Štafeta: Pavlína Kašparová

Verze pro tisk |

Baví mě mezi studenty objevovat budoucí talenty a pak sledovat jejich kariéru. I proto jsem už před několik týdny nabádal Lucku Stratilovou, aby se snažila udržet jednu větev Štafety u nás ve škole. Odkázala mě na Pavlínu Kašparovou, která před více než rokem zkoušela štěstí jako komentátorka i-novin. Po čase jí došel dech, takže je jasné, kam směřovala má první otázka.

Nedá mi to. Proč skočily tvé pravidelné příspěvky na i-novinách?

Musím se přiznat, že vlastně ani nevím přesný důvod. Je možné, že za tím stálo to, že se mi tehdy moc nedařilo ve škole a chtěla jsem celý svůj volný čas věnovat tomu, abych se zlepšila. Nechtěla jsem pravděpodobně dělat nic, u čeho bych měla pocit, že je to navíc. Měla bych se raději učit. Skloubit školu a koníčky pro mě bylo těžké vždy. Často mě to ale mrzí a psaní bych se chtěla věnovat i v budoucnu. Mezi mými přihláškami na vysoké školy jsou kromě jiného i přihlášky na obory jako bohemistika či žurnalistka, takže je možné, že v brzké době psaní zase rozjedu. Momentálně je však mojí prioritou maturita.

Jak se ti líbí novinařina, jak se nyní provozuje? Dám příklad. Napíšu pozitivní článek o nějakém zajímavém člověku z České Lípy. Věnuji tomu třeba průběžně deset hodin. Čtenost průměrná. Vydám pár fotek z bouračky, deset minut práce. Čtenost trhá rekordy.

Podle mě to takhle fungovalo vždy a není to jen otázka dnešní doby. Vysvětlení toho, proč jsou tyhle zprávy populární, podle mě existuje více. Lidé mají sklony číst senzace a černé kroniky podle mě jednak z toho důvodu, že jsou vyčerpaní každodenními životními starostmi a světem kolem nich a bulvár a černá kronika, přiznejme si, nespotřebují příliš soustředění. Po nějakém tom pozorování mi také připadá, že část čtenářů tohoto typu zpráv může být naštvaná a zklamaná dnešními poměry a pomocí těchto zpráv se schválně utvrzují v tom, že svět je špatné místo, na silnicích číhá nebezpečí, politici kradou a letadla často padají. Zprávu o bouračce si taky přečtu. To, že si přečtu jenom to, kde byla a jak vypadá momentální situace na místě, abych se případně vyhnula kolonám, ale už se nezajímám o to, kolik lidí tam zemřelo a kolik dětí za sebou zanechali, je moje osobní volba.

Na kolik vysokých škol a jaké se teda hlásíš?

Celkem pět. Kromě výše zmiňované bohemistiky a žurnalistiky se jedná o politologické obory. Všechny jsou shodou okolností na Karlově univerzitě.

A co je první volba?

Nejvíc usiluji o přijetí na Teritoriální studia na Fakultě sociálních věd.

To jsou názvy ... co se studuje na teritoriálních studiích?

V podstatě jde o pochopení souvislostí ve světě na základě dějin a geografie. Také se zde vyučují jazyky a základní společenskovědní disciplíny.

A ty sis vybrala který konkrétní obor?

Teritoriální studia jsou obor, který obsahuje toto vše.

Já jsem na to moc exaktní. Proč nejdeš studovat něco, co má logiku?

Kdyby to podle mě nemělo logiku, tak to studovat nechci. Diplomaty, velvyslance a další odborníky, které z tohoto oboru vycházejí, svět prostě potřebuje.

To jen rýpám. V kolika letech ses začala o politiku zajímat?

U nás bylo tohle téma hodně probíráno od malička, od malička u nás jela ČT24 a na stole byly nějaké noviny. Aktivně to však začalo v nějakých šestnácti, kdy jsem jela na první vzdělávací projekt od Mladých občanů, kterých jsem teď součástí.

Můžeme Mladé občany v několika otázkách a odpovědích představit? Jak se k tobě dostala první informace?

Mladí občané jsou spolek mladých lidí, které zajímá svět kolem nich a chtějí myšlenku zájmu a občanské aktivity šířit i kolem sebe. První informaci jsem dostala od svého kamaráda Vojtěcha Svobody, který se stal členem přede mnou a zároveň svojí občanskou angažovanost dotáhl tak daleko, že loni kandidoval do zastupitelstva za Živou Lípu.

Jak vypadá konkrétní činnost Mladých občanů?

V současnosti je nás přes 60, což je celkem velká parta lidí, která dělá také široké spektrum činností. Od projektů pro středoškoláky a mladé městské zastupitele po debaty. Členové našeho spolku například uspořádali vůbec první debatu s kandidáty při minulých prezidentských volbách.

Šedesát v rámci celé České republiky? Není to málo?

Nemyslím si. Když si vezmete, že jeden dílčí projekt/debatu utáhnou třeba tři až čtyři lidi, tak si pak představte, kolik jich toho dokáže šedesát. Navíc je takových organizací víc. Můžeme se navzájem spojit a podporovat.

A kdo Mladé občany zastřešuje?

Mladí občané jsou nezávislý zapsaný spolek, takže fungujeme bez politické agitace a nepatříme pod žádný korporát či jinou organizaci. Toto vše je ale snadno dohledatelné.

Někdo musel přijít s nápadem něco takového vytvořit?

Ano, to byli bratři Křížové z Krásna v Karlovarském kraji.

V čem konkrétně se nyní angažuješ ty?

Momentálně jsem součástí organizačního týmu projektu Republika, poslední součástí projektu Akademie mladých občanů, který vzdělává středoškoláky o politice na třech úrovních. Na minulých projektech se dozvídali o komunální a krajské politice, my máme za úkol pokrýt celostátní úroveň. Projekt je ani ne za měsíc, takže v týmu ladíme poslední detaily programu. Na místě se pak budu starat o účastníky. Také jsem jedním ze správců našeho Instagramu, který funguje jako důležitá součást PR. Kromě toho v současnosti pomáhám s facebookovými posty týkajícími se povědomí o EU.

Vzpomněl jsem si na svou návštěvu Bruselu, jak tam prakticky chybí čeští novináři. Na rozdíl třeba od polských, nemluvě o německých apod. Nevidíš jako průšvih, že Češi vnímají Evropský parlament a celou Unii jen prostřednictvím výkřiků politiků jako jsou třeba Okamura nebo Klaus?

Jestli v Bruselu chybí čeští novináři, to jsem upřímně nějak nezkoumala, v Česku je mnoho jiných institucí (evropské kanceláře, Evropský dům) schopných poskytnout ohledně EU validní informace. To, že lidi Klause a Okamuru poslouchají, má podle mě jádro trochu jinde, nejsou zvyklí a naučení ověřovat informace a hledět na jejich výroky kriticky.

Jako myslíš, že se běžný občan bude obtěžovat navštívit kancelář EU nebo Evropský dům? Mimochodem, byla jsi dnes na konferenci. Čeho se týkala?

To samozřejmě ne, to mají právě dělat novináři, u nás ostatních jde podle mě spíše o to ověřování informací. Byla jsem na Pražském studentském summitu, kde probíhá simulace různých mezinárodních organizací. Já byla v Radě bezpečnosti OSN

Který stát se ve vašem scénáři provinil?

Jednalo se o krizi v Jihočínském moři a v Jemenu, takže provinilých bylo určitě víc. Jak to v očích rady dopadlo, to nevím, jedná se až do zítra dopoledne.

A ty zastupuješ konkrétně nějakou zemi?

Já jsem byla Kuvajt. Teď jsem už doma, musela jsem odjet dříve.

A tento program pořádal kdo?

Asociace pro mezinárodní otázky. Už asi 24 let, což je zajímavé.

A k tomuto projektu ses dostala jak?

Myslím, že to možná byl nějaký Mladý občan. Celé je to propletené.

A nejsou všechny tyhle aktivity odtržené od reálného života?

Podle mě klíč úspěchu naší organizace tkví v tom, že to děláme rádi, srdcem, snažíme se kombinovat profesionální i přátelský přístup. Taky za tím stojí spousta dřiny, jako ale úplně za vším.

A je tajné, koho budeš ve volbách do Evropského parlamentu volit?

Přiznám se, že jsem se před volbami do EP zabývala vším možným (shromažďovali jsme fakta o EU, abychom o ní mezi mladými šířili povědomí a podnítili je jít volit a podobně), jen ne kandidáty. Budu je asi nezvykle zkoumat až na poslední chvíli. Volby jsou dokonce i po maturitě, což je úplně ideální.

Tak stručně. Proč by měli lidé volit?

Protože je naše země plnohodnotnou součástí Evropské unie. Potřebujeme ji k tomu, abychom se stávali ekonomicky silnějšími. EU ovlivňuje naše životy kolikrát více, než si uvědomujeme, a tak je důležité za nás vyslat co nejschopnější zástupce, kteří budou hájit naše zájmy a zastupovat naše postoje.

Tak mrkni na kandidáty. Vypadá to spíše jako konkurz na místa v cirkusu.

Co jsem koukala na jména, tak se určitě vybrat dá.

Tak teď, když už víš, kdo kandiduje, tak můžeš prozradit, ze kterých subjektů budeš vybírat?

Budu volit i mezi kandidáty, které obhajují svůj post. Víc neprozradím, do voleb je ještě docela daleko, někdo mě naštve, rozmyslím si to. Víte, jak to je.

Máš díky své angažovanosti náskok před svými spolužáky. Zkus si takové proroctví, jak bude vypadat politická situace v Evropě za dejme tomu deset let?

Nemyslím si, že mám až takový náskok. Spousta mých vrstevníků ví, zajímají se, a i když se třeba aktivně nezapojují, mají faktické znalosti, o kterých já si můžu nechat jen zdát.

Já si to absolutně neodvažuji tipnout. Vždyť už jen teď se v důsledku Brexitu a dalších událostí mění evropské politické klima z hodiny na hodinu. Nehledě na to, že nás čekají mezitím ještě dvoje volby do EP. Předpovědi nechám odborníkům na svém místě.

A stíháš teď kromě školy a politiky něco jiného?

Samozřejmě, já jsem úplně normální náctiletý. Na prvním místě pro mě jsou fungující vztahy, takže se snažím neochuzovat svoje kamarády, rodinu a přítele. Ráda třeba i vyrážím na kulturní akce

Byla jsi v českolipské kultuře hodně angažovaná. Co tě poslední dobou zaujalo? Když už teda nepíšeš svůj sloupek.

Přiznám se, že jsem to teď nesledovala úplně tolik, protože jsem se vždycky kulturou nabažila v jiných městech. V poslední době mě ale zaujalo, že se U Bílýho černocha bude konat slam poetry věcer, který si nechci nechat ujít.

A co tě nabažilo v jiných městech?

Teď jsem si ještě vzpomněla na přednášku Martina Hilského, na které jsem byla, ta byla skvělá. A taky přednáška europoslance Štětiny v Knihomilovi, které jsem se bohužel neúčastnila, ale musela stát za to.

Kulturně mě nabažily různé pražské výstavy, mám ráda galerii Rudolfinum a podobně, debaty, kterých jsem se účastnila, nebo třeba můj výlet do Berlína, kde muzea byla náš denní chleba, ani si je všechna nepamatuju... To je pak člověk nejen značně překulturován, ale také bez peněz.

Nahoru