Nemocnice, jako akciová společnost, je hlavně právní forma. S ekonomickým smyslem akciové společnosti má málo společného, protože její hlavní příjem je ze zdravotního pojištění, a to má v plné mocí stát pomocí „bodníku“ - tedy ceníku. Výše zdravotního pojištění a dotace ze státního rozpočtu za důchodce, děti, nezaměstnané i trestané. V podstatě zdravotní pojištění za zaměstnance státu jsou opět peníze státu přeposlané do pojištění přes jejich výplaty.
Nemocnice v majetku kraje je především nemovitost – budova, pozemky a zařízení jednoúčelově sloužící k poskytování oné „zdravotní péče“.
Vlastní „zdravotní péči“ provádí lékaři, sestry, laboranti atp., buď v zaměstnaneckém poměru, nebo přímo, jako fyzické osoby. Přitom není žádná pevná vazba mezi onou péčí a danou nemovitostí.
Koupí akcií by město získalo především podíl v NsP se vztahem k nemovitosti, které jsou stále ještě dost zanedbané. Koupilo by s tím i povinnost spoluúčasti na dotacích s krajem, ale pokud by nemělo nadpoloviční většinu, rozhodoval by kraj o způsobu jejich užití. Nemocnice není jen občanů našeho města, ale prakticky pro celý okres. Tedy, jak by se podílel ten zbytek okresu, což je cca 60 % občanů v dalších městech a obcích?
Základem vlastní zdravotní péče je primář toho kterého oboru, potažmo vrchní sestra. Ti určují kvalitu péče a také za ni odpovídají. Jejich týmy provádějí ony výkony zdravotní péče, které jsou základním příjmem nemocnice. Jsou ale také hlavní vizitkou nemocnice, protože jméno a pověst tvoří spokojení, či nespokojení pacienti především.
Namátkou ceny běžných operací v ČR – operace tříselné kýly - 240 Kč režie, za vlastní operaci cca 2 000 Kč, za „slepák“ režie stejná, za operaci 1 500 Kč, operace žlučníku je na tom lépe, režie 240 Kč a operace 2 300 Kč. Režie znamená, že z ní zaplatíte odpisy budovy, energie, plat instrumentářky, uklízečky atp. Z ceny operace pak operatéra a jeho asistenty, roušky, nitě, obvazy a vše další, co souvisí přímo s operací.
Je evidentní, že platby za zdravotní výkony jsou výrazně podceněny. Aby byly platy ve zdravotnictví aspoň takové, jaké jsou, musí se brát odjinud.
Prst na spoušti má vláda a parlament. Příští vláda se musí rozhodnout, zda půjde dále cestou dotací, podpory státní, krajské, obecní za cenu politických bodů, nebo narovná systém tak, aby v základní struktuře byl soběstačný.
Závěrem - jednorázový nákup akcií městem by jednorázově pomohl s jednou nebo druhou rekonstrukcí budovy, ale už nezajistí to, aby povolání lékaře, setry, ošetřovatelky bylo pro mladé atraktivní, a to nejen v Praze a velkých městech, ale i v České Lípě. A to je největší problém českolipského i českého zdravotnictví.
V roce 2017 už nezbude nic jiného, než se rozhodnout celostátně co dále. A to rozhodnutí by mělo politicky přežit ne několik málo let, ale minimálně několik volebních období.
V České Lípě 9. 12. 2016
Karel Tejnora