Jak to bylo s Nepilvodou? A jak s Babišem? Petr Menš v litoměřické galerii. Po stopách Bohuslava Reynka i Leopolda Hilsnera. Nechte si číst od starostky.
Pondělí
Nenechal jsem si ujít tradiční prvomájové představení Divadelního spolku Havlíček Zákupy, premiéru frašky s názvem Jak to bylo s Nepilvodou?
Tento víkend s ní budou soutěžit v Josefově Dole a bude to ještě fuška. Podle Jirky Šimka, šéfa sboru, se nestíhali scházet, co chvíli někoho něco trápilo, jedna z hereček chvíli před představením nevěděla, jestli se narovná. Ale o to to bylo lepší! Bavil jsem se, samozřejmě nejen v okamžiku, kdy se na scéně objevil policista dříve než mrtvola. Mirek Izera půlku představení hrál zdánlivě mrtvého manžela, jeho žena a tchýně se těšily na dědictví, služkám chyběl jeho osobní, až intimní přístup. Situační klasika.
Úterý
Minule jsem upozorňoval na novou knihu Magdy Jogheeové, dnes si dovolím upozornit na další počin jedné z obětí mé Štafety. Petr Menš bydlí sice asi sto metrů za hranicemi českolipského okresu, ale na Českolipsku řadu let působí. Štafetu si můžete přečíst zde a do června můžete navštívit jeho výstavu v Severočeské galerii v Litoměřicích.
Středa
To snad ani nejde nekomentovat dění na celostátní úrovni. Největší zlo porevoluční politiky si nedalo pozor a nechalo uniknout dva odposlechy. Což o to, první jsem vzal ještě v pohodě. Takhle sprostě o lidech sice mluvím málokdy, ale občas bych se za nahrávku nějakého komentáře také musel stydět. Více mě vyděsila nahrávka druhá. Každému bylo jasné, že média úkoluje, ale chyběl důkaz. Lže v tomto punktu a zřejmě lže úplně o všem – StB, Čapím hnízdě, dluhopisech.
Hele, Zdeňku Ježáku, necítíš se trochu zneužitej? Nebylo by normální tu šaškárnu rozpustit, než se stane něco ještě horšího?
Čtvrtek
Jasně, ještě jsem zapomněl na Peltu.
A taky se Zeman otočil zády k Sobotkovi. Upřímně, nevím, jestli chtěl být neuctivý, anebo už je tak senilní, že ani nevěděl, kde zrovna je.
Já čtvrteční odpoledne trávil na gynekologické besedě. Pořádali jsme ji na škole v rámci projektu TechUp. Přednášejícím byl MUDr. Jakub Neumayer. Začali jsme v půl třetí a většina učitelů vydržela až do šesti. Moderní trendy v antikoncepci, prevence ženských chorob, péče o těhotné. Bylo potřeba oprášit si znalosti, abychom nevykládali dětem o dávno překonaných vlastních zkušenostech apod. Podle některých evaluačních dotazníků šlo o nejlepší přednášku za tři roky.
Připomínám, že Kuba Neumayer je ten třicátník, co hraje na Pašijích Ježíše a také na basu v punkové kapele Pupíček.
Pátek
Tradičně odjíždím v tomto termínu na Vysočinu. Mírné kopečky, stovky zapomenutých vesnic, sakrální památky. Problémem je jen se z Lípy dostat. Vlaky mají výluky na Doksy, Zákupy i Úštěk. Autem se stojí před Mladou Boleslaví, do Mimoně se objíždí skoro přes Mělník. Naštěstí aspoň Děčínská vypadá zprovozněně.
Když jsem vyjížděl, ukazovala mi navigace, že budu v cíli kolem sedmé. Předem jsem vzdal jakýkoliv pokus na využití dálnice D1. Nakonec jsem uvízl za Poděbrady. S každým rozsvícením semaforu odjelo sedm až deset aut, pak se dlouho nic nedělo, aby po několika minutách projelo několik aut v protisměru. Mezitím však od dálnice sjelo několik kamiónů, které se chtěly nacpat mezi čekající.
A to jsem si říkal, že loňské léto bylo na silnicích to nejhorší.
Sobota
Cílem se stala obec Polná, jejímž nejslavnějším rodákem je Leopold Hilsner, Žid, který byl odsouzen za vraždu Anežky Hrůzové. Mně šlo samozřejmě o kešky, na náměstí začínají tři wheriga, jedna multikeš je věnovaná právě Hilsneriádě. A tak jsem si obešel rybník Peklo, navštívil hrad, vylezl na kopec Kateřinov, prohlédl si synagogu s výstavou věnovanou Hilsneriádě, dal si pivo v hospodě U Hilsnerů, odlovil keš u pivovaru, v němž trávil dětství Bohumil Hrabal. Celý den bylo co dělat. Určitě mohu doporučit.
Po válce se do Polné vrátili tři Židé (žilo jich tu původně přes 700). Ze synagogy vznikl za komunistů sklad, postupně chátrala, až se jí propadla střecha a chystala se její demolice.
Ukázky z dobového tisku. V mnohém připomínají současné diskuse v internetových zpravodajských serverech. Za posraný život Čechů zřejmě vždy mohl někdo jiný - na přelomu devaténáctého a dvacátého století Židi, dnes uprchlíci, muslimové a úředníci v Bruselu.
Zde byla zavražděna Anežka Hrůzová. Kým? To se asi nikdy nedozvíme.
Neděle
Na sérii keší jsem vyrazil do okolí Svatého Kříže (vesnička jižně od Havlíčkova Brodu). Šňůra byla věnovaná křížkům v okolí, ale protnula naučnou stezku vedoucí po stopách Bohuslava Reynka. Viděl jsem tak jeho rodiště v Petrkově i hrob ve Svatém Kříži. Připomínám, že v Lípě máme Reynkovo knihkupectví, o kterém si bohužel ještě dost Českolipanů myslí, že ho vlastní pan Reynek.
A když už jsem deník natáhl do pondělí, upozorním na dvě akce, které chci navštívit. Ve středu se koná tradiční Noc literatury. Pět čtenářů pěti knih na pěti místech. Tahákem je určitě Romana Žatecká, která bude na radnici představovat knihu Karine Tuil s názvem Bezstarostnost.
V sobotu se koná už třináctý ročník turistické pochodu šKRPÁL.