Štafeta: Jakub Mencl

Verze pro tisk |

V případě některých lidí mám upřímnou radost, že se rozhodli kandidovat. Jakuba Mencla na svou kandidátku zařadila Živá Lípa.

Máš málo práce, že ses dal na politiku?

Práce, zájmů i povinností mám hodně. To, co bych ve svém případě nazval spíš občanským aktivismem než politikou, přerostlo škatulku zájmu v posledních letech, kdy v Lípě vychováváme děti. Nejméně dalších patnáct let tady budou chodit do školy, sportovat, žít, tak ať je kde. A taky naše generace pětatřicátníků dospěla natolik, že už je jednoduše čas začít protežovat vlastní priority, naše vidění světa, zúročit, co jsme viděli a zažili ve světě, a přinést to domů.

Já se vrátím k tvé práci. Nyní jsi SEO Team Leader, před tím Consultant & Account Manager nebo Internet Marketing Consultant. Hele, zlidšti to trochu voličům. Co tě vlastně živí?

Od gymplu mě živila tvorba webových stránek (Radio Crystal, MEGA, INTEDOOR) a dvanáct let jsem řídil online marketing českolipského e-shopu kamennyobchod.cz, který v únoru loňského roku zaparkoval pod křídly skupiny EURONICS a já se vrátil pracovně do Prahy. V šedesátihlavé digitální agentuře vedu osmičlenný tým konzultantů, který pomáhá největším českým webům, jako jsou zpravodajské portály, eshopy, banky, aby návštěvníci našli právě jejich weby, když na Seznamu nebo Google něco hledají.

A co jsi chtěl být původně? Jestli si dobře vzpomínám, tak když jsem tě učil, chtěl jsi být architektem.

Ano a to mi ještě pár let po maturitě vydrželo, studoval jsem na ČVUT architekturu a díky Praze jsem se dostal k dalším zajímavým zakázkám na tvorbu webů (ČÚZK, Academia, časopis ŽIVA). Práci jsem upřednostňoval před školními povinnostmi a dnes jsem tedy nedostudovaný architekt, který navrhuje místo domů webové stránky a  aplikace. Z geologie nebo deskriptivní geometrie mi mnoho nezůstalo, ale dějiny umění, urbanismus, zkušenosti z ateliérové tvorby nebo kompozice jsou skvělý základ i pro moji současnou profesi.

Tím jsem prozradil, že se známe dlouho. Přišli jsme spolu na gymnázium a od začátku spolu dělali školní časopis. A asi bych mohl napsat, že váš maturitní ples považuji za ten, který dodnes udává trend. Poprvé jste ve velkém třeba použili maturitní video – připomínám, že ještě nebyly projektory. Jak je možné, že jsi byl v technice vždy trochu napřed před ostatními? Škola, rodina, samouk?

Zájem o typografii a hlavně o budoucí manželku Květu mě před dvaceti lety vedl k pohotové reakci. Pamatuji si jako dnes, jak jsi u nás ve třídě sháněl redaktory. S Květou jste se znali už ze Špičáku, kde jste časopis dělali, bylo jasné, že je součástí týmu. Rychle se přidávali další a další a vypadalo to, že už bude všechno obsazeno, tak jsem se přihlásil jako grafik, abych měl příležitost být u toho.

My jsme to tak nevnímali, ale podle ohlasů profesorů, kteří o tom dodneška mluví, to byl asi fakt přelom… byli jsme skvělá parta a maturitní ples jsme měli nabitý technikou a programem díky spolupráci s rádiem Crystal. Pomáhali jsme jim jako třída čtyři roky s pořádáním akcí, koncertů, dětských dnů a oni nám to oplatili skvělou podporou. Parta aktivních přátel nám zůstala dodnes, máme stejně staré děti a jezdíme společně na hory i k moři, z několika spolužáků je nakonec včetně partnerů a dětí téměř třicetičlenná parta.

K technice mě vedli rodiče, nechali mě hrát si na tehdy drahém počítači, chtěli, abych právě kvůli technice uměl anglicky. Dodneška mě gadgety baví, zajímá mě inteligentní řízení domů a IT novinky vůbec.

Stojíš za projektem gymnaziálních absolventských plesů. Jak vznikl tento nápad? Kolik se vás na organizaci podílí? A bude ještě další?

Právě úspěch maturitního plesu a reakce pedagogů a spolužáků nás vedly k tomu, abychom to občas zopakovali pro všechny, co českolipský gympl navštěvovali. Podařilo se nám k naší radosti aktivovat i ročníky, co maturovaly třeba padesát let nazpět. První ples jsme organizovali s Radkem Pekařem (4. A, 2001), další pak s Květou a spolužáky z naší třídy a s posledním pomáhali i absolventi o deset let mladší než my. Další určitě uděláme, co třeba v roce 2019? Šel bys?

Jak tě znám dlouho, tak vidím tvůj rukopis i v kampani Živé Lípy. Hodně si prosazuješ své představy?

Mojí představou je slušné jednání s každým, trpělivá diskuse, ale to je vlastní všem v Živé Lípě, nemáme mezi sebou žádné ranaře, které bychom museli v jednání s veřejností krotit. Od října loňského roku Živou Lípu formujeme, těch kompromisů, když se chce dát dohromady pět partají, to člověka naučí trpělivosti. Voliče zrovna tohle neosloví, ale pro mě je výsledek interních jednání důkazem vítězství rozumu a vůle společně něco prosadit. Za posledních dvanáct měsíců mám za sebou asi padesát schůzek, v březnu jsme podnikli víkendové setkání, kde bylo dvanáct kandidátů, na dubnovém víkendovém setkání už dvacet. Bez ohledu na výsledek voleb, tahle energie Lípu posune dopředu. Tuhle představu prosazuji.

A neláká tě více kampaň, právě ta kreativita, než úspěch ve volbách?

Příležitost podílet se na kampani a pomoci formulovat myšlenky Živé Lípy bylo ze začátku maximum toho, co jsem byl ochoten vložit. Nechtěl jsem sebe a rodinu vystavovat nepohodlí kampaně. Osmnáct let jsem „měl rozum“, nechápal jsem, jak do politiky může někdo dobrovolně strčit hlavu, vždyť ho to semele. Asi to přišlo s věkem a s výsledky prezidentských a parlamentních voleb, to mě přesvědčilo, že musím vložit víc. Ještě vlastně asi jedna věc. Spousta mých vrstevníků do toho nejde, mají rozum, rodinu, práci, kamarády… Vlastně do toho jdu i za ně.

A když uspěješ, které oblasti by ses rád věnoval?

Chci, aby město sloužilo, ale nejen v tom, v čem musí a těmi pomalými historickými prostředky. Mám srovnání s komerční sférou, kde se jde zákazníkovi všemi cestami naproti, přemýšlí se o několik kroků napřed. Kdyby se jen maličkou část tohoto přístupu podařilo postupně zavést, ušetří se ohromné množství času a frustrace lidí. Profesně mám blízko k IT, webům, mobilním aplikacím, řízení procesů a na obecné úrovni chci pomoci vylepšit zadávací dokumentace k různým výběrovým řízením. Věřím, že dokonalé zadání jakékoliv poptávky (ať je to nový web nebo údržba zeleně) je v době, kdy se vše soutěží na nejnižší cenu, to nejdůležitější v celém projektu. Jednoznačné zadání nenechává prostor pro více výkladů, zmenšuje prostor pro korupci, chrání jak úředníky, tak občany.

Zajímá mě taky, jak zatraktivnit město pro absolventy, kteří se po vysoké rozhodují, zda se vrátí. Dostupnost zaměstnání dnes určitě nehraje takovou roli. Mladí absolventi můžou čím dál častěji pracovat na část úvazku z domova. Je potřeba jít jim aktivně naproti, nenechat je zmizet.

Tvým dítětem je i českolipské kanálové tričko. Jak vznikal tento projekt? A jak je úspěšný?

Budou to tři roky, co jsme s Ondrou Vítečkem převzali inspiraci ze světových metropolí, kde ti pouliční umělec obtiskne na tričko reliéf kanálového víka a ty máš památku třeba z Paříže nebo Berlína. V České Lípě máme poklop s nápisem „B. LEIPA“, půjčili jsme si ho od SČVaKu a tiskli už dvakrát, jednou v prosinci na Adventu s Ozvěnou, to byla asi stovka triček, a při posledním Všudybudu necelá padesátka. Výtěžek šel vždycky na nějaký charitativní projekt. Zopakujeme to letos ještě 29. září při další akci u nás v průjezdu v Moskevské. Dáváme dohromady pivní degustaci českolipských domovarníků a malých pivovarů z regionu. Je radost potkávat lidi v českolipském kanálovém tričku v Lípě, Praze nebo v Banátu, hned poznáš našince.

Připomeň mi ještě projekty v Lípě, kterým se věnuješ?

Vedle absolventský plesů gymnázia a českolipského kanálového trička určitě stojí za zmínku Souboj čtvrtí, nápad Jany Kočové na sousedské sportovně-vědomostní klání, který jsme vloni organizovali poprvé. Skvělá myšlenka jak dát do týmu sousedy z jedné čtvrti. Žili jsme z toho nadšení ze skvělé akce ještě několik dalších týdnů, dodnes se týmy scházejí a ptají se na pokračování. S rodinou a přáteli pořádáme v průjezdu v Moskevské také adventní sousedská setkání a zároveň se snažíme oživit veřejný prostor v centru nápady z jiných měst. Několikátý rok osazujeme opuštěné květináče, líbí se nám knihobudky a díky participativnímu rozpočtu se třeba do ulic dostanou i cedule s příběhem.

Žiješ přímo v centru České Lípy. Máš trochu jiné problémy než většinová populace žijící na sídlištích. Jaká specifika má život v centru? Vím, že od začátku bojujete s graffiti …

Vyrůstal jsem v paneláku na Špičáku a pak na Ladech, v centru žijeme deset let. Proti graffiti jsme bojovat ani nezačali. Prošel jsem si tehdy město, vyloženě „po stopách umělce“, který se u nás podepsal, a nedá se říct, že by centrum trpělo víc než jiné části města. Strašně tě to štve, tehdy dva roky nová fasáda, kterou budeme deset let splácet, a přes noc nápis na ploše šesti metrů čtverečních. A na dalších desítkách míst taky. Nechápu.

Jinak je v centru klid, všude je to blízko a bydlení tady mě baví. Na pravidelné páteční a sobotní mongolské hádky a bitky ve tři ráno na parkovišti U Synagogy jsme si zvykli, střepy a láhve druhý den posbíráme. Dlouhodobě nejhorší je určitě prachové a emisní znečištění z křížení hlavních silnic. Každý kamion, který sjíždí od Boru na Děčín, začne v klesání brzdit motorem přímo před okny, stejně tak kamiony, které od Děčína najíždějí na Bor, zařadí nízký stupeň a funí do kopce. Kdyby jen projížděly rovně, bude toho znečištění zlomek. I kdyby za deset let, západní obchvat potřebujeme, je to doslova otázka zdraví našich dětí.

Tvoje manželka, Květa, je jedním z nejaktivnějších lidí, které v České Lípě znám. Nedávno začala pracovat pro město. Znám ji ještě déle než tebe, takže vím, že s ní město udělalo terno, ale nebojíš se, že vám ji někdo předhodí jako střet zájmů?

To mě nenapadlo, budu se muset naučit takhle přemýšlet ;-) Ne, na kandidátkách jsou tři stovky lidí, což je mimochodem skvělé, určitě má někdo manžela/manželku na městě. Květu v tom podporuji, stejně jako když před deseti lety dostala nabídku z nakladatelství Academia, kde několik let pracovala jako vedoucí redakce, jednoduše jsme se přestěhovali do Prahy. Také při práci na gymnáziu nebo v týmu MHF Lípa Musica měla moji podporu. Stejnou měrou mi to teď Květa vrací.

Už tě nějak zasáhl volební boj?

Jestli myslíš nějaké osobní útoky nebo odsudky ze strany politických konkurentů nebo veřejnosti, nezaznamenal jsem je. Když to bude v rovině toho nepohodlí, o kterém jsem mluvil na začátku, nechám to být. Když to bude něco ostřejšího, budu se čestně bránit.

Dávám všem teď před volbami neoriginální dotaz, jak by v Lípě rozfofrovali miliardu, kterou bych do rozpočtu přihrál jako mecenáš. Co ty?

Miliarda navíc by se měla uložit do něčeho, co přetrvá víc než jednu generaci. Vyměnit peníze za investici do lidí, vzdělání, vztahů se sousedy. Pojďme tu miliardu utratit za něco, kde se budou moci lidi stejných zájmů potkávat. Divadlo, workoutová hřiště na každém sídlišti, knihovna, náplavka, esteticky cenný veřejný prostor nejen v centru ale i na sídlištích… Jednoduše připravit půdu pro bohatší sousedský život.

A Štafeta je také o tom, že respondenti navrhují pro rozhovor někoho dalšího. S kým by sis chtěl přečíst rozhovor v budoucnu ty?

To je těžká otázka, protože štafetu jsem běžel naposledy tak před osmnácti lety, vždycky jsem byl ale  finišmen, už jsem nikomu dalšími nepředával. Rád bych si přečetl rozhovor se Zdeňkem Šmídou, vedoucím českolipských TOMíků.

Nahoru