10/2019

Verze pro tisk |

Jarní prázdniny jsem strávil na ostrově Jersey. Důvodů bylo několik.

První myšlenka vznikla, když se tam odstěhovala moje kolegyně. Mým životním cílem je odlovit keše v co nejvíce státech světa, minimálně ve všech evropských. Také mám rád destinace, které nejsou úplně profláklé.

Doprava nebyla moc složitá. Původně jsme uvažovali o cestě autem do Francie a dál trajektem, ale pak jsme objevili letenky, které stály několik stokorun. Jen jsme museli přestupovat v Londýně.

Místo obvyklého top ten spíše vyzdvihnu nějaké zajímavosti, které korespondují s tím, že i-noviny jsou spíše komunální web.

Lavičky ve městě, lavičky v zoologické, lavičky na osamělých útesech. Na všech lavičkách jsou cedulky, které vysvětlují, komu jsou věnované, případně, kdo se o ně stará. Často jsou in memoriam. A samozřejmě všechny jsou bytelné a v plné kondici. Představoval jsem si, že by to tak fungovalo v Lípě. Že by se našlo několik stovek lidí, které by si nad lavičkami vzali patronát a šlo jim o to, aby opravdu vypadaly reprezentativně. Ale pak jsem si představil svého bývalého žáka, u kterého se mi nepodařilo správně ohodnotit jeho snahu a úroveň kompetencí, kterak objeví lavičku s mým jménem …

Ono je to spojené s respektem, jaký obyvatelé Jersey mají k soukromému vlastnictví. To je třeba problém u turistiky. Jdete krajinou a podle mapy se zdá, že můžete jít k dalšímu cíli rovnou. Ale ona cesta vede přes soukromou louku, přes pole, golfové hřiště atp. Naštěstí jsou trasy pro pěší a cyklisty relativně dobře značené. Jen vždy nevedou přímo k cíli.

U hodně statků jsou boudičky, ve kterých majitelé nabízejí džemy, medy, okurky, mrkev. Na cedulce je cena, většinou libra, dvě. Vezmete si džem, do kasičky hodíte libru a pokračujete v cestě. Všude na loukách, škarpách, v parcích kvetly stovky narcisů. V boudičkách nabízejí i je. Místní nenapadne natrhat si je, vhodí libru a vezmou si je z boudičky.

Před týdnem vyšel článek, že Česko je státem s nejmenším rozdílem mezi chudými a bohatými. Na Jersey je ten rozdíl určitě větší. První dojem byl, že část obyvatel si doslova užívá své bohatství. Vlastní obrovské domy na pobřeží, drahá auta, den tráví na golfových hřištích či střelnicích. Část maká a žije v sociálních podnájmech. Moje bývalá kolegyně pracuje takřka výhradně s Portugalkami a nájem za jeden pokojík jí přijde na tři čtvrtiny platu.

Jersey je daňový ráj, kde je nulová korporátní daň. Své o tom ví třeba společnost Apple. To je například příčinou výše uvedeného. Mimochodem, moje bývalá kolegyně má nulovou daň z příjmu.

Kromě laviček či vztahu k soukromému vlastnictví mě zaujal také vztah k charitě, dobrovolnictví apod. Navštívili jsme například charity shop u slavné Durrellovy zoologické zahrady. Bohatí lidé do obchodu přinášejí oblečení, knihy, cédéčka, domácí spotřebiče, nábytek. Ti chudší si nakupují za zlomek původní ceny. Výnos jde na záchranu poloopic, obojživelníků či goril.

Enviromentalistkou roku byla ne Jersey vyhlášena Elis Joudalová, původem Češka. Na Jersey je hlavou a tváří aplikace Olio, která umožnuje firmám i soukromým osobám nabízet přebytky potravin. Nakoupili jste domů moc brambor a nesníte je? Pořádali jste akci a vaši hosté vše nesnědli? Ve vaší ulici se určitě najde někdo, kdo by se rád najedl anebo jen ušetřil. Je lepší se podělit, než potraviny vyhodit do koše.

Řeklo by se, že obyvatelé Jersey budou mít blízko k chladným seveřanům. Opak je pravdou. Rychle se zvyká na to, že se vás řidič autobusu ptá, kam jedete, a při vystoupení vám poděkuje, že jste s ním jeli. Prodavačka vám pochválí nákup a řekne, že ty koblihy jsou fakt dobrý. Šli jsme na letiště pěšky a dáma s kávou v ruce nám už kilometr před ním přála šťastný let.

Dost věcí k zamyšlení i v regionálním tisku.

Na závěr aspoň pár důvodů, proč na Jersey jet jako turista. Desítky kilometrů pobřeží s výhledy na Francii i ostatní ostrovy. Hrady, bunkry, pevnosti z mnoha století válek. Na jaře fascinující květena. Mnou ještě nikdy neviděný tak mohutný příliv a odliv. Deset metrů rozdíl na La Corbiere. Slavná Durrellova ZOO, která je ale více určena zvířatům než návštěvníkům. Statky ve vnitrozemí, mezi nimiž si připadáte spíše jako v Bretani, než na území, které patří anglické královně.

Nahoru