Štafeta: Stela Hoskovcová

Verze pro tisk |

Jiří Gottlieber mě zařadil do výběru lidí, kterých se zeptal na jejich největší kulturní zážitek roku (zde).

V případě hudebního prožitku jsem vybral Školy rocku, které pořádá Tomáš Hoskovec s několika současnými i bývalými studenty. Jde o inkubátor, ze kterého možná něco vzejde a možná také ne. Pod nenápadným dohledem vyučujícího vznikla v naší škole zkušebna, z níž ladění zní, když jdu do práce i když jdu z ní. Vyvrcholením pak jsou koncerty, které bývají v různých prostorách České Lípy.

Když jsem začal přemýšlet o tom, že bych Školy rocku zpopularizoval, byl Tomáš zrovna zaneprázdněný akcemi kolem Lingers.on (jeho další hudební projekt). Zeptal jsem se ho, kdo mi o Škole může říct víc. Nabídl mi svou dceru Stelu. Ta je samozřejmě na začátku kariéry, nejen hudební, takže šlo trochu o typ rozhovoru, kterému by se dalo říkat „těžký porod“.

Pozvánka na historicky první Školu rocku

Já tě chci zneužít, abys popsala život v muzikantské rodině. Ve kterých kapelách nyní hraješ a jak vznikly?

Táta začal hrát na kytaru ještě dlouho před tím, než jsme se se ségrou narodily, vlastně taky na střední, takže je pro nás úplně normální každý den intenzivně slýchat kytaru. A v posledních letech se ke kytaře pomalu přidávají další nástroje - ségřiny housle, moje kytara, náš klavír. Je fakt, že ticho u nás moc není. Teď hraju ve dvou kapelách. Bewild – tato vznikla v dubnu 2017 a docela náhodou. Táta tou dobou od města získal první dotaci na klub a od školy místnost, starý sklad knížek, na zkušebnu, a tak se koupil základ - bicí, mix a bedny. No a pak přišel Filip Štětina (klávesy) se Zuzkou Ježkovou (zpěv), kteří ještě s Jirkou Hylmarem (kytara) a Honzou Plíhalem (původně kytara) měli vizi kapely a zeptali se, jestli táta neví o někom, kdo hraje na basu a bicí. Tak dohodil původně na basu, mě a Tomáše Kytku na bicí. A pak jsme se poprvé sešli, vlastně seznámili, dohodli se, že nakonec budu hrát já na kytaru a Honza na basu. A něco si zahráli... a za měsíc měli první koncert U Bílýho černocha. Myslím, že to bylo to nejlepší, co se mohlo stát, aby to začalo šlapat. Ještě hraju asi od února 2018 s Eggstraw. Nejdřív jsme s Filipem (bicí) Káju Lackovou (zpěv) jenom doprovázeli, ale potom nám ukázala i svoje písničky, a ještě s Honzou (basa) a Domčou Janouchem (klávesy) jsme se do toho pustili jako kapela.

Bewild

A co mamka? Posledně se mě na koncertě ptala, jestli poznám, když někdo zpívá falešně. Ta není nijak zainteresovaná?

Mamka nás všechny ve všem moc podporuje. A i když sama na nic nehraje, myslím, že ráda, nejen nás, poslouchá. Chodí na všechny Školy rocku, a i když tvrdí, že nemá hudební sluch, ráda se hezky označuje za ‚nekritickou obdivovatelku‘. Je to pro mě hodně důležitý, tahle podpora ze strany mamky, vlastně obou rodičů.

A ty jsi chodila normálně do ZUŠky?

Chodila jsem dlouhý roky na zobcovou flétnu a potom asi rok na klavír, plus na hudební nauku. A fakt mě to nebavilo. Teď zpětně si říkám, že je škoda, že tomu třeba nerozumím trochu víc, že se tomu nevěnuju dýl, ale nějaký základy a základní pojmy mi ta ZUŠka dala. Ale vidím, že to vlastně jde i bez toho. To je o člověku, a mně ZUŠka prostě jenom nesedla. Když jsem byla malá a všichni mi říkali, že to všechno dělat ‚musím‘… malýmu dítěti se do toho nebude chtít, když 'musí'. Tak jsem do ZUŠky chodit přestala a ke všemu se vrátila až o několik let později, možná i proto, že mi to začalo chybět, a začala jsem si hrát sama pro sebe, svým tempem, to, co jsem chtěla, a hlavně to celý začala dělat tak, aby to bavilo mě.

Popiš mi, jak celá Škola rocku začala. Já to sledoval jen zpovzdálí svého kabinetu. I když je možné, že jsem byl na vůbec prvním koncertě U Bílýho černocha.

Tak kde začít? Když taťka v roce 2015 nastoupil, zjistil, že na gympl chodí hodně lidí, co právě dochází do ZUŠky, a když nechodí do ZUŠky, tak si hraje jen doma. Vzhledem k tomu, že měl na střední taky kapelu, se kterou hráli na čajích o páté, rozhodl se, že by bylo hezký všechny tyhle lidi nějak v jejich tvoření podpořit. A jak už jsem psala, začalo to vyzískáním starého skladu knížek někdy na přelomu roků 2016 a 2017, který jsme samozřejmě museli nejdřív trochu zvelebit - vystěhovat knížky, regály, uklidit, nalepit na zdi plata od vajíček pro lepší akustiku. Pokračovalo to prvním příspěvkem od města na základní vybavení, pak přišel první koncert a už to jelo.

Eggstraw

Kolik se vás ve zkušebně za ty tři roky vystřídalo? A kolik vzniklo kapel?

Něco mezi 35 - 40 lidmi, řekla bych. A vzniklo pět aktivně hrajících kapel - Bewild, Decadent Harmony, Eggstraw, LateToFate, Maniodepresivní Makaci. Helicopter vlastně existovali už před tím. S tím, že někteří se už osamostatnili a někteří se scházet teprve začínají - mám na mysli letošní prváky.

Lukáš Janeček (moderoval koncerty v Cascadě)

Překvapila mě kapela LateToFate. Má hodně mezinárodní složení. Dnes se hodně mluví, i u nás v novinách, o multikulturnosti České Lípy. Prozraď mi něco o skladbě této kapely a jak jim to šlape.

LateToFate, nejsem si úplně jistá, kdy přesně se začali scházet, ale je to banda, co spolu poprvé zahrála na březnovém koncertu minulý rok v Cascadě. Řekla bych, že od tý doby sklízí velký úspěch a musím říct, že jsem si je zamilovala i já. Jak už jste říkal, mají docela neobvyklé složení a to hlavně díky zpěvákovi Zakimu (celým jménem Zakaria Jawich) ze Sýrie, který se ale bude v blízké době nejspíš vracet. Žádné bližší informace nemám. Dál základní sestavu tvoří Matěj Lang - kytara, Vojta Novák - basa, Soto (Sodkherlen Ulzii-Orshikh) - bicí, Pája Kratochvílová - klávesy a od začátku tohohle školního roku i Klárka Stratilová - kytara. Všichni kromě právě Klárky chodí do druháku, Klárka přišla teď do prváku. Jinak hrají rock, a jsou boží. Určitě jedna z mých nejoblíbenějších kapel na Školách rocku.

LateToFate

Tak se vrátíme ke tvým kapelám. Mě vždy hrozně zajímalo, jak se skládá hudba a píšou texty. Jak je to u vás? Jak probíhá tahle část vzniku skladby?

Teď zrovna mi přijde, že máme s Bewild tvořivý období. Bezvadně se doplňujem a padaj z nás fakt dobrý nápady. Ťukám, abych to nezakřikla. U nás to vypadá tak, že si to někdo složí doma a pak si to ukážeme na zkoušce, zahrajeme si to...  Ale pořád to je jenom kostra tý písničky, který teprve dáme formu. A pak člověk musí cvičit a vypilovat to... Z žádnejch not nehrajeme. Pamatujeme si to, nebo to máme někde nahraný. Když děláme novou věc, a ještě to nemáme zažitý, máme sepsaný akordy.

Píšete jen texty o lásce nebo hledáte i jiná témata?

Jo, o lásce je většina. Ono je to fakt nejjednodušší. Každopádně se snažíme psát i o něčem jiným, ale určitě si nedáváme až tolik záležet na tom, aby ty texty byly nějak ‚hluboký‘, nebo k zamyšlení. Spíš jde o to, že ten text stejně lidi na koncertě moc nevnímají, na to tam ani není moc prostoru. 

Hodně kapel se po odchodu z gymplu rozpadne. Ale jsou i takové, které vydržely. Jakou myslíš, že máte naději patřit do té druhé skupiny?

Často nad tím přemýšlím a fakt bych si to přála, ale to ukáže až ten čas. Nikdo nevíme, jak to nakonec bude.

Helicopter

Co chtějí členové tvé kapely dále dělat.

Na bubny nám hrál Tomáš Kytka, ten nás ale opustil, vzhledem k tomu, že maturoval už loni a teď je na vejšce, peďáku - fyzika, hudba, v Hradci. Zuzka chce zkusit psychologii, Filip s Jirkou práva, Honza na ČVÚT, no a já mám ještě chvíli čas. Ale ty práva by byly hezký.

 

A jak si představuješ, že bude pokračovat tvá hudební kariéra?

Živit se tím nechci. Chci, aby to pro mě zůstalo uvolněním, koníčkem, útěkem od věcí, co ‚musím‘. Zlepšovat se chci, samozřejmě, i dál třeba hrát s kapelou, ale to je všechno.

A jak bude letos pokračovat projekt Školy rocku? Máte už plány?

Asi bychom chtěli zase zkusit nějaký nový prostor, na chvíli se z Nebe přesunout jinam, až bude teplo možná i ven. Nebudu ještě nic prozrazovat, nic není jistý. V lednu, hlavně kvůli pololetnímu vysvědčení, koncert nechystáme, ale přemýšlíme teď, jak sesynchronizovat první termín s právě započatou plesovou sezónou, ale myslím, že se můžete těšit někdy na konci února, nebo na začátku března, žádný pevný termín nemáme. Trochu ve větší nebo prostě v pozměněné podobě, přemýšlíme nad červnovou "předprázdninovou" Školou rocku, ale je leden, bůh ví, jak to nakonec bude.

Nahoru