V roce 1904 přešla kupní smlouva do rukou švýcarských průmyslníků Säubli a Schellig, jejichž zájmem bylo vybudovat strojírenský závod. Prvními úspěšnými výrobky byly tkalcovské stavy. Ve fabrice byla stavěna továrna šedé litiny a v roce 1910 si tak výrobce mohl sám opatřovat odlitky ke konstrukci.
V roce 1920 ustoupila výroba textilních strojů do pozadí a důležité místo získala produkce "fitinků", různých spojovacích částí pro vodovodní, parní a plynové potrubí. Jejich výroba byla výnosná, neboť se vyvážely do většiny evropských států. Zásadní význam měl také příliv objednávek slévárenských produktů od fundamentů strojů až po různá soukolí a setrvačníky, včetně kol ozubených.
Podnik pod názvem Žandovské železárny byl v roce 1945 znárodněn. Pro pozdější spojení s výrobou kompresorů byl přijat název Atmos. Se značkou to bylo trochu ošemetné, protože původně náležela podniku Ing. Cankaře v Bělé pod Bezdězem. Do slévárny přišli většinou slévači z Blanska. Tamní litina se uplatnila v uměleckém řemesle. Lidé zdatní, vykonávající fyzicky obtížnou práci v žáru žhavého železa. V časech socialismu byl slévač pro propagandu posvátnou postavou. Před fabrikou byla umístěna litinová figura v charakteristickém postoji muže lijícího rozpálenou hmotu z kbelíku do formy. Vyrobena byla v Blansku, tam kde v roce 1882 vznikla českolipská busta Josefa II o váze 640 kg. Za II. světové války skončila ve sběru. Zachována zůstala josefská socha ze stejné produkce v Kunraticích u Cvikova, která prošla složitým osudem, než se jí dostalo dnešního důstojného místa.
Život slévačů nebyl právě veselý. Neustále do sebe nalévali osmistupňové pivo k doplnění vypocených tekutin. Prý nic jiného se v té výhni nedalo pít. Do penze odcházeli sedření a se ztvrdlými játry, někteří náchylní k alkoholu. Daň za chlapskou práci.