„Báseň napsat těžké je," tento odlomek z veršů není pro mne anonymní vzpomínkou. Vím, že pochází ze Slok lásky od Stěpana Štipačova a je vytržený z kontextu svatebních proslovů na radnicích. Oslavoval lásku manželskou. Obrátím citát tak, že báseň napsat bylo lehké a to těm, kteří prošli klasickým gymnáziem. Tam bylo totiž dostatek literární teorie a při pěstování latinského i řeckého jazyka se brousila veršová forma.
Knihy veršů v regionálním měřítku v rozsahu prací Amanda Paudlera od té doby již nikdy nevyšly. Poezie učitelská, studentská, úřednická a ženská představovala romantické vlny.
Zastavme se jen u nejsilnější složky, totiž u poezie krajové. Oslava domova, krásy přírody a minulosti. Někdy tepaná z motivů starých stromů bystrých pramenů a omšelých skal. Vždy vřelá, jemně citová, plná zalíbení. Verše nebyly na vrcholku básnického umění a příliš často zde bylo znát vlivy umělců německé přírodní lyriky. Jednu velkou přednost však měly. Domov oslavovaly z plných plic a nadšeným srdcem.
Ve verších českolipského autora Franze Herolda jsou zajímavé a výstižné partie vzpomínek. Nápadně jsem je shledával ve verších o českolipském klášteře, kam přišel jako malý studentík. Atmosféra potemnělých chodeb, zvuky ze sousedního kostela. Právě tak autenticky jsem vnímal tyto pocity, když jsem do těchto míst vstoupil pře
d více než třiceti lety. Dnes je klášter už trochu jiný.
V krajové poezii jsou zastoupeny celky, které můžeme označit jako mytologické epopeje. Mimoňský rodák a chomutovský profesor Hasse si vybral bájnou historii Ralska a zpracoval ji v několika zpěvech. Není na ní nic Máchovského. Snad jen první zpěv je dobře naladěn přírodně. V dalších obrazech o tuhých bojích Germánie a Slávie již shledáváme představy a příklady politických zápasů na přelomu 19. a 20. století.