Jak vypadal život sloupských dětí po válce, jsem se dozvěděla od Evy Dřevínkové, se kterou jsem si na toto téma dlouze povídala. Z našeho setkání vyvstal poměrně dlouhý a zajímavý rozhovor. Jeho první částí bylo vyprávění o koupališti ve Sloupu v Čechách.
Jaká myšlenka Vám vyvstane první na mysli, když řeknu slovo „dětství“?
Koupaliště. Měla jsem to tam hrozně ráda. Rodiče mě dál do vesnice nepouštěli, ale na koupaliště jsem mohla.
Jak to na koupališti vypadalo?
Chodilo se zepředu bránou. Vedli ho dva lidé a na léto si brali na výpomoc studenta, který s nimi uklízel celou pláž a okolí. Vstupné se platilo nahoře, lodičky dole. Návštěvníci si mohli při vstupu koupit kabinu na převlékání. Museli dát zálohu deset korun na klíček, kdyby ho ztratili. Typické v té době bylo, že po pláži chodily ženy a na plavkách měly přidělaný klíček. Na koupališti bylo dřevěné molo, na které se muselo doplavat a z něj se dalo skákat do vody. Pak bylo další molo a na to se šlo normálně ze břehu, bylo veliké a na něm jsme se opalovali.
Zmiňovala jste se o kabinách na převlékání, kde byly?
Tam co je dnes restaurace Josefa Davida. Byl to velký dřevěný komplex a uprostřed něj byl dům a v něm bydlel nahoře plavčík. Dole byla ošetřovna, kdyby se někomu něco stalo. Kabin bylo hodně, byly v nich chodby a daly se probíhat. Stály na kůlech a my jsme je jako děti podlézaly a hledaly drobáky, co lidem propadly z kabin, a byly jsme šťastné, když jsme nějaké našly. Všude na koupališti byly sprchy a kohoutky na omývání nohou.
Byla na koupališti restaurace nebo stánky s občerstvením?
Ano. V létě jsme s rodiči chodili na koupaliště na oběd, ale nebylo to tam jako teď, že se stojí u okénka. Tenkrát lidi obsluhoval číšník. Restaurace byla nádherná dřevěná a naproti ní byl dřevěný altán, kde vždy v sobotu nebo v neděli hrála jen tak pro zábavu kapela. Fungoval dřevěný stánek (Kudlabar), kde měli pití, limonády a občas i zmrzlinu. Ostatní stánky byly na koupališti pouze při akcích. Prodávaly se v nich buřty, cukrová vata a upomínkové předměty.
Bývaly na koupališti nějaké slavnosti?
Byly, a velké. Vím, že to byl nějaký „Den zemědělců“ a na koupališti byly vystavené i stroje pro zemědělce. Druhá byla něco jako Benátská noc, snad se tomu říkalo „Mírová slavnost“. Jezdili sem umělci – byla tady Pilarová, Sedláček, pěvec z Národního divadla Oldřich Kovář.
Dalo se na koupališti ubytovat?
Na koupališti se mohly stavět stany, ale pak tam byla akorát chata Burianka (stojí doposud naproti hlavní bráně). V restauraci nahoře mohl bydlet číšník, ale většinou tam měli někoho na ubytování.
Zezadu se na koupaliště nechodilo? Naše generace se chodila koupat zezadu na Pilu nebo na panely, zepředu spíše jen sporadicky.
Tenkrát se vůbec zezadu koupat nechodilo, až když ten rybník vybagrovali. Bohužel veškeré bahno házeli stranou a tím zničili okolí mezi panely a Pilou - původně tam byla krásná romantická zákoutí, která se dala projet na loďkách, třeba 10-20 metrů za roh. Zezadu byla zelená louka a na ní stála stodola. Těsně u panelů stál dům (asi patřil porybnému), který později zbourali a na Pile stály dvě chatky. Pila byla totiž daleko širší, než je teď a byly na ní betonové schody do vody. Ale jinak Pila byla naše. Na panelech byl velký pařez, takže jsme tenkrát říkali: „Přijď na pařez nebo na Pilu.“