Erasmáci v Lípě #7: Dobrovolník má dobrou vůli

Verze pro tisk |

Je tu další týden a s ním zprávy ze světa Evropské dobrovolné služby v České Lípě. Tentokrát se hlásí ruská dobrovolnice Máša Garbuzova.

 

Texty píší dobrovolníci v angličtině, tedy nikoli ve svém rodném jazyce. Tyto texty jsou poté dále překládány dobrovolnicí Farní charity Česká Lípa do češtiny.

Není to náročné pracovat s dětmi, když nemáš pedagogické vzdělání? Jak můžeš jako novinářka neformálně učit? Baví tě to vůbec?

To jsou nejčastější otázky, které dostávám od svých přátel z Ruska, od své rodiny a od kohokoliv, kdo se zajímá o mé působení a život tady v České Lípě pod křídly Farní charity Česká Lípa. A já odpovídám stále stejně.

Práce s dětmi mě nesmírně baví! Samozřejmě že někdy přicházím domů unavená, zvlášť, když působím ve čtyřech po sobě jdoucích vyučovacích hodinách při aktivitách s menšími dětmi, které ještě neudrží déle pozornost. To se pak musím hodně snažit, abych je něčím upoutala. Když se mi to podaří, cítím však osobně obrovské naplnění. Navíc, neučí se pouze děti, ale i já. Z každého dne a z každé hodiny strávené s dětmi si odnáším spoustu poznatků nejen o dětech, ale i tom, jak s nimi pracovat, jak je rozvíjet a podporovat. 

Je ovšem také pravdou, že při práci s dětmi cítím velkou zodpovědnost.

Jak už jsem zmínila, nejsem vystudovaný učitel ani sociální pracovník a neměla jsem na vysoké škole hodiny psychologie a pedagogiky. Každý den, když vcházím do školy, přemýšlím, jak to dneska asi dopadne. Každou aktivitu začínám tak trochu s obavou, jestli se mi podařilo vybrat témata a aktivity, které jsou vhodné právě pro onu věkovou skupinu. Jestli neudělám něco špatně. Naštěstí v tom nejsme sami. 

Naše hostující organizace, tedy Farní charita Česká Lípa, resp. její zaměstnankyně Lucka, která je ve Farní charitě koordinátorkou pro neformální vzdělávání, nám pomáhá s přípravou.

Každou středu s ní máme dvouhodinový seminář, na kterém se dozvídáme vše potřebné týkající se práce s dětmi, vývojové psychologie, příprav aktivit v rámci neformálního vzdělávání, rozdílností v přístupu k různým skupinám dětí, specifika práce s dětmi znevýhodněnými a mnohé další. 

Další významnou a nutnou podporu máme i ze strany učitelů škol a pracovníků Farní charity Česká Lípa. Učitelé a další pracovníci, kteří dobře znají své dětské skupiny, zvyky a chování jednotlivých dětí, nám jsou průvodci a rádci v tom, jak aktivity připravit a vést tak, aby to prospívalo dětem a zároveň jsme se i my smysluplně učili.

Je skvělé, že můžeme pracovat s profesionály, kteří nás vždycky podrží, podpoří naše snahy a trpělivě nám či dětem překládají, co se při aktivitě odehrává. Na konci hodiny, když jsme často úplně vyčerpaní a plní pochybností, se stává, že nám učitel či pracovník řekne:

“To je úplně jedno, jestli na to máš, či nemáš školu. Člověk se totiž většinou už jako učitel nebo sociální pracovník narodí.” 

A to se nám zrovna ověřilo minulý týden na ZŠ Partyzánská. Workshop v anglickém jazyce pro žáky šestých a sedmých ročníků bylo výzvou! Děti se ale “chytly” báječně! Dotazovaly se dle připravené hrací karty na to, odkud pocházíme, co rádi jíme, jaké jsme znamení zvěrokruhu nebo jaké máme životní ambice a vše si pečlivě zaznamenávaly do Josém připravených karet. Co děti nejvíce pobavilo, bylo vždy závěrečných patnáct minut strávených s jedním z nás (než se přesunuly k dalšímu). A co to bylo?

Poté, co se pokusily namalovat vlajku naší země, se v druhém kroku pokusily malovat nás samotné! A my s radostí pozorovali a oni s ještě větší radostí kreslily. A světe div se, některé naše podobizny se nám i podobaly!

Více o našem životě ve Vašem městě na volunteering.cz nebo na facebooku EVS Without the Borders.

Nahoru