Štafeta: Barbora Sukovatá

Verze pro tisk |

Cena Ď se od roku 2001 uděluje mecenášům a dobrodincům v oblasti charity, kultury či vědy. Městskou cenu v České Lípě obdržela Barbora Sukovatá, skromná studentka českolipského gymnázia, která nezištně navštěvuje pacienty nemocnice, předčítá jim pohádky nebo s nimi hraje společenské hry.

Není obvyklé, aby studentka gymnázia, která má plno povinností, chodila do nemocnice číst seniorům. Jak jsi k této činnosti dospěla?

Vlastně jsem se k tomu dostala celkem náhodou, na internetu jsem četla, že ADRA shání dobrovolníky, kteří budou pravidelně navštěvovat pacienty oddělení LDN nemocnice v České Lípě. S kamarádkou jsme zkontaktovaly pracovnici ADRY a po úvodním školení jsme se začaly této činnosti věnovat.

Takže vás z gymnázia chodí více?

Ne, ne, šly jsme do toho s kamarádkou z Průmyslovky.

Chodíš jen číst nebo děláš i nějaké jiné činnosti?

Nejde jen o čtení, je to hlavně o tom, aby tito pacienti neztratili kontakt s „okolním světem“, neuzavřeli se do sebe a také například trénovali svou paměť a motoriku, proto jsme se také zezačátku věnovali hraní společenských her, malování obrázků a vyrábění drobných dekorací. Postupně ale ubývalo lidí, kteří byli schopní tyto činnosti vykonávat, a tak jsem je začala navštěvovat na jejich pokojích a náplň mých návštěv je teď spíše čtení nebo povídání si s nimi.

Knížku vybíráš ty nebo si ji vybírají klienti?

Knížky vybírám já, nenavštěvuji vždy ty samé pacienty, záleží to na jejich momentálním stavu, takže v podstatě není možné se předem domluvit.

Co chtějí číst nejvíce?

Největší úspěch mají pohádky, často nejsou v rozpoložení na náročnou literaturu.

Takže jsi ani nezkoušela nějaké své oblíbené autory? O nápadu číst pohádky ses dozvěděla už od Adry anebo jsi k tomu dospěla po nějakých zkušenostech?

Oblíbené autory jsem nezkoušela, pohádky mne napadly jako první, protože nejsou dlouhé, a tak nějak jsem čekala, že zaujmou, a jelikož se to osvědčilo, tak jsem u nich zůstala.

Jaké jsou reakce klientů?

Většinou jsou moc rádi, ale už jsem se setkala s lidmi, kteří mojí návštěvu brali nejspíš jako trest a nebyli moc vstřícní.

Jak hodně špatně trávíš, když je na tebe někdo zlý?

Moc často se to nestává. Je sice pravda, že jsem nejdřív byla trochu zaskočená, ale neberu si to osobně, každý někdy nemá svůj den.

Zajímáš se nějak o jejich osudy?

Vyslechla jsem už několik životních příběhů, ale ne vždy se dozvím, jak nakonec dopadnou.

Setkáváš se v nemocnici s jejich příbuznými? Jaké jsou jejich reakce, když zjistí, že jejich rodinným příslušníkům pomáhá cizí holka?

Upřímně: za většinou pacientů moc příbuzných nechodí nebo jen zřídka, takže se s nimi málokdy setkám. Když jsem ale některé z nich poznala, přišlo mi, že mají spíš radost, že se jejich blízkým někdo věnuje.

Bereš tuto svou službu jako nějaké své osobní poslání?

Jako poslání určitě ne, spíš se dá říct, že se z toho stal můj koníček, respektive činnost, která mě baví a naplňuje.

A jaká je tvoje oblíbená četba?

Čtu moc ráda, ale nemám vyloženě oblíbený žánr. Byl by to dlouhý seznam, kdybych měla napsat všechny  knížky, které mne zaujaly, ale jednou z mých nejoblíbenějších je Pýcha a předsudek od Jane Austen.

Jsi už ve třetím ročníku gymnázia. Máš rozmyšleno, co budeš studovat dále?

Rozmyšleno bych měla, chtěla bych studovat stomatologii, teď ale záleží, jestli zvládnu maturitu a přijímací zkoušky.

Takže oblíbené předměty jsou chemie, biologie fyzika? J

Dá se říct, že ano, i když o fyzice bych jako o oblíbené nemluvila.

Pracuje někdo z tvé rodiny ve zdravotnictví? Z jakých si vlastně poměrů? Jestli to chceš prozradit …

Ve zdravotnictví nikdo z příbuzných nepracuje, ale nemyslím si, že je to podstatné.

Obdržela jsi cenu Ď. Jak ses dozvěděla, že jsi nominovaná? Věděla jsi dopředu, že ji obdržíš?

Kontaktovala mě mluvčí českolipské nemocnice, ale že obdržím cenu, jsem nevěděla, vlastně mě to ani nenapadlo.

Když vyhlásili tvé jméno, byla jsi překvapená?

Jak jsem řekla, nečekala jsem to, takže ano, byla.

Bereš to jako ocenění tvé práce?

Upřímně si myslím, že za něco takového bych neměla dostat žádné ocenění… Dělám to, protože chci, a to je celé.

Fotografie z archívu Barbory Sukovaté.

Nahoru