Jak se pracuje se ženami v azylovém domě

Verze pro tisk |

Žijí mezi námi se svými dětmi, ale neumějí se o ně ani o sebe postarat. Jaké výchovy se dostalo jim, takovou jsou schopné předat svým dětem. Chybí jim zkušenosti, zážitky, modely chování. Tyto ženy nezasluhují odsouzení. Mnohé z nich mají chuť a vůli svůj osud změnit. Jenže nevědí jak.

S takovými maminkami pracují ve Farní charitě Česká Lípa v projektu Azylový dům Jonáš. Svou šanci v něm dostala mladá maminka se dvěma dětmi, které byly nezvladatelné, uplakané a nespokojené. Přišly zavšivené, špinavé, s nulovými hygienickými a stravovacími návyky. Při vstupním pohovoru se maminka, nyní již klientka azylového domu, přiznala, že neumí vařit, protože ji to nikdo nenaučil, vlastně že neumí vůbec nic. Podstatné však bylo, že velice stála o změnu svého dosavadního života. Dostala se do odborné péče erudovaných pracovnic z Jonáše, které spolu s ní vytvořily tzv. individuální plán na denní režim a začaly s ní intenzivně pracovat na výuce běžných činností. Klientka tak postupně zvládá koupání dětí, používání toaletních potřeb, čištění zubů, ukládání dětí ke spánku.

Dále se učí hospodařit se svými velmi omezenými příjmy, které si rozpočítává na každý den a dennodenně se věnuje pod odborným vedením vaření. Učí se vařit polévky, omáčky, péct buchty. Děti, které byly zvyklé pouze na jídlo ze stánku, jako například kebab, párek v rohlíku či langoše, poprvé ochutnaly maminčinu bábovku a byly nadšené. Klientka dělá pokroky i ve výuce vedení domácnosti, postupně zvládá uklízení, praní, žehlení. S klientkou se dobře spolupracuje a každým dnem jsou vidět pokroky ve výuce nastavené v denním režimu. Děti si na nový způsob života již navykly, jsou zklidněné, spokojené a usměvavé.
Vedle naplňování standardů kvalitního poskytovatele sociálních služeb dávají pracovnice Jonáše do své práce i kus svého srdce.  

Nahoru