Štafeta: Jitka Volfová

Verze pro tisk |

Jednička ANO 2011, Jitka Volfová, je i svými konkurenty považována za jednoho z favoritů říjnových komunálních voleb. Je městskou zastupitelkou, náměstkyní hejtmana, pracovala i v soukromém sektoru. Víte o ní ale něco více, než že reprezentuje stranu premiéra Babiše?

V rámci seriálu Štafeta vám představujeme některé zajímavé kandidáty.

Poslední dobou jste k vidění na velkém množství kulturních akcí. Chápu to, blíží se volby …, navíc pracovně jste přes týden v Liberci. Když byste si mohla vybrat zcela svobodně, co byste si z českolipské kulturní nabídky vybrala nejraději?

Kulturní akce navštěvuji bez ohledu na to, jestli je, nebo není před volbami. Beru je jako příjemný relax a také možnost mluvit s lidmi, které bych jinde nepotkala. Zároveň chci svojí přítomností dát najevo, že si vážím práce všech, kteří něco pro rozvoj kultury nejen v České Lípě dělají. A jsem ráda, že mohu konstatovat, že takových lidí je mezi námi hodně, často organizují kulturní akce ve svém volném čase, věnují se dětem i dospělým. Výsledkem jsou neopakovatelné zážitky, které nejen člověka pohladí na duši, ale také mu rozšíří obzory.

Není pro mě lehké jmenovat nějakou konkrétní českolipskou akci, skoro každá má něco do sebe. Každoročně se těším na Mezinárodní hudební festival Lípa Musica. Ráda zajdu do divadla a na akce českolipské městské knihovny. Nesmím také zapomenout na koncerty a povídání v kostele Československé církve husitské v městském parku. Samostatnou kapitolou jsou pak Pašijové hry na vodním hradě Lipý, před jejichž organizátory a herci smekám. Těžko vyjmenovat vše.

Kultura je závislá na veřejných rozpočtech. Čím větší akce, tím větší politikum. Asi nejdražším projektem v Lípě je vámi zmíněný festival Lípa musica. Jak se díváte na možnosti jeho podpory v budoucnu?

Vzhledem k tomu, že má Mezinárodní hudební festival Lípa Musica regionální přesah, zviditelňuje Českou Lípu a dělá našemu městu dobré jméno. Proto je nutné s podporou této akce počítat. Umím si představit ještě vyšší podporu ze strany města, než byla dosud, ale s ohledem na to, kolik koncertů by se konalo přímo v České Lípě a jejím nejbližším okolí. Tato akce by jednoznačně měla patřit k projektům, které od města dostávají nejvýznamnější individuální podporu třeba i na delší období. Organizátoři festivalu by tak měli větší finanční jistotu, díky které by mohli domlouvat účinkující s větším časovým předstihem, což by mohlo kvalitu programu ještě zvýšit.

Vaše bývala kolegyně z ANO, místostarostka Šafránková, se při svém vstupu do politiky proslavila větou, že kultura v České Lípě je mrtvá. Jaký je váš názor?

Názory paní Šafránkové nesdílím a již v době, kdy toto prohlásila, jsem s ní hluboce nesouhlasila. V České Lípě se kulturou zabývá hodně lidí a můžete si vybrat z různých žánrů. Chybí tu ale nějaká koncepce, systematická podpora a hlavně koordinace kulturních akcí ve městě. Stává se totiž, že se vzájemně časově překrývají, což je veliká škoda jak pro publikum, tak pro organizátory.

Můžete být konkrétní? Co by se dalo zlepšit?

Základem úspěchu jsou koncepce, koordinace, spolupráce města se spolky a investice. Kvalitnější zázemí představuje i kvalitnější kulturní akce. Česká Lípa potřebuje důstojný kulturní stánek. Tím myslím zrekonstruované stávající nebo úplně nové divadlo. Revitalizaci si žádá historické centrum města, zejména Škroupovo náměstí a dořešit se musí také otázka využití Kounicova domu nebo nové knihovny. Samozřejmě je nutný i proaktivní přístup příspěvkové organizace města, která kulturu ve městě zajišťuje. Zároveň bych přivítala, kdyby kulturní akce v našem městě byly finančně dostupnější pro seniory. Z různých debat se staršími lidmi vím, že by za kulturou chodili častěji, kdyby je stála méně peněz.

Hodně akcí je zadarmo a přesto tam důchodce nevidím. Nebude problém jinde?

Máte pravdu. Problémem je rovněž nabídka kulturních akcí pro seniory, která by mohla být více přizpůsobená jejich věku a vkusu. Nedostatečná je ale i propagace různých akcí, kam by senioři mohli zajít. V tomto vidím klíčovou roli města, které by mohlo organizátorům více pomáhat a vycházet vstříc, protože mi je jasné, že na zviditelnění akcí už organizátorům mnohdy nevychází peníze. Město má nejen vlastní plochy, ale také Městské noviny a další informační kanály, díky kterým může informace o kulturních akcích k lidem celkem snadno dostávat.

Jste jedním z mých tipů na budoucí starostku. S paní Žateckou jsme si před jejím zvolením psali poměrně často o literatuře. V okamžiku, kdy byla zvolena, přestala se mnou prakticky komunikovat. Myslíte si, že vy případné vítězství ustojíte a nebudete mít potřebu se od některých věcí a lidí odstřihnout?

Děkuji za váš tip. Jsem přesvědčena, že jsem situaci po krajských volbách ustála. Neumím si proto představit, že bych po volbách komunálních měla cokoliv měnit. Komunikuji s lidmi neustále, a to nejen díky své práci, ale také své životní filosofii. Komunikace je přece základ všeho a v politice to platí dvojnásob. Jak chcete jinak zjistit, co se má zlepšit? Snažím se naslouchat a pomáhat všem, kteří mě osloví. Jsou sice dny, kdy se pro samou práci skoro nezastavím, ale pokud to jen trochu jde, osobní setkání, telefonát nebo napsat smsku vždycky zvládnu. Snažím se být maximálně vstřícná i v případech, kdy se na mě někdo obrátí s kritikou. Vždy se snažím vysvětlit svůj úhel pohledu a nezřídka se stává, že nakonec najdeme společnou řeč.  

Dnes při honění králíků uprchlých z králíkárny jsem přemýšlel, jak vlastně ANO charakterizovat a jak si vysvětlit, proč do něj vstoupili i lidé, které považuji za slušné. Jaký přívlastek byste ANO dala vy?

Dala bych mu přívlastek „vyvíjející se nebo ekonomicky smýšlející“. Tak jako všechna jiná společenství lidí, která mají nějaký cíl. Beru to tak, že se všude najdou lidé dobří a méně dobří. Já se pohybuji na komunální a krajské úrovni, která je o konkrétních lidech, nikoliv o barvě jejich trička. V hnutí ANO jsou lidé, kteří odvádí perfektní práci a se kterými ráda spolupracuji, mají znalosti z praxe a ekonomické myšlení, což je předpoklad pro prosperitu státu, společnosti, měst a obcí.

Můžete čtenářům popsat, jak jste ke svému rozhodnutí být aktivní v rámci ANO dozrála?

Už jsem nechtěla jen mluvit o tom, co je špatně. Chtěla jsem s tím něco dělat. Synové už byli dospělí, měla jsem více času a mohla jsem se pustit do politiky. Důležité pro mě byly i pracovní zkušenosti ze státního sektoru a také ze soukromé sféry, které mohu na úrovni samosprávy skvěle uplatňovat.

Vím, že jste moc o politice mluvit nechtěla, ale není to PR, tak jsem si to neodpustil. Pojďme k civilním otázkám. I ve své generaci jste trochu raritou, protože jste se v Lípě skutečně narodila. Ve které čtvrti?

Ano, jsem českolipská rodačka. Narodila jsem se ještě ve staré porodnici, která už dnes nestojí, a vyrůstala jsem ve čtvrti Slovanka. Tehdy jsme bydleli téměř na kraji města, naproti našemu domu byla louka, kde jsem dělala první krůčky na lyžích.

Jakou máte první vzpomínku na Lípu?

Tak první to asi nebude, ale ráda vzpomínám na místa, kde je nyní Obchodní dům Andy a Banco. Kdysi tam byla stará řadová zástavba, lázně, mimoúrovňový chodník a malé obchůdky. Vybavuji si třeba lovecké potřeby a hudebniny. Jako dítěti se mi v těchto místech moc líbilo. Také ráda vzpomínám na „sáňkovačku“ v městském parku.

Jaká vůbec byla Česká Lípa v době vašeho dospívání?

V době mého dospívání prošla Česká Lípa rychlou proměnou, a to především díky rozvoji těžby uranu. Během krátké doby narostl počet obyvatel více než dvojnásobně. Tomu však neodpovídala nabídka služeb a bydlení. Souvisela s tím i výstavba dvou nových sídlišť Sever a Špičák. Jak bylo v té době obvyklé, došlo k necitlivému zásahu do historického centra města a jeho velká část byla vybourána. Právě na tuto část města velmi ráda vzpomínám.

Jste ročník 1968, snad to mohu prozradit, dotkla se vaší rodiny nějak normalizace?

Ano, otec mého manžela byl vyloučen po roce 1968 z KSČ, takže přišel o práci, a manžel, ač premiant třídy, nebyl přijat na gymnázium.

Věnovala jste se lyžování a basketbalu. Jak daleko jste to ve sportu dotáhla?

Ve sjezdovém lyžování jsem byla poměrně úspěšná, vyhrála jsem sérii závodů - Lužický pohár a pravidelně jezdila krajské závody. V té době to nebylo zrovna lehké, protože ještě existoval kraj Severočeský, tzn. Liberecký a Ústecký kraj byly dohromady. Konkurence proto byla veliká. Navíc, dříve aktivně sportovalo mnohem více lidí a sportovní kluby zaštiťovaly veliké podniky. Basketbal jsem začala hrát až později a hrála jsem za Vagonku krajskou soutěž. Sport mi ale dal do života mnohem zásadnější věci. Při sportu jsem poznala svého manžela a díky sportu mám týmového ducha a smysl pro fair play, což uplatňuji v běžném životě, práci i v politice.

Poměrně pozdě jste si dodělávala vysokou školu. Po posledních kauzách se lidé dívají na politiky s dlouhou dobou studia podezřele. Na druhou stranu i z rozhovorů vím, že některým lidem prospěla i pauza mezi střední a vysokou školu. Jak jste to měla vy?

Já jsem nestudovala dlouho, ale spíš s odstupem času. Po střední škole jsem dala přednost rodině. Ten správný čas na studium vysoké školy u mne nastal až v roce 2008, kdy jsem cítila, že si potřebuji dát některé věci z praxe do souladu s teorií a naopak. Bakalářský titul jsem získala na Vysoké škole regionálního rozvoje Praha a následně jsem studovala na České zemědělské univerzitě Praha, kde jsem získala titul inženýr. Musím říct, že mě studium opravdu bavilo. Zjistila jsem, že mnoho věcí z praxe už znám, jen jsem je do té doby neuměla pojmenovat.

Ještě malé rýpnutí. Jaké téma měla vaše diplomová práce?

Bakalářskou práci jsem psala na téma Evropská unie, zemědělská politika a nové tendence v jejím pojetí a prioritách pro Českou republiku. V práci diplomové jsem na toto téma v podstatě navázala a věnovala se posouzení vývoje vybraného odvětví zemědělství po vstupu do Evropské unie.

A jste i díky svým pracím zastáncem Evropské unie a naší účasti v ní?

Ano. Myslím si, že je to v současné době nutnost, protože se celý svět globalizuje. Vystoupení z EU by bylo krokem zpět. Je však potřeba mít v Evropském parlamentu kvalitní zastoupení lidmi, kteří dokáží pro Českou republiku vyjednat vhodné podmínky a umět prosazovat naše zájmy. Je také potřeba, aby europoslanci více komunikovali a informovali občany o dění v Evropském parlamentu.

Prý umíte i pěkně zpívat. Zkoušela jste to veřejně?

Na základní škole jsem chodila do pěveckého sboru, do Okresního domu pionýrů a mládeže, dnešní Villy Hrdlička, k manželům Truncovým. Od páté třídy až do osmé třídy jsem zpívala ve školním sboru pod vedením paní učitelky Lickové. Naše vystoupení veřejná byla, ale dnes to již veřejně nezkouším, zpívám si tak akorát doma pro radost.

Už jste zmínila, že celou dobu své profesní dráhy nejste ve státním sektoru...

Dlouho jsem pracovala v majetkoprávním oddělení na Okresním úřadě Česká Lípa a na Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Mám ale zkušenosti i ze soukromého sektoru. Pracovala jsem jako samostatný technik v Severočeské vodárenské inženýrské společnosti, kde jsem měla kromě inženýrské činnosti ve výstavbě na starost také veřejné zakázky, dotace a smlouvy. Veřejné zakázky jsem řešila i následně jako vedoucí odboru veřejných zakázek akciové společnosti Nemocnice s poliklinikou Česká Lípa. K mé současné práci statutární náměstkyně hejtmana pro řízení ekonomiky, správy majetku a informatiky se mi všechny předchozí pracovní zkušenosti nesmírně hodí a věřím, že je mohu uplatnit i v budoucnu.

Dávám teď před volbami respondentům jednu společnou otázku. Takovou neoriginální. Co byste v Lípě udělala, kdybych vám jako mecenáš dal miliardu?  

Miliarda by se hodila. Za ní by se dalo vybudovat koupaliště, zrekonstruovat nebo postavit nové českolipské divadlo, opravit Kounicův dům a udělat novou knihovnu. Část peněz by určitě šla do sportu a na podporu činnosti spolků.

Koupaliště je velké téma. Kde byste ho chtěla vidět vy?

Začnu trochu zeširoka, protože vnímám, že my „Českolipáci“ jsme rozděleni na zastánce moderního koupaliště v podobě bazénu a „Dubičáky“. Koupaliště je jednou z investic, která už se konečně musí realizovat. Musí však být udržitelná a vyhovovat obyvatelům České Lípy v horizontu desítek let. Vyžaduje tedy takové rozhodnutí, aby byla většina českolipských obyvatel s tímto řešením spokojená. Položme si tedy otázku, chceme se v parném létě koupat jen do doby, než se objeví sinice, nebo po celé léto? Na Dubici mám vzpomínky z dětství, kdy jsme se tam jezdili koupat s kamarády a užívali si krásných, bezstarostných let. Je zde také příjemné přírodní zázemí, ovšem jsou tu značná ale. Proto já osobně preferuji moderní koupaliště v podobě bazénu, kde bude možné zajistit hygienické normy a bezpečnost koupání po celé léto. Dubice by měla sloužit jako přírodní, sportovně relaxační zóna, kam lidé zajedou na piknik, za sportem a odpočinkem. Mám vytipované místo, kde by koupaliště mohlo být, a věřím, že by právě takové umístění potěšilo nejednoho z občanů České Lípy.  Nebudu ho ale ještě vyzrazovat, protože se v České Lípě dobré nápady občas „opisují“.

Rozhovor vyjde v seriálu Štafeta. Byť jde o takové předvolební speciály, nabízím vám někoho mi navrhnout do budoucna, kdo by se měl v i-novinách představit. Podmínkou je jen vazba na Českolipsko.

Vybrala jsem paní Martu Knauerovou, spisovatelku, botaničku a vedoucí Přírodovědného oddělení ve Vlastivědném muzeu a galerii v České Lípě. Je to nejen profesionálka ve svém oboru, díky které mohou návštěvníci muzea vidět zajímavé expozice, ale také neuvěřitelně milá a laskavá dáma, které není nikdo lhostejný. Vážím si jí, protože pomáhá rozvíjet kulturu a poznání v České Lípě i mimo její hranice. Její vřelost a otevřenost se promítá také ve Zlaté knize českých pohádek, říkadel, básniček a hádanek s ilustracemi Atily Vöröse, která paní Knauerové vyšla v loňském roce a stala se po právu bestsellerem.

Nahoru