12/2018

Verze pro tisk |

Díval jsem se na zápis z posledního zasedání zastupitelů, které bylo zrušeno pro neschválení programu. Neproběhla žádná diskuse.

Po krátkých tahanicích se během týdne našly nové termíny. Zastupitelé poprvé zasednou už tuto středu 3. 4. Na programu budou dotace v různých oblastech, žádosti o dary nebo smlouva o spolupráci města s veřejným akváriem.

Kontroverzní témata, například společný podnik, který by měl v České Lípě provozovat městskou hromadnou dopravu, přijdou na řadu pravděpodobně až 12. dubna. To už by měl být zpět z dovolené místostarosta Juraj Raninec.

Čas letí, a tak stále není zdaleka jisté, jak bude MAD fungovat od 1. 1. 2019.

Starostka Romana Žatecká si pozvala do Villy Hrdlička učitele nominované na ocenění Českolipský pedagog roku 2018. Po zásluze zvítězila Jindřiška Pomikálková, ředitelka základní, praktické a mateřské školy, zakladatelka speciálních tříd pro těžce handicapované a pro autistické děti. O dalším oceněných a nominovaných si můžete přečíst zde.

Již popatnácté se v porevoluční historii Lípy uskutečnily Pašijové hry. V ideálním jarním počasí si je nenechalo ujít několik stovek lidí. Podle organizátora Petra Brambora Nárovce, bude nyní následovat možná až několikaletá pauza. Akci si můžete připomenout například v galerii – zde.

Já už ve čtvrtek ráno vyrazil na jih Čech, abych pokračoval ve zdolávání dalších kilometrů ze Svatojakubské cesty. A stejně jako na tahu z Lípy do Nového Boru (zde) se začaly opravovat silnice i na jiných místech republiky. GPS při odjezdu ze Severu ukazovala, že v Kasejovicích budu po půl jedenácté, ve skutečnosti jsem u kasejovického kostela sv. Jakuba zaparkoval až po jedné hodině. Původně jsem mířil na Prahu, ale v ní hlásila všechna rádia zácpy, takže nakonec jsem uvízl ve Slaném a následně ještě u několika semaforů. A když jsem se konečně nadějně rozjel, zastavili mě policisté kvůli kontrole stavu vozidla a dechu.

Šedesát kilometrů pěší chůze mezi Kasejovicemi a Domažlicemi však bylo dobíjejících. Opět pustina jako při přechodu Brd. Za dva dny jsme s manželkou v lese potkali jen dva lidi. Kdybych měl něco vyzdvihnout, pak zejména Nepomuk. Malé městečko s řadou historických památek, počínaje kostely sv. Jana Nepomuckého a právě Jakuba a konče třeba uzavřeným areálem zámku Zelená hora, kde se odehrával děj Švandrlíkových Černých baronů. Spaní za dvě stě padesát korun v motelu u benzínky, v centru stylová hospoda U Švejka nebo poněkud zapadlá Sokolovna. Íčko, které fungovalo i o víkendu a nemělo pro turisty nesmyslnou pracovní dobu jako v jiných navštívených místech.

K Santiagu zase blíž (já ale zatím půjdu jinudy), informační cedule před kostelem sv. Jakuba. V íčku mají i tematické razitko.

Na místě tohoto kostela údajně stával rodný domek Jana z Pomuku.

Na trase jsme potkali několik zámků, které byly ještě před málo lety v dezolátním stavu, dnes jsou v soukromých rukou a jsou okrasou krajiny. Tento je v Životicích.

O co méně jsme potkali lidí, o to více jsme pozorovali zvířat. Po cestě spousta kališť, překvapil nás na zemi sedící puštík, už konečně začali zpívat skřivani, přitom ještě na sever neodtáhli třeba mlynaříci. Zajímavé jaro.

A malé genealogické okénko na závěr. Minule jsem psal, že jsem konečně objevil poslední významnou větev svého rodokmenu a že náhoda tomu chtěla a Svatojakubská cesta mi aktuálně protíná místa, kde předci žili. Přibyly další náhody. Den před odjezdem na jih jsem zjistil, že můj přímý předek si jako druhou ženu vzal příbuznou mé manželky. No, nebyli to žádní šlechtici, ale rasové, pohodní, antoušci – sbírali mrtvá zvířata, utráceli toulavé psy. Jeden toho jména a rodu byl dokonce posledním plzeňským katem. Mám to ale zatím jen z jednoho zdroje. Původně byl při poslední popravě tak ožralej, že musel odsouzence doškrtit ručně. Genealogie je zkrátka nejen o dlouhém hrabání se v matrikách, ale i o příbězích. Zítra máme volno také kvůli jednomu takovému příběhu. Přeji vám hezké a klidné Velikonoce.

Nahoru