Štafeta: Vojtěch Bláha

Verze pro tisk |

Extrémní běžec Martin Bláha (článek zde), předal pomyslný štafetový kolík svému synovi Vojtěchovi, jednomu z nejnadějnějších bikerů v Česku. Vojta se věnuje disciplíně zvané enduro.

Potřeboval bych nejprve čtenářům vysvětlit, jak se enduro liší od jiných cyklistických disciplín. Pokusíš se o to?

V enduru se narozdíl od crosscountry či maratonu nezávodí na celé trati, ale jen na vybraných úsecích tzv. rychlostních zkouškách (RZ). Ty jsou obvykle z kopce v terénu. Zbytek trasy kromě RZ je neměřený a závodník se obvykle jen musí dostavit na start RZ v nějakém limitu.

Jede se jen na čas nebo je to trochu krasobruslení?

Pouze na čas. Styl jedině pro respekt od kámošů.

Jak závod vypadá? Kolik je kol, kolik rychlostních zkoušek apod?

Většinou se jedná o okruh cca 20 – 50 km, kde je 3 – 8 rychlostních zkoušek. Převýšení se hodně liší podle lokality.

Proč ses rozhodl právě pro enduro?

Je to disciplína, která v podstatě kopíruje to, co mě baví dělat na kole - jet si na výlet po kopcích a ve sjezdech to držet v plným.

Zkoušel jsi i nějaké jiné disciplíny?

Ano, jel jsem párkrát místní známý MTB maraton Malevil Cup, který má mimochodem nádhernou trasu. Dále jsem zkoušel úplně nový formát závodů na gravel kolech, což mě také moc bavilo, ale enduro je pro mě nejvíc.

Tak to, prosím, také rozveď. Co jsou gravel kola?

Gravel kola jsou v podstatě krosová kola (na kterých se jezdí cykloros) akorát mají trochu širší pláště, takže lépe žehlí mírné nerovnosti a lépe se na nich zatáčí. Formát gravel závodů se hodně odvíjí taky od endura ve smyslu měřených úseků a pohodových transferů.

Jaká je momentálně v Česku konkurence? Myslím v enduru.

Myslím si, že velmi dobrá. Chlapi v elitě jsou schopni tempa do TOP 20 na světové úrovni, čímž myslím umístění v jednotlivých RZ. To už je solidní rychlost a takových lidí je v česku kolem pěti určitě, takže podium se i v česku rozhodně počítá.

Jak hodně je enduro populární jinde v Evropě nebo ve světě?

V Česku jsou tyhle závody celkem populární, největší akce mají i přes 500 účastníků a řekl bych, že zájem ještě stále stoupá. V okolních zemích je to podobné a v rámci Evropy kraluje Francie a Itálie, kde enduro jezdí opravdu hodně lidí. Ve světě je nejvýraznější asi Kanada, kde je tento styl ježdění na kole pro lidi asi stejně obvyklý jako ježdění v zimě na lyžích.

Jak vypadá v Česku systém soutěží? Existuje nějaký žebříček? Pokud ano, jak si v něm stojíš?

V Česku existuje Enduro serie, která je považovaná za takový národní pohár se šesti závody za sezonu a celkovým hodnocením. Tam jsem první v kategorii do 21 let a sedmý v elitě. V posledních letech se ještě objevilo mistrovství ČR, což je jednorázový závod rozhodující o mistrovi republiky, kde jsem byl třetí v elitní kategorii.

Jezdíš na závody i do zahraničí?

Ano, objíždím celý světový pohár. V roce 2018 jsem se podíval do Kolumbie, Chile, Francie, Itálie, Slovinska a letos se začíná v březnu na Novém Zélandu.

A ve světovém poháru si v roce 2018 dopadl jak?

Dojel jsem na 9. místě v U21.

Jeden závod je jen víkendová záležitost nebo třeba týdenní?

Na evropských a českých závodech se to stihne o víkendu, ale na světovém poháru je třeba závodu věnovat 4–5 dní (nepočítám cestování).

Je mezi enduráky dobrá parta? Jezdí se mimo závod třeba někam do terénu na společný výjezd? Na mě to trochu působí jako atmosféra mezi snowboardisty, než se dostali na olympiádu.

Jo, rozhodně je to uvolněnější než někde na crosscountry. Zároveň nás v ČR není zas tak moc, takže se navzájem i dost známe a jezdí se hodně i mimo závody. Hodně časté jsou pak i takové malé soukromé závody s improvizovanou časomírou a dobrou partou.

Někde jsem četl, že jedním z důvodů toho, proč fanoušci tohoto sportu moc nejezdí závody, je vysoké startovné. V jakých cenách se startovné pohybuje?

To si nemyslím, v Čechách je startovné okolo 400 korun, což mi připadá oproti třeba běžeckým závodům velmi přívětivé. V zahraničí je to horší, ale s tím jde také kvalita celého závodu výš. Světový pohár je nejdražší, ale tam je to asi pochopitelné. A taky není pro každého.

Je enduro celkově hodně nákladným sportem?

Z hlediska vybavení celkem ano. Kolo, na kterém se dá kvalitně objet závod, se dá koupit tak od čtyřiceti tisíc (jeté určitě míň). Všechno ostatní pak závisí spíš na závodech, které si člověk vybere. Jak jsou daleko a kolik je startovné.

Jsou v enduru i nějaké jiné kategorie než věkové. Třeba co se týká vybavení, kol?

Většinou jsou kategorie do 21 let, ELITE a masters 40+ (muži / ženy). Některé menší závody mají ale kategorií více a některé třeba jen jednu. V etapových závodech se občas objevuje i kategorie maraton, kde je limitace zdvihu kola do 120 mm.

V jednom rozhovoru jsi děkoval své fyzioterapeutce, že tě dala dohromady. Jak se s pády vyrovnáváš? Kde máš pud sebezáchovy?

Jo, moje fyzioterapeutka je nejlepší! S pády se vyrovnávám celkem dobře, dokud si něco nezlomím, potom mě rekonvalescence celkem psychicky ničí. Nesnáším být neaktivní a nikam se neposouvat. Pud sebezáchovy mám určitě. Většinu krizových situací už jsem někdy na kole řešil, a tak jsem asi klidnější, něž normální člověk, ale existují skoky nebo pasáže, kterých se bojím.

Čeho se teda bojíš.

Tak třeba na vozíčku bych nikdy skončit nechtěl, ale nemyslím si, že to člověk dokáže úplně ovlivnit. Dost hraje roli i náhoda, a tak se tím zbytečně nestraším.

Je pádů v enduru hodně? Jaké bezpečnostní prvky jsou povinné?

Celkem ano, ale většinou se nic nestane, vážnější pády jsou ojedinělé. Většinou je povinný páteřák, integrální helma a kolenní chrániče.

Z rozhovoru s tvým tátou jsem pochopil, že tě hodně podporuje. Bylo složité ho přesvědčit?

Rozhodně nebylo. V období puberty, kdy jsem se o kolo začal víc zajímat, mě rodiče začali podporovat hodně a sami od sebe. Myslím, že byli rádi, že sportuju a nepotloukám se někde s cigárem v puse, a chtěli, abych u toho vydržel.

Chodil jsi na gymnázium v Liberci. Co děláš nyní?

Aktuálně studuji na Technické univerzitě v Liberci obor tělocvik a angličtina se zaměřením na vzdělávání.

Takže budeš jednou můj kolega. Chystáš se opravdu učit?

Spíš ne, studium mám jako zadní vrátka, kdyby se mi nepodařilo se prosadit nebo v případě úrazu třeba. Ale pokud to tak dopadne, asi by mě učitelství docela bavilo.

Dá se ježděním endura i nějak živit? Myslím ať už jako sportovec nebo třeba trenér?

Rozhodně ano. U nás je takových lidí jen pár, ale v zahraničí je to mnohem lepší a existuje mnoho profesionálních jezdců.

Do našeho kraje ses přistěhoval z Prahy. Bylo těžké si na naše Sudety zvyknout?

Vůbec ne, jezdili jsme sem na chalupu už odjakživa, takže se mi jen vlastně proměnil život v permanentní víkend a najednou jsem mohl dělat všechny ty super věci, na které jsem se vždycky těšil i ve všední dny.

Píšu si deník, ve kterém na mě každý den čeká jedna otázka. Dnes tam zrovna je: Jak si představuješ svůj život za pět let? Jak si představuješ svůj život za pět let? Ať už jde o kola nebo i to ostatní.

Přál bych si, aby se všichni v mém okolí, včetně mě, těšili dobrému zdraví. Chtěl bych být profesionálním cyklistou - bikerem, případně si někde přivydělávat, mít hotovou vysokou školu a bydlet se svou dívkou.

Nahoru