tvrdit, že jsem nadšený právě z těchto tří poslanců. Všichni tři mají své osobní plusy a minusy. Cyril Zapletal je pro mě prostě Pražanem, který k nám na sever byl více méně dosazen. Na druhou stranu: má zde svou kancelář a vždy on nebo jeho asistent reagovali na mé dotazy. A představte si, že by nás zastupoval Michal Kraus, to bychom byli ostudou republiky. Marie Nedvědová je velice sdílná, jak jsem se přesvědčil u rozhovorů, neváhá zastupovat třeba nájemníky domů na Severu, je skutečná Českolipanda. Negativem je, že jde o kovanou komunistku, byť ze strany formálně vystoupila. S Petrem Skokanem mám několik problémů. I přes sliby je občas nemožné z něho dostat odpovědi na cokoliv, viz současné volby. Také je pro mě takovým místním dinosaurem. Má ale i své klady - přes všechnu, většinou anonymní kritiku, si myslím, že je českolipským patriotem. Také donedávna byl skutečnou osobností, ať už jako starosta nebo hejtman. Třeba mu zisk mandátu dodá sebedůvěru ztracenou po senátních volbách a zase bude skutečným lídrem.
2. Odstoupil Jiří Paroubek
Nemyslím si to proto, že bych byl nějaký vyhraněný pravičák, jak se mi zde snaží někdo podsouvat (když zrovna nejsem zakuklený komunista, zelený, Skokanův poskok, posluhovač landsmanšaftu) . Kdysi jsem sociální demokracii i volil, v dobách Špidly. Je mi ale naprosto proti srsti Paroubkova rétorika. Vadí mi to rozškatulkování lidí na staré a mladé, obyčejné a neobyčejné, chudé a bohaté. Vadí mi, že v jeho podání se socialistická politika scvrkla do jeho ega. Boj za třicetikorunové poplatky byl nadřazen nad skutečně zásadní témata. Po ústupu Mirka Topolánka a Jiřího Paroubka doufám, že dojde ke zkulturnění politické scény, že místo podpásových výpadů uslyším (občas) i věcnou argumentaci.
3. Kroužkování
Jako pozitivní se ukázala na první pohled kosmetická změna volebního zákona o možnosti kroužkovat na kandidátkách čtyři kandidáty a snížení počtu procent potřebných k přeskočení lídrů ze sedmi na pět procent. Důsledkem je jedna z největších změn parlamentu od vzniku samostatné České republiky. Pokud však nedojde i ke změně politického klimatu, hrozí, že občané budou ve výsledku politikou znechuceni ještě více než před volbami.
4. Nedošlo k patu
Nezastírám, že jsem tentokrát fandil pravici, ale domnívám jsem se, že by bylo stále lepší, aby vyhrála levice, než aby došlo k volebnímu patu, kterého jsme byli svědky po minulých volbách. Očekávám, jako konec konců skoro všichni, že vznikne koalice ODS, TOP 09 a Věcí veřejných. Dva menší subjekty už sice předkládají podmínky, ale žádné z nich mi zatím nepřišly vyděračské (na rozdíl od těch, které avizovaly už před volbami sociální demokracie a komunistická strana).
5. Komunisté bez vlivu
Pochybuji, že se v příštích čtyřech letech bude nějak s touto stranou počítat. Nikdo ji nebude potřebovat. Neuvidíme Filipa, jak vede zasedání sněmovny, nebudou k nim do klubu lézt s prosíkem budoucí kandidáti na prezidenta. A opět jim ubylo voličů. Nejsem ale pro jejich rušení. Jejich ideologie je sice scestná, ale v demokracii by měli dostat šanci všichni voliči. Dokud nebudou volat po ozbrojeném převratu, ať si klidně dožívají.
Minusy voleb
1. Absence Zelených a lidovců v parlamentu
Přestože už tady zase řada diskutujících vykřikuje, jak Zelení dostali právem na zadek, myslím si, že ve skutečně vyspělé evropské společnosti mají v politice své místo. Jejich požadavky jsou legitimní, určitě legitimnější než komunistů. Často se jim přisuzuje něco, třeba podpora fotovoltaiky, co ve skutečnosti prosadil někdo jiný. Na to jejich poslanci skutečně nemohli stačit. Já bych jim vyčítal spíše to, že ani v pár poslancích nedokázali vydržet pospolu. Jen co zacítili koryta, chovali se jako poslanci jiných stran a na své předvolební plány hodně zapomínali. Lidovci jsou jinou kapitolou. Mně se na nich třeba líbilo, že byli vždy schopní kompromisů a díky tomu fungovat jako stabilizátor mnoha vlád. Jiní jim to ale naopak vyčítají, že jsou kam vítr, tam plášť. Ublížilo jim mnoho věcí: dočasná nečitelnost, minimální podpora na západě republiky, profláknutý Svoboda, předvolební průzkumy i odchod části poslanců do TOP 09.
2. Volební účast
Abych se přiznal, nechápu, že přes všechny ty mobilizace a proklamace nakonec k volbám nepřišlo skoro 40 procent voličů. Mám i dost známých, kteří k volbám nešli. Jsou politikou zhnusení, připadá jim, že je jedno, kdo tam sedí, za všech vlád se jim dařilo stejně dobře či špatně. U někoho je to protest, u někoho rezignace, u jiných zase nezájem o věci veřejné (je tam malé v). Zajímavé je, že v tom, tolikrát před volbami skloňovaném, Řecku, jsou volby povinné. U nás ne, takže mě to sice mrzí, ale jsem dalek někomu neúčast ve volbách vyčítat.
3. Vítězství populismu
Stejně tak mě mrzí, že letošní volby nebyly ani tak o programech jako spíše o populistických prohlášeních. Vedla v tom sociální demokracie - a ta, přestože se o ní moc nemluví, je číselně vyjádřeno vítězem voleb. Za populistickou stranu považuji i Věci veřejné a jen doufám, že jsem se mýlil. Strany s klasickým ideologickým programem z části propadly. V parlamentu tak jsou dvě nečitelné strany, jimž dělají šéfy spíše maskoti než vizionáři.
4. Předvolební průzkumy
O výsledcích voleb rozhodly z velké části předvolební průzkumy. Ty dostaly do parlamentu nové strany a pohřbily některé jiné. Nakonec se však ukázalo, že odhady některých renomovaných agentur se sekly u některých stran o více než devět procent. Opět je to o tom, že v současném pojetí demokracie nesoupeří ideologie, myšlenky a řešení, ale marketingoví odborníci.
5. Celá kampaň
Řada stran si přizvala k organizování kampaně zahraniční poradce, kteří zřejmě přinesli nové prvky, ne vždy fungující v českém prostředí. Hlavně byla kampaň příliš dlouhá. Vyčerpávající nejen pro stranické pokladny, ale i pro běžné občany. I to může být jeden z důvodů, proč se z velké skupiny občanů voliči nestali.
Budu samozřejmě rád, když v diskusi vyjádříte svůj názor.