Štafeta: David Tichý

Verze pro tisk |

O Davidovi Tichém jsme si ve škole mysleli, že v řádu desetiletí bude jedním z laureátů Nobelovy ceny za chemii. Pak však začal poskakovat po pódiu a objevovat se na hudebních festivalech. S jednou ze svých kapel byl dokonce nominován na cenu Anděl. Nedalo mi to a požádal jsem ho o rozhovor, abych věděl, jak vidí svou budoucnost čtyři roky po opuštění gymnázia.

Ještě když jsem v i-novinách vymýšlel různé žebříčky, dosadil jsem tě do jednoho na první místo. Byl o největších talentech Českolipska. Neschytal jsi to od svého okolí? Nedělal si z tebe někdo srandu?

Pokud si to dobře pamatuju, žádné reakce jsem nezaznamenal. Asi hlavně kvůli tomu, že jsem ve svém okolí neměl moc čtenářů i-novin. Nicméně moc jsem si toho vážil a stále vážím.

Jedním z důvodů bylo, že jsi ten rok začal nejen studovat na Vysoké škole chemicko-technologické, ale také, že jsi na festivalu Všudybud hrál v několika kapelách. Už ses nějak ustálil nebo stále jedeš v několika hudebních projektech naráz?

Docela se to ustálilo. Na třech kapelách. Minulý rok jsem byl přizván do rakovnické kapely Manon Meurt, se kterou jsme v létě natočili album MMXVIII a od té doby s ním nadšeně koncertujeme po ČR i v zahraničí. Druhým, celkem novým uskupením je kapela Chief Bromden, ve které půlku tvoří Nový Bor zastupovaný mnou a bubeníkem Tondou Kropáčkem, kytarista je ze Strážnice a basák z Klášterce nad Ohří. V únoru jsme vydali dvě demo nahrávky a snažíme se koncertovat, co to jde. S Tondou si příležitostně zahrajeme i jako Flush Buttons, ale jinak většinu času investujeme do Chiefa. No a seznam uzavírají českolipští Unaffected Evolution, se kterými se po kratší pauze vracíme zpátky na pódia. Se studiem se to zatím docela sladit dá, i když často je to trochu hraniční. Nicméně vzhledem k tomu, že jsem na hudbě víceméně závislý a mám rád plno interpretů z mnoha různých žánrů, tak jsem dost spokojený s tím, jak se ve všech svých kapelách můžu vyblbnout. Nedokážu si představit, že bych veškeré svoje hudební ambice realizoval v jednom projektu, i když vím, že to pravděpodobně někdy bude muset nastat.

Manon Meurt

Tak pojďme nejprve na tvou hudební kariéru. Přestože je to hudba, která jde trochu kolem mě, poprvé jsem tě vzal vážně ve Flush Buttons. Začal jsi klasicky? ZUŠka, pak nějaké školní kapely … nebo tvá kariéra začala jinak?

ZUŠka byla určitě zásadní, chodil jsem na klavír od předškolního věku až do maturity (k panu učiteli Poláčkovi, ZUŠ Nový Bor) a i když bych už dneska asi nedal dohromady jedinou klasickou skladbu, dalo mi to hodně. V určitý moment mi to přestalo stačit, a tak jsem nejdřív začal zkoušet na klavír přehrávat Pink Floydy nebo U2 (díky tátově velké sbírce cédéček) a pak přišla první kapela. Jmenovala se LKP, všichni na ní s láskou vzpomínáme, a myslím, že nebyla školní, i když jeden z našich prvních úspěchů bylo coverování Nirvany na akademii novoborské ZŠ U Lesa. Spíš jsme se inspirovali novoborskou alternativou, kde jsme už od raného dětství chodili na kapely jako Swayambu nebo Zhasni.

Já si v jednu chvíli myslel, že LKP mají našlápnuto k podobné kariéře jako třeba Papíři. Ale asi jste byli dost nesourodí, ne? Nicméně třeba tebe konkrétně to z mého pohledu dost nakoplo.

Našlápnuto jsme asi měli, ale nic moc jsme s tím nedělali. Zpětně jsem vlastně rád, že jsme neměli konkrétní žánr nebo specifický zvuk, kterýho bychom chtěli docílit. Do naší hudby jsme nacpali všechno, co nás napadlo, a co nás zrovna bavilo, a koncerty většinou skončily jako exhibice a dělání co největšího bordelu, ve kterém si lidi nemohli nic najít (na pár výjimek). Nebo jsme si něco skvělýho vymysleli, ale naživo jsme to už neuměli tak dobře předvést. Limitoval nás rozhodně i zpěv (nás všech), i když bylo super mít možnost zpívat a křičet do lidí svoje texty, od té doby mikrofon radši přenechávám jiným. Nicméně nakoplo nás to neskutečně. Pamatuju si třeba, jak zásadní pro nás byla první zpráva od Jirky Gottliebra (přes bandzone.cz), jestli bychom nechtěli zahrát na festivalu Všudybud. Přes něj jsme se dostali k častému hraní v srdíčkovém a bohužel už nefunkčním klubu Progres, Tonda se dostal například do tebou zmiňovaných Papírů a já jsem se téměř se všemi svými dnešními kapelami vlastně taky seznámil v Progresu.

Hezky mi nahráváš. Co bylo po LKP? Flush Buttons s Tondou?

Poslední koncert LKP proběhl až v listopadu 2016, takže ono se to všechno dělo současně. Nejdřív jsme s Tondou začali improvizační duo Flush Buttons (někdy kolem roku 2014), což byla původně spíš sranda a zkoušení, co se stane, když za nás necháme působit naše volné hudební asociace. Postupně jsme ovšem měli víc a víc koncertů a dostali jsme se na moc pěkné akce po celé ČR, třeba LFŠ v Uherském Hradišti nebo festival Beseda u Bigbítu. Teď to všechno realizujeme v Chief Bromden, kde jsme upustili od volné formy a zase hrajeme spíš písničky, i když taky s nějakou dávkou bordelu.

Já si právě říkal, jestli to byla čirá improvizace anebo pro ten váš bordel existují nějaké noty. Ale Chief Bromden jsem na listu k Všudybudu nenašel. Už vystupujete?

Bohužel, mrzí mě to hodně moc, ale náš basák má zrovna ten víkend dovolenou, se kterou už se nedá nikam pohnout, takže se s Tondou budeme muset vrátit k Tlačítkům. S Chiefem jsme měli první zkušební koncert na podzim v kytaristově domovině, tedy ve Strážnici na Moravě, kde by chtěl žít každý. Pražská premiéra proběhla v únoru a o té doby se nám podařilo domluvit docela dost koncertů, jako třeba minulý víkend novoborský Čerňák. Příští týden (15.5.) dokonce zaperformujeme v rámci finálového večera soutěže 1band2play, kterou pořádá časopis Fullmoon, a kde můžeme vyhrát vystupování na Colours of Ostrava.

Chief Bromden

Vidíš a já si myslel, že všechny síly napínáš k Manon Meurt. Potřeboval jsi projekt, v němž budeš mít více prostoru?

Manon je sice něco, co jsem chtěl vždycky hrát, ale částečně je to určitě pravda. Nejde ani tak o prostor, toho tam mám až moc, jako spíš o to, že v Manon si musím kvůli charakteru hudby a žánru dávat pozor, aby to znělo tak, jak má, a neozvala se nějaká nepřístojnost. Oproti tomu v Chiefovi je to celkem jedno a všichni se tam hezky na každém koncertě urveme ze řetězu.

 

A podílíš se v některé kapele na hudbě i autorsky?

Určitě, více nebo méně ve všech. V Manon jsem sice naskočil do rozjetýho vlaku, takže na albu z minulýho roku mám jenom pár zásahů (jinak jsem kopíroval už existující basový linky), ale v posledních měsících začínáme skládat novinky, a na nich se podílím už od začátku. A v Chief Bromden skladby vznikají kolektivním jamováním na několikadenních pobytech v chatové osadě nedaleko Strážnice, což je úplně super. Pro mě jako muzikanta není moc lepších představ, než jet na pár dní mimo civilizaci a věnovat se jenom hudbě (a koštování moravské domácí pálenky).

Jak hodně jste sledovali, jestli získáte Anděla? Nedokážu posoudit, jak takovou cenu vnímá muzikant.

Na ceremoniál jsme nešli, protože už jsme měli na ten den domluvený koncert v Brně, ale sledovali jsme to napjatě. Nemám úplně přehled v tom, jak jsou na tom ceny Anděl poslední dobou, a jak moc jsou relevantní, ale případné vítězství by nám určitě pomohlo. Nicméně obě konkurenční alba v naší kategorii, včetně toho výherního, jsou super, takže bylo nakonec jedno, kdo vyhraje.

A co tvé studium? Stíháš ho bez problémů?

Tak na tuhle otázku asi nemám jednoznačnou odpověď. Ale jde to překvapivě dobře, i když poslední dobou musím velkou část učiva dohánět až o zkouškovém období, během semestru na plno věcí není čas ani síla. Myslím, že typický je třeba to, že jsem většinu finálních úprav bakalářky prováděl ve studiu s Manon Meurt, zrovna když se nahrávaly kytary. Občas jsou kolize školy a kapel kritičtější, ale většinou se to dá zvládnout, VŠCHT (a vlastně i laboratoř, ve které jsem dělal bakalářku a pracuji na diplomce) nevyžaduje stoprocentní docházku ani likvidaci všech ostatních volnočasových aktivit.

Ty máš ještě nějaké další volnočasové aktivity? Nebo lépe řečeno: ty máš ještě k tomu všemu nějaký volný čas?

Myslel jsem to tak, že v mém případě volnočasové aktivity (jestli se to tak dá nazvat) představuje hlavně hudba. Jinak miluju přírodu a výletování, ale jsem rád, když se s batohem do lesa dostanu třeba třikrát do roka. Dřív jsem na to měl času víc a aktivně jsem se zapojoval do skautingu v Novém Boru, s přibývajícími kapelami jsem to samozřejmě musel zredukovat. Hudba je časově dost náročný koníček a přitom jenom malou část představuje hraní, zbytek je tahání nástrojů a zácpy na dálnicích. Samozřejmě je ale odměna tak naplňující a jedinečná, že to stojí za to dělat.

Mně trochu připomínáš mého kamaráda Martina Myšičku z Dejvického divadla. On byl velmi nadějný matematik, vyhrával olympiády. Pak ale přičichl k divadlu a po gymnáziu měl velké dilema. Jestli jít na DAMU nebo MatFyz. Nakonec vystudoval oboje a přednost dal divadlu. Máš také podobné dilema: jestli chemie nebo hudba.

To dilema tu je určitě, nicméně je obecně známo, že vydělávat si hudbou je hodně riskantní podnik a je to často o náhodě a ochotě dělat ústupky oproti svým ambicím. V seriálu Zkáza Dejvického divadla jsme ostatně nedávno viděli, že ani s tím divadlem to není tak jednoduchý. Takže jsem rád, že mám v chemii pojistku a jistotu, se kterou se dá najít práce relativně snadno, a k tomu se můžu věnovat svým alternativním hudebním choutkám, které můžou možná mít úspěch, ale stejně budou ve výsledku zajímat jenom omezené množství lidí. Pravé dilema nastane za rok, až dostuduju, protože bych v budoucím zaměstnání pravděpodobně tolik volnosti jako ve škole dávat neměl.

Říkáš, že práci najdeš relativně snadno. Kam směřuješ? K výzkumu, aplikované chemii ...

To je právě ono, s diplomem z chemického inženýrství je těch možností víc, nebo to aspoň všichni říkají. Rozhodně to působí jistěji než představa hudby na plný úvazek. Vysněnou práci zatím nemám, snad si to v následujícím roce trochu ujasním.

Všichni říkají ... a co by lákalo tebe konkrétně?

No, jestli teda fakt musím nějakou svoji nejasnou představu popsat, tak by mě lákalo někde v klidu sedět a řešit zajímavý chemicko-inženýrský problémy, ať už pomocí počítačových simulací, experimentálně, nebo kombinací obojího.

Ještě mám jednu otázku, která mi vrtá v hlavě několik let. Jak vnímáš dědečkovu angažovanost?

S obdivem. Zaprvé, historii (a hlavně její nečernobílost) je třeba osvětlovat a připomínat neustále, takže to, že se do toho děda kdysi pustil, je velmi záslužné. Zadruhé, jeho zarputilost, s jakou donekonečna vede války komentářů na i-novinách i jinde, je taky obdivuhodná, i když už je asi dlouho evidentní, že se tu stejně na ničem nedohodnou. Takže ve zkratce: ano, taky mám hlavu vymytou sluníčkářskou propagandou.

 

 

 

Nahoru

Komentáře

Re: Štafeta: David Tichý

Štafety pana Bárty obdivuji! Slušel by jim samostatný sborník... Pravda, ne vždy a ne vše beru, občas je to trochu moc odborné :) Díky štafetám (věřím, že nejenom já) se dovídám o mnohých skvělých lidech, které si pozornost určitě zaslouží! Navíc akcentuji hlavně ty mladé, o kterých mnozí jiní, hlavně Burešové, Milošové a podobní, mluví s despektem a přiblble! I-novinám štafety sluší, škoda, že nejsou alespoň dva Bártové...

Nahoru