Štafeta: Ondřej Víteček

Verze pro tisk |

Nabídl jsem subjektům, které kandidují v podzimních komunálních volbách, představení některých jejich kandidátů.

Ondřej Víteček se chce nechat zvolit za Piráty, výrazně se angažuje v klubu Progres či při organizaci festivalu Všudybud. Nevyhýbá se ani vystupování na pódiu nebo v ulicích města.  

Vzpomínám si na tvého spolužáka z gymnázia Janka Jiříčka. Ptal jsem se ho, jestli si hraje na indiány a on říkal, že ne, že je indián. Ty letos kandiduješ za Piráty, tak se chci zeptat, jestli si hraješ na piráta nebo jsi pirát.

Říká se, že kdo si hraje, nezlobí. Ale v podstatě ti odpovím jako Janek, já jsem pirát. Technicky od června.

Čekal jsem, kdy se vaše výrazná generace, která se angažuje v mnoha kulturních i sportovních aktivitách ve městě, začne angažovat i v politice. Co rozhodlo u tebe?

Já jsem už jednou kandidoval jako nestraník za TOP09, hned po mém návratu z Prahy do Lípy. Vždy jsem si říkal, když chceš něco změnit, běž a udělej to. Takže to byla touha po změně a protože se zároveň přirozeně snažíš formovat prostředí kolem sebe do stavu, který ti vyhovuje, tak nacházíš cesty jak to provést. U mne to byla a stále je cesta zdola přes působení v Progresu a po volbách možná cesta shora z komunální politiky.

A proč zrovna Piráti?

To je docela jednoduché, během parlamentních voleb se poměrně rychle a jasně vyprofilovali všechny strany a měl jsem poměrně jasno, za koho bych případně kandidoval, a Piráti, respektive Petr Jeník, mne oslovil jako první. Líbí se mi ten systém řízení té strany, jejich ideály a program. A to natolik, že jsem se stal členem.

Myslím, že velká část voličů si Piráty stále představuje jako lupiče. Dnes už ne na moři, ale třeba v otázce autorských práv. Jak bys ve třech větách charakterizoval politiku Pirátů?

Můžu i ve třech slovech: transparentnost, svoboda, rozum.

Před nedávnem ses oženil, pořídil sis děcko. Musel jsi své rozhodnutí kandidovat doma hodně obhajovat?

Ono se toho stalo a stane v roce 2018 i víc, například jsem změnil i zaměstnání... ale máš pravdu, doma nebyli moc nadšení, protože těch aktivit, které mám, je poměrně hodně. Snažím se tak najít nějaký kompromis. Bez podpory rodiny by to ale nešlo. Moje partnerka, Maruška, je hrdinka.

My se průběžně potkáváme od tvé puberty. Ve škole, na koncertech, v hospodě. Potřebuju tě ale čtenářům trochu představit. Vystudoval jsi českolipské gymnázium, byl jsi z mého pohledu solidní student, ale vysokoškolské studium tě nějak míjelo. Proč?

Když je člověk mladý, tak se mu může přihodit ledacos a já jsem v tu dobu možná měl příliš jiných zájmů než studium. V určité fázi studia na vysoké škole jsem si řekl dost, musíš se už zkusit prosadit v životě jinak. Nebyl jsem úplně dobrý student.

V Praze jsi také svou profesní dráhu začal. Co jsi tam dělal a proč ses po šesti letech zase vrátil zpět do České Lípy.

Měl jsem štěstí na zaměstnavatele a dostal jsem se do společnosti Seznam.cz, to mi hodně dalo. Pak jsem taky chvíli pracoval na Karlově Univerzitě v laboratoři výpočetní techniky na Filozofické fakultě, to byla zajímavá zkušenost, úplně jiný svět než v korporátu.

A ten návrat do České Lípy?

Asi mi to nikdo neuvěří, ale vrátil jsem se kvůli městu jako takovému a Progresu. Mám rád atmosféru menšího města a vyhovuje mi, že nejsem anonymní postavička usínající v metru při tři čtvrtě hodinové cestě z práce.

Tvé hlavní koníčky jsou technika a kultura. Snažíš se je spojovat?

Ano, snažím se. Každý by měl asi dělat, v čem je dobrý. V Progresu tak zajišťuju technickou stránku akcí a vymýšlím, jak by naše nápady byly proveditelné.

Co tedy děláš dnes? Myslím profesně. A zkus to čtenářům popsat srozumitelně, protože bývaly časy, kdy jsem ti vůbec nerozuměl.

Teď se snažím spravovat ERP systém  Navision pro společnost Jifeng. Tak nevím, jestli ti to pomohlo… Je to něco jako SAP nebo vlastně ještě jednodušeji takovej hoooodně složitej excel, ve kterým jsou všechna data o společnosti, díky němu společnost vyrábí, objednává materiál, skladuje a vyváží hotové výrobky.

Ke kultuře, myslím aktivně, ses dostal už na gymnáziu?

Ano, avšak ne díky gymnáziu, ale díky DKM - Divadelnímu klubu mladých. DKMko bylo skvělý, že jsi nezkoušel nějaký monology na Pohárek, ale nacvičoval jsi regulérní divadelní kus a hrál si potom pro školy. Skvělá průprava. Taková odbočka… Paní Jiřičková a hlavně pokračovatelka v tradici paní Bufková a paní Zahrádková zapálily pro herectví v Lípě pěknou řádku amatérských i profesionálních herců. Za to jim patří uznání.

Kdo byl tím, kdo tě k ní přivedl?

Například v tom divadelnickým spolku se míchaly ročníky a střední školy, byla tam spousta zajímavejch lidí jako Ondra Homola a další, které jsem ani napřímo nezažil jako Jirka Gottlieber, Petra Horváthová, ale vždy jsme věděli, co kdo dělá a inspirovali se navzájem. Chodil jsem i občas do čajovny, kde byli taky zajímaví lidé. jako Kuba König nebo třeba Brambor. Prostě jsem se najednou ocitl v prostředí, kde se kultuře nedalo vyhnout.

Jaké to bylo poprvé si stoupnout před lidi během divadelního představení?

Hrozný, já nemám moc dobrou paměť, takže se špatně učím texty, a můj největší strach je z toho, že budu mít okno.

A tréma? Já si teď vzpomněl, jak jsem měl během maturitního plesu být součástí předtančení. Kouknul jsem se dírou v oponě, viděl ty stovky lidí a chtěl raději umřít než tam vylézt. Ale pak ta euforie je obrovská…

Pokud jsi si jistý textem a máš jasnou představu o tom, jak to chceš hrát, tak tréma vlastně neexistuje. To je třeba pro mne hodně lákavý na improvizačním divadle, tam vůbec nevíš text, trému máš pořád a je tvůj přítel.

Kolik máš za sebou rolí a která tě bavila nejvíce?

Nejvíce rolí mám z NOPODě, tam jsem hrál taky Čuperu, v pohádce Aź opadá listí z dubu a to bylo skvělý, měl jsem tam i divadelního syna a součástí bylo i krátké loutkové představení.

Jsi poměrně vysoko v hierarchii festivalu Všudybud. Byl jsi už u prvního ročníku?

Ne, určitě ne. Začalo to tak, že jsem se nějak ocitl na Všudybudu 2008, který jsem celý zdokumentoval a pak v roce 2009 už jsem tahal prakťáky po klášterních zahradách.

Jak velký máš vliv na program a další věci? Co je třeba tvojí myšlenkou, která se na festivalu zhmotnila?

Na program mám  minimální vliv jen formou tipů na kapely, dramaturgii necháváme na Jirkovi Gottlieberovi s Danem Švarcem. Každý na festivalu dělá to, v čem je dobrý. Já stavím areál a vymýšlím jak co a kam zapojit, kam dát to či ono. Letos mám třeba radost, že vyšly vratné kelímky a nádherná geodome stage.

A co třeba psaní, to tě nelákalo?

Na gymplu mi někdo dal tip na Kurta Vonnegutta. Dnes ho mám celýho přečtenýho a všechno, co bych napsal, by mi připadalo nudné a ploché.

Vrátím se k té politice. Kdybys měl vybrat pět věcí, které bys chtěl v Lípě v rámci svého angažmá ovlivnit, které by to byly?

Určitě bych se chtěl podívat na to, jakým způsobem funguje kultura ve městě, velkým tématem je i veřejný prostor, určitě bych rád přispěl k vyřešení otázky divadla. Lípa má i potenciál na rozvinutí turistického ruchu a  určitě se musí zlepšit čerpání dotací nejen z EU.

A ještě jedna moje oblíbená otázka, kterou asi šoupnu všem předvolebním respondentům. Jsem mecenáš, dám ti miliardu. Jak bys ji v Lípě použil?

Na obchvat to asi nestačí, co? Pokud by to byla takováto velká částka, tak určitě zmodernizovat dopravní infrastrukturu, vodovody a kanalizaci, kde je potřeba. Pak také pořešit Kounicův dům, postavit koupaliště a divadlo a… a hádám, že už mi v tuhle chvíli mi dávno  nic nezbylo.

Fotografie jsou z archívu Ondřeje Vítečka.

Nahoru